Thousand autumns – kapitola 88

PŘIJMOUT UČNĚ

Du Yanova hudba byla opravdu mimořádná. Noty flétny zněly uvnitř sídla Huang a na okamžik, zdálo se, jako by ptáci prolétající kolem přestali mávat křídly. Živé sídlo Huang najednou utichlo. Všechny hlasy a konverzace ustaly a umlkly. Byly slyšet jen tóny hudby.

Yuwen Song vyrůstal od dětství v přepychovém prostředí, což po sobě zanechalo stopu. S jeho talentem a vynikajícím nadáním, jeho porozumění hudbě šla mnohem dál než u jeho vrstevníků. V tuto chvíli byl plně ponořen do melodie až do konce písně. Shen Qiao se posadil vedle něj, a až v ten moment si ho všiml.

„Jste zpátky?“ Yuwen Song byl zmatený, protože Shen Qiao vypadal trochu zklamaně, a tak se zeptal: „Co se vám stalo?“

Shen Qiao se mírně zamračil: „Potkal jsem známého, ale zdálo se, že na mě úplně zapomněl, “ odpověděl mu.

Yuwen Song se zeptal: „Přítel?“

Shen Qiao se usmál: „Je to spíš nepřítel než přítel.“

Yuwen Song se zeptal: „Provedl jste mu něco?“

„Ne, od přírody je arogantní a nestydatý. Jedná většinou svobodomyslně, dobro a zlo se pro něj neliší. Předtím mě zachránil a pak mě předal do rukou nepřítele,“ odpověděl Shen Qiao.

„Aha,“ chlapec se znovu zeptal: „Byl jste u něj vyhledat pomstu?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou. „Později jsem s ním díky osudu měl několik střetnutí a cestovali jsme spolu. Jednou jsme potkali společného nepřítele. Tehdy mi zablokoval moje aku body a umístil mě do temné skrýše. Využil nebezpečí, aby odvedl nepřítele pryč. Ten nepřítel nás nejvíc ohrožoval.“

Yuwen Song to komentoval, „Zní to, jako by to nebyl špatný člověk! Proč by vás ignoroval?“

Koneckonců, byl velmi mladý, ale jeho řeč byla jaksi naivní. Jeho zkušenosti byly omezené a to, co řekl, v sobě neslo dětinství.

Shen Qiao to považoval za velice vtipné, a tak se dotkl jeho hlavy. „Nevím, možná je v tom něco skrytého,“ řekl. Po těchto pár větách velká dávka zmatení a zklamání, které měl, zmizela.

Yuwen Song převzal iniciativu a řekl: „Mistře, odejdeme?“

Shen Qiao si původně myslel, že rodina Huang má skvělou pověst a luxusní sídlo. Yuwen Song se narodil v královské rodině. Mělo by se mu více líbit toto prostředí. Nečekal však, že hoch přijde s myšlenkou odejít pryč.

„Narozeninová oslava právě začala. Předali jsme dárky, nepřišli jsme s prázdnýma rukama, takže nás nikdo nemůže vyhnat. Jídlo a víno zde nemusí být tak dobré jako v paláci, ale jsou pořád několikrát lepší než v hostinci. Chceš odejít, aniž by ses najedl?“zeptal se Shen Qiao.

Yuwen Song zavrtěl hlavou a řekl: „Je tu mnoho hostů. Pokud jsou zde lidé, kteří mají porozumění, tak to pochopí. Přišel jsem si poslechnout hudbu a svůj účel to již splnilo. Už tak mě rozmazlujete a já toho nechci využívat.“

Jakmile tuto větu vyslovil, nezněl jako normální dítě. Shen Qiao věděl, že smrt celé rodiny rezidence přince z Qi je pro něj příliš těžká. Poté, co opustil Changan, byl Yuwen Song vždy citlivý a bystrý, velmi vybíravý co se týče slov a činů a nechtěl ani říct cizímu člověku více než půl věty. To, že sem dnes přišel a poslouchal hudbu, by se od něj dalo považovat za „příliš mnoho“.

