5. DEN
nikam nejedu, průzkum Neumu
I když mám na pokoji klimu a chladím pokoj, tak i v noci je tu dost dusno. Polštár je moc nízký, tak i proto se mi zle spí. Naštěstí mám klidné spolubydlící a je tu klid. Dám si rychle snídani a odklízím věci ze stolku, protože se na něm u nože, na kterém byl zbytek pomazánky, vyrojili mravenci.
Jdu na průzkum dolů k moři. Je to docela sešup a jde se pořád zatáčkami. Dá se ji i přímočaře zkrátit. Naproti je vidět ostrov s chorvatským emblémem se šachovnicí. Nejdřív si myslím, že je to Korčula, ale je to Neumský poloostrov a až dál za ním je obrovská Korčula.
Moře je krásně čisté, teplné, dno tvoří oblázky a nikde medúzy nebo ježci. Restaurace, bary, obchodky mají už od 7 ráno otevřeno. Jdu podél břehu a chtěla bych dojít na poloostrov Neum. Parkování dole u moře je placené, ale u pláží bývají lehátka, takže žádné s sebou nepotřebuju, až se půjdu odpo koupat. Na poloostrov se nakonec pěšky nedostanu, musela bych jít po frekventované hlavní, a to se mi nechce. Zítra se tam podívám autem. Je normální, že někteří řidiči při odbočování nedávají blinkr. Dokonce k benzinkám mohou přijíždět z protisměru, tak na to také pozor. Stavím se ještě v konzumu koupit pár věcí domů a pro sebe k obědu a na cestu. Platím kartou asi 30 marek.
Oběd si dávám na balkónku s výhledem na moře. Ještě než jsem vyjela do Bosny, říkala jsem si, že na sebe budu fakt hrdá, až dojedu do Neumu. Teď jsem tady, ale ten pocit nikde. „Zvládla jsi to, jsi tady!“ Asi to beru jako nějakou samozřejmost, že mám takový lhostejný, nebo spíš sebevědomý pocit, jelikož jsem někde uvnitř věděla, že neselžu, že celá Bosna je o zvládání překážek, které zvládnu. Jde jen o to, jak si s nimi poradíte. To samé zažíváme přeci i v životě, ne snad?
Abych se trochu „zprasila“, v sámošce jsem si koupila hvězdicový dalamánek, malé kozí mléko, k tomu si dávám poslední schwarzwaldskou, kterou mám s sebou, bezlepkový chleba a pár rajčátek, která mám od začátku cesty. A taky plísňový sýr, který jsem si před chvílí koupila. Jo, to je relax.
Přeplánovávám si zítřejší přejezd k vodopádům Kravica. Chci to vzít přes Bosnu kolem Svitavsko jezero a ne Chorvatsko. Nechce se mi 4x ukazovat pas. To ale nevím, jaká cesta mě čeká… Cesta ke Kravickým vodopádům a směr Mostar bude vopruz, je tam dost roztahaných vesnic a měst.
V půl čtvrté se zvednu, beru kruh a nazouvám běžecké boty. Na levém nártu mám nehezky sedřenou kůži, ale mažu to domácí měsíčkovou mastí, tak se to hezky hojí. Procházím pobřeží a hledám opuštěné lehátko se stínem. Samozřejmě je to moc kritérií najednou, a tak si vystačím s pláckem na útesech pod borovicí.
Lidí je u moře dost, nejvíc samozřejmě tam, kde jsou lehátka. Za mnou stojí opuštěná 1patrová budova. Není ve městě jediná. Jsou větší vlny, jak fouká vítr, ale když mám kruh, tak mi to vůbec nevadí. Moře po 3 letech! Cítím se jak malé dítě, když pádluju na kruhu a brázdím rozbouřenou hladinu!