Shen Qiao pomyslel na náhodné setkání. I když Guang Lingsan věděl, že je tady a že nepřišel sám, pokud by to chtěl více zjišťovat, nebylo by těžké najít Yuwena Songa.

Guang Lingsan byl na seznamu mezi deseti nejsilnějšími bojovými mistry na světě, ale jeho bojové schopnosti nebyly nijak význačné v nejlepší pětce. Pouze kvůli jeho identitě jako vůdce sekty Umění zrcadel získal post, ale Shen Qiao věděl, že absolutně nesmí podceňovat žádného bojového mistra démonické sekty. Důvod, proč by je neměl podceňovat, byl ten, že budou mít vždy nepředvídatelné a záludné metody, které jsou cizím neznámé, a kvůli jejich nepředvídatelným dovednostem a schopnostem bojového umění, pokud by ztratil ostražitost, snadno by spadl do jejich pasti.

Ačkoli Yuwen Song nebyl pro Guang Lingsana užitečný, kdo ví, jestli ho najednou nenapadne ho nějak využít, plus tu byl také Yan Wushi.

Shen Qiao řekl: „Ano, pojďme hned. Je ještě brzy a pořád si můžeš objednat jídlo v hostinci.“

Ti dva přišli na narozeninovou oslavu, ale ani se nedotkli jídla. Jen poslouchali hudbu a užívali si atmosféry jako ostatní. Nebylo divu, že obsluha hostince byla překvapená, když se vrátili tak brzy.

Přišli na narozeninovou oslavu, avšak nezůstali na poslech hudby či hostinu. Jednoduše to vypadalo divně a komorník byl zaražen jejich svižným návratem. Shen Qiao jim však neměl v úmyslu nic vysvětlovat. On a Yuwen Song si poručili, že si v pokoji sní večeři – tři jídla a jednu polévku. Pro Yuwena Songa byla večeře příliš prostá a chuť přirozeně nebyla tak dobrá jako od kuchaře v paláci. Avšak hoch si svou situaci velmi dobře uvědomoval a po celou dobu neutrousil ani kousek stížnosti.

Shen Qiao se podíval do jeho očí. Když to viděl, cítil se spokojenější a dokonce ho napadlo přijmout ho jako žáka.

Vzhledem k tomu, že si chlapec právě prošel drastickou zkušeností, a možná stále dlel v zármutku ze ztráty svých blízkých, Shen Qiao nespěchal, aby promluvil o svém návrhu. Byl připravený chvíli počkat.

Yuwen Song na něj pohlédl a zeptal se ho. „Taoistický knězi Shene, trápí vás něco?“

Shen Qiao neřekl, že přemýšlí o jeho přijetí jako učedníka, a tak lhostejně řekl: „Ne, myslím jen na starého známého, kterého jsem předtím potkal.“

Yuwen Song se zeptal: „Je pro vás důležitý?“

„Proč se ptáš?“ zeptal se ho Shen Qiao.

„Pokud si nemyslíte, že je důležitý, proč jste na něj ještě nezapomněl?“ řekl Yuwen Song.

Shen Qiao zakašlal: „Jen jsem si ho vybavil.“

Yuwen Song nic neřekl, ale jeho výraz řekl: Očividně jsi na něj nezapomněl.

Shen Qiao najednou cítil, že není moudré toto téma vytahovat. A i kdyby se snažil argumentovat a ospravedlnit se, bylo by to zbytečné. Změnil tedy téma. „Ve skutečnosti si myslím, že si vás ten starý známý také váží,“ pronesl Yuwen Song uklidňujícím tónem.

Shen Qiao nevěděl, jestli má plakat nebo se smát a tak odpověděl: „Nezmiňujme se o tom, nechme to být.“

Yuwen Song s ním zřídka diskutoval o vážné záležitosti. Nechtěl chlapci kazit náladu, když už projevil zájem, a tak se Shen Qiao držel jeho slov se zeptal se: „Proč si to myslíš?“

Yuwen Song řekl: „Jsem přibližně ve stejném věku jako můj šestý bratr. Každý den jsme jako svou činnost společně četli, jedli a spali, ale kvůli mému věku mě šestý bratr opakovaně škádlil. Jednou mi řekl, že na stromě jsou vejce, která tam nakladl fénix, a přesvědčil mě, abych tam vyšplhal. Nemohl jsem slézt dolů a on jen stál pod stromem a vysmíval se mi.“

Shen Qiao poslouchal se zájmem. „Kolik ti bylo v té době? Nebyl jsi asi tolik chytrý, i já se někdy nechám oklamat,“ řekl Shen Qiao.

Na chlapcově tváři se objevil ruměnec. Nevěděl, jestli to bylo kvůli upokojení nebo studu. „Pokud by to byl obyčejný trik, odhalil bych ho, ale on mě oklamal tak, že požádal ještě někoho, aby vyrobil barevného falešného fénixe. Pustili ho proletět několikrát před mým pokojem uprostřed noci a potom vyletěl na strom. Řekl mi, že to byl fénix, a že přišel k našemu domu snášet vejce. Nestalo se to jen jednou, ale víckrát. Jak jsem se nemohl nechat zmást? To jsem celý já. Ale vy jste velmistr a určitě byste to prověřil, že?”

Shen Qiao se usmál: „Ano!“

Yuwen Song pokračoval: „Později jsem si šel stěžovat svému otci, ale můj otec řekl, že to bylo proto, že to můj šestý bratr udělal kvůli tomu, že mě má moc rád, a že ti, které neměl rád, ani nestáli za jeho pohled. Chybí mi tyhle staré časy. Myslím, že váš starý známý je taky takový, že?“

Shen Qiao se hořce usmál. Myšlenka Yuwena Songa v něm vzbudila vzpomínky, když byl dítětem.

„A když říkáte, že je pro vás ochotný riskovat, neznamená to, že vás má rád? Stejně jako můj šestý bratr a já, i když mě každý den často šikanoval, ten osudný den také řekl naší matce, že jsem nejmladší, a požádal, že bych neměl odejít jako první, abych zachoval pokrevní linii rodiny Yuwen,“ řekl Yuwen Song.

Kdyby to byl Shiwu, určitě by nedokázal zastavit slzy. Avšak Yuwen Song neplakal, jen mu trochu ztěžkl hlas a jeho tvář zesmutněla–ukázala trochu vážnosti.

Yuwen Song tiše zašeptal: „Přál bych si, abych se mohl vrátit do minulosti, i když si se mnou každý den jenom pohrávali. Jen doufám, že je tohle jeden velký sen, a když se probudím, budou pořád žít.“

Shen Qiao na chvíli mlčel. Věděl, že mysl Yuwena Songa je mnohem vyspělejší než jakéhokoli obyčejného dítěte. Shen Qiao řekl několik slov, aby ho trochu uklidnil.

„Víš, co znamenají tři talenty?“

Yuwen Song odpověděl: „Nebe, Země, člověk.“

„Nebeské Dao je jin a jang. Zemské Dao je síla a jemnost. Víš, co přijde po nich?“ řekl Shen Qiao.

Yuwen Song přikývl: „Dao člověka je laskavost a spravedlnost.“

Shen Qiao řekl: „Ano, nechci se zmiňovat o minulosti, protože je to pro tebe smutné, ale jelikož o tom teď mluvíme, řeknu k tomu pár slov. Ačkoli taoisté praktikují poklid, věnují pozornost také karmě a následku. Tohle není unikátní pro buddhismus. Yuwen Yunovy násilné činy zapříčinily nespravedlivou smrt tvé rodině. Pokud se chceš pomstít, nejen, že ti to nebudu vymlouvat, ale také tě naučím bojovému umění. Co nechci, je, aby to nepohltilo tvé srdce.”