Je to parádní, člověk cítí takovou svobodu po té nesmyslné hnusné covidové izolaci. Vlny mě pořád odnášejí na skaliska, tak mě potom napadne chytit se nevelké dřevěné bójky. Jen si říkám, aby nebyla přivázaná k mině a představuju si vodní spršku po výbuchu. Po chvíli se mi naskytne pohled jako ze Zjevení. Na hladině se mi před očima objevila parodie Titanicu.
Nedaleko mě projížděla malá výletní loď, na jejíž přídi přímo před kabinou kapitána stál o ní opřený starší hubený muž. Kolem něj ležely ženy. Jak loď projížděla, rýsoval se mi ze všech úhlů profl jeho postavy, hubené, ale s pěkným panděrem… K tomu ten ženský harém u jeho nohou. 😀
Ještě než jsem přišla sem na skaliska, šla jsem nad jednou restaurací, odkud hrála teskná melodie Shape of My Heart od Stinga. Tuhle písničku z Leona mám ráda. Je to taková zvláštní kombinace, když hraje teskná melodie a já se dívám na hladinu zálivu ozářenou sluncem, do které zleva vystupuje poloostrov a ostrov, ze kterého se táhne most na chorvatskou pevninu.
Přemýšlím i o tom, jací byli lidi tady idioti. Kvůli válce zdevastovali co mohli, kdoví, kolik jich celkem v Bosně zařvalo a ještě si ti pitomci zaminovali území. To je fakt neuvěřitelný, takový paradox, když se na to tady a teď dívám. Po 30 letech si tu v klidu žijí, jakoby nic. Stejně mám pocit, že tu pořád něco doutná pod povrchem.
Ani po 30 letech není zaminované území zcela odminované, prý se na tom pracuje. Je zajímavostí, že v Neumu je kostel, ale žádná mešita. Nejspíš je to tím, že tu žije mnoho Chorvatů, jelikož tahle titěrná část Bosny je sevřená Chorvatskem.
Cestou od Blidinje jezera se mi líbilo, že u silnic měli farmáři stánky a prodávali zeleninu a ovoce. V Maďarsku zase měli v každé vesnici zase melouny. Celou dobu, co jsem tu, píšu SMS 1x denně někomu z rodiny. Stačí to. Nepotřebuju ani wifinu, ani data v mobilu. Obejdu se bez toho. Cestu jedu podle navigace anebo spíš podle offline map v mobilu. Za celou cestu jsem potkala jen 1 objížďku, která měla tak kilometr a byla desítky km před Balatonským jezerem.
Komáři tady v Neumu žádní nejsou, jen rozpláclí na stěnách pokoje.
***
6. DEN
KRAVICKÉ VODOPÁDY – POHOŘÍ VISOČICA
Miluju kameny, aneb jak jsme jeli offroadovou cestu horší než na Šator.
Ráno vstávám v půl páté. Na programu je obhlídka poloostrova Neum, cesta kolem Svitavsko jezero ke Kravickým vodopádům a nakonec restaurace Visočica v horách. Když jsem plánovala tuto cestu, vůbec by mě nenapadlo, kudy pojedu a že to zdoláme bez zranění. Myslím jako auto že se nezranilo.
Poloostrov Neum. Hned na začátku je vpravo pláž a potom můžete max. skrze tunel dojet na druhou stranu, kde to končí, nebo jet po štěrkové cestě skoro až na konec poloostrova. No, zas až tak úchvatné to tam není, bydlí tam pár lidí a je odtud hezký výhled na město. Jen doufám, že nepíchnu kolo, když se vracím na silnici. Z Neumu jedu na ruiny hradu, vede tam pěkná asfaltka. Hadžibegův hrad u Hutovo vypadá jako hrad Šípkové Růženky. Vede k němu krásná asfaltka, kolem se tyčí kopce. Dochovala se jen jedna věž kruhovitého tvaru. Hned u vstupu (zarostlého roštím), jsou 4 sloupy. Je to zvláštní, nevím, co tam kdysi mohlo být. Je to velice příjemné místo, avšak úplně zarostlé. Nechá se tam zaparkovat přímo před hradem. Jedu dál, navigace začne blbnout a tahá mě na nesmyslná místa, například k něčím vratům, potom do slepé „ulice“.
Když už chci vyhodit navigaci a mobil z okna, najednou před sebou uvidím kopec se sochou a božími muky. Říkám si, že to chce zastávku a tak zastavují pod komplexem na obrovském parkovišti, kde jsem jen já. Crkva Bezgrešnog začeća Blažene Djevice Marije, je poutním komplexem u vesnice Cerovica. Doporučuji se tam stavit. Nahoře je socha panny Marie a je odtud pěkný výhled. Dole pod kopečkem je kostelík, zavřená kavárna a pár budov. Když si dávám batoh na sedačku, něco obřího mi po něm leze. Myslím si, že je to pavouk. Naštěstí ne, ale je to cvrček/kobylka velikosti švestky a batohu se nechce vzdát. Beru to jako ne moc dobré znamení, a ono to také potom taky tak vypadá. Z kopcovité krajiný sjíždím dolů příšernou silnici k Svitavsko jezero. Je obrovské, ale tady si musím dávat pozor, hlavně dole, protože asfaltka je úzká a samozřejmě chybí krajnice, takže když se vyhýbám, musím pravou stranou sjet opatrně z asfaltové obruby. Po různých výmolech mě navigace táhne na chorvatskou hranici, kam nechci, předtím jsem si tam navolila cestu, ale nějak mi to blbne. Zanedlouho tankuju plnou a dojedu skrze vesnice s otravnou 40 ke Kravickým vodopádům. Vystupuju z auta a vedle se ozve čeština!! Je to 4členná rodina v karavanu. Chvíli se dáme do řeči a potom jim slíbím, že je vyfotím u vodopádů a pošlu foto. Parkoviště je placené, ale u okénka nikdo není, tak to riskneme a jdeme dolů k vodopádům.
Vodopády jsou krásné, ale je tam plno lidí a nemám z toho dobrý pocit. Myslela jsem, že se tam vykoupu, ale teď se mi fakt nechce a že bych ráda vyrazila směr Visočica. Cesta je docela fajn, do Mostaru prudce klesám a potom to přijde. Na konci města brutální urbex. „Ty brďo, co to sakra je?!“ Dvě velké opuštěné budovy a vedle nich jedna překlopená čelem k zemi. To jsem ještě neviděla, tak beru foťák a přes most k tomu jevu dojdu. Areál je samozřejmě oplocený a u té překlopené je vidět základna s dírami. Určitě to bude pozůstatek občanské války, protože Mostar byl neskutečně zmasakrovaný, i Stari Most rozbombardovali, že byste to dnes ani nepoznali.