„Důvodem, proč jsou lidé lidmi, je to, že oplývají moudrostí – toto nás odlišuje od zvířat. I když má člověk dobrou povahu, pokud je jeho žaludek hladový, nevyhnutelně bude hledat jídlo a zabíjet. Když však lidé mají hlad, mohou ho ustát a najít jiné způsoby, jak se o sebe postarat. Tohle je podstata, která řadí člověka mezi tři talenty, rozumíš?“ řekl Shen Qiao.

Yuwen Song měl opravdu mimořádné porozumění. Chvíli přemýšlel a pak přikývl: „Rozumím. Taoistický kněz doufá, že mohu odložit křivdy minulosti a půjdu dál. I když Yuwena Yuna pořád nenávidím, nechci se stát člověkem jako je on.“

Shen Qiao byl potěšený: „Ano, jsi opravdu hodný a pravý člen Yuwenovy rodiny!“

Yuwen Song zřídka přecházel na jiné téma. Zeptal se: „Můžu se u vás učit bojové umění?“

Shen Qiao se zasmál. „Samozřejmě, že můžeš. Když přijímám své učedníky, dívám se na jejich srdce a koukám na jejich vlohy. I když jsou jejich vlohy běžné, pokud ten člověk má charakter a je správný – ty máš vynikající vlohy a skvělé fyzické základy. Ve skutečnosti jsi dobrý materiál pro výuku bojového umění.“ řekl.

Yuwen Song byl tak šťastný, že se chtěl klanět svému učiteli, když vstával, ale Shen Qiao ho zastavil. „Teď ne. Poté, co tě přivedu zpět do sekty Nefritového oblaku, nebude příliš pozdě na to, abys svého učitele oficiálně uctil,“ řekl Shen Qiao.

Yuwen Song neměl samozřejmě žádné námitky. Mluvil se Shenem Qiao a vyřešil mnoho svých trablí, které mu ležely na srdci. Té noci dobře spal a upadl rovnou do hlubokého snu.

Místo toho Shen Qiao, kterým cloumaly emoce, se nemohl ubránit pocitu malých vzestupů a pádů ve svém srdci. Dlouho nemohl plně vstoupit do říše snů. Uprostřed noci veškerý shon dne zmizel a zpoza okna se ozval akorát zvuk gongu ponocného.

Teď, když nemohl usnout či meditovat, měl zavřené oči. Uklidnil svou mysl a otevřel své smysly, takže slyšel celé své okolí, jako by mu dýchalo do uší.

Poté náhle otevřel oči a byl ohromený. Zvedl se a sklouzl k oknu, udělal to rychle a tiše. Nemluvě o tom, že Yuwen Song teď stále snil, a i kdyby se probudil, musel by se podívat, aby zjistil, že tam Shen Qiao není

Okno bylo napůl otevřené a pro osobu by bylo složité se vysoukat ven, ale Shen Qiao byl jako duch a už prostrčil své tělo ven. V dalším okamžiku se už jeho postava vznesla podél zdi na střechu hostince.

Jistě, na střeše přímo naproti jejich pokoji stál člověk. Černé róby na sobě, na hlavě klobouk s neprůhledným závojem zahalujíc identitu té osoby.

Malé divadélko nesouvisející s dějem:
Lao Yan: „Mám předtuchu, že se vrátím domů ( * ^ _ _ ^ *)“
Shen Qiao: „Pane režisére, trochu se bojím. Mohu se přihlásit do * * * * a napřed si zahrát mahjong? (ㄒ o ㄒ) ~“
Lao Yan: „Neboj se, malý krasavče! Hej autorko! Scénář je špatný, tahle věta neodpovídá tomuhle stylu!”
Král mňau (autorka): „Promiň, pojď si to přečíst.”
Lao Yan (vzal scénář a nastolil spokojený výraz): „I když jdeš do světa, nemůžeš uniknout dlani tohoto vůdce sekty!”