A teď přijde úplná lahůdka. Od Mostaru projíždím nějakou vesnicí do hor, navigace mi totiž ukazovala tuhle trasu a pak jinou, tak jsem si říkala, že samozřejmě zase blbne a proč by mě brala takovou oklikou… 😀 Max. se dá jet 50. Serpentýnami šplháme úplně nahoru (převýšení asi 1 km). Potom se silnice změní na štěrkovou cestu, která je kousek, pak je zase asfaltka, bohudík a potom začíná opravdová zkouška odvahy, štěstí a umu. Offroadová cesta. Na hřebeni hor totiž najíždím na další hnusnou, místy pěkně podemletou štěrkovou cestu. Vede nad Boračko jezerem (v mapách je tato cesta značená jako pro cyklisty, ale to jsem samozřejmě netušila), jenomže jede se po obvodu hor, několik set metrů nad jezerem (těžko říct, ale myslím, že to bylo tak 400 metrů nad údolím s jezerem) a k tomu nejsou u srázu vpravo samozřejmě žádná svodidla. Pokud najedete špatně na kraj, mohli byste se s autem hezky skutálet dolů, ale na to je lepší ani nemyslet. Takové odtržené úseky jsem i viděla. Šator číslo 2, říkám si. Jedu max. 20, kličkuju před dírami a napadanými kameny ze skal. Někde je cesta úzká pro jedno auto. To tam potkat nechcete. Já potkávám 2 Dustery, jeden má promáčklý bok a druhý navíják vepředu. Jak se vyhýbáme, obě auta se lepí na skálu a to jedno na ni najíždí… Myslím, že si pomačkal plech. Připadám si jako ta blbá blondýna, která vjede do jednosměrky a sebevědomě pokračuje dál. 😀 Jedu dál, není cesty zpět a nějak vím, že to zvládneme. Mojí největší obavou je píchnutí pneu. Cesta začíná klesat, jezero je vidět v hlubokém údolí. Toto je opravdu něco, výcvik mám od Šatoru, ale mutím být extrémně opatrná. Pouštím před sebe tereňák. Konečně vyjíždím na asfaltku! Po dlouhých 17 km, nevím, jak dlouho jsem to jela (min. hodinu), ale měla jsem kolem sebe asi andělíčky strážný od Toyoty. Opravdu buďme rádi, že máme u nás tak luxusní silnice.
Po několika kilometrech zastavuju u studánky u silnice. Nutně potřebuju doplnit vodu a hlavně z té roztřesené cesty jsem dost utahaná. Rozložím si lehátko a na chvíli zrelaxuju. Kontroluju auto, nemá žádné viditelné poškození. Říkala jsem si, že jsem musela pěkně zahřát brzdové destičky. Fakt zázrak.
Pokračuju dál teď už celou cestu po asfaltce. Avšak v jedné vesnici dostihnu traktor, který je široký jako celá silnice, která je spíš pro jedno auto. No a samozřejmě nechybí výmoly, hrboly a taky traktor, který jede z protisměru. Je naštěstí úzký, takže se všichni vyhneme.
Cestou nahoru do hor, která se klikatí jak zatraceně pokroucenej had, potkávám motorkáře a pár aut. Krajina je nádherná, všude kolem skalnaté hory porostlé nízkou trávou a ovečky nebo krávy. Auto nechávám na parkovišti ve Visočici a přezuju se. Chci jít po turistické stezce, ale ta se nějakým způsobem vytrácí a jdu jen po nějaké louce. Kochám se výhledy a když jdu zpátky, chvíli jdu s krávami. Všude na silnici jsou lejna. Ty tady volně chodí kolem silnice, takže projíždějící auto je musí trochu popohnat a rozehnat. Opodál sedí na silnici v levém pruhu dvě holčičky a házejí si míč. Prostě pohoda. Kolem je jen pár roztroušených baráčků nebo takové pidi vesničky. Lidé buď chovají krávy, ovce, pěstují brambory. Aut tudy moc neprojede, v jedné vesnici je dokonce mešita. Přespím znovu v autě u silnice. Fajn tady na tom místě je, že snad každý kilometr je studánka. Musím uznat, že dnes jsem dala svému autíčku zatraceně zabrat. Překonali jsme něco, co bylo fakt šílený a já můžu jen ocenit, jak skvělé auto to je a že se v něm cítím bezpečně a příjemně. Nemluvě o tom, že je to takový můj dům, kde se najím, napiju, převléknu, kouknu na filmy a hlavně spím. Za jízdy se dá nabít mobil či tablet, tak co víc potřebujete? Přes přední sedačky si házím deku, za čelní sklo dávám fólii, takže není vidět do auta. Večer ještě koukám, jako kolem po silnici běží smečka tří psů a jedním z nich je borderka. Borderky mají zvláštní klus, takže to vypadá, jako by měly osm nohou.
Líbí se wám web a chcete podpořit jeho činnost? Klikněte na Buy me a Coffee na spodu každé stránky ⁽⁽ଘ( ˊωˋ )ଓ⁾⁾