Taiwan je maličká země, poloviční velikosti jak Česko, jenomže taky má víc než dvojnásobek obyvatel. Místní vám řeknou, že je to top asijská země co se týče svobody. A je to pravda. Máte tolik možností, co na Taiwanu dělat, kam jet a co si užít. Taiwanci jsou velcí romantici, po celé zemi najdete tolik romantických míst, v noci osvětlená světýlky, nad hlavami vám visí třeba barevné deštníky nebo všude můžete najít roztomile vypadající plastiky zvířat či známých postav. Taiwan následuje kulturu USA a Japonska, je to země, která je mixem různých kultur. Je pravda, že se zde hovoří čínsky, jenomže Taiwanci používají tradiční znaky a ne ty zjednodušené, která zavedla Čína. Navíc, mají i svůj vlastní jazyk a abecedu. Taiwan má svou vlastní armádu, která má základny po celém ostrově, ve městech najdete také protiletecké kryty. To, co mě celkem překvapilo, bylo spousta bezdomovců. Nejen v Taipei kolem budovy hlavního nádraží, ale také třeba v Taichungu, dalším obřím městě. Jsou neškodní, ale válí se prakticky všude, někteří zpívají falešně písně nebo hrají na harmoniku u nádraží, až to trhá uši.
Pokud jste bezlepkáři nebo bezlaktózoví, můžete mít celkem problém. Myslím problém sehnat bezlepkové pečivo, koupíte ho jen ve speciálních obchůdcích a i když je po Taiwanu Carrefour, tam bezlepkov chleba nenajdete. Nenajdete tam ani pečivo žitné. Navíc, pokud si myslíte, že si pochutnáte na obyčejném sójovém jogurtu, tak je to nemožné. Z nějakého mně nejasného důvodu se na Taiwanu neprodávají sójové jogurty. Sójové mléko a tófu je všude, proč nemají obyčejný jogurt? Fakt jsem to nepochopila. V Japonsku nebyl problém, dají se tam koupit i půlkilové.
Cestovní ruch je na Taiwanu bohatý a propracovaný logisticky. Můžete se dopravovat klasicky vlakem, autobusem, půjčit si skútr, auto kolo. Ve velkých městech si skútr půjčíte přes aplikaci a kolo přes IC kartu, což je velice snadné a rychlé. Do národních parků a k dalším zajímavostem jezdí pravidelné spoje, všude najdete malé restaurace či stánky s lokální či zahraniční kuchyní, populárním perlovým čajem nebo taiwanskými cukrovinkami. Byla jsem překvapená, kolik lidí umělo mluvit anglicky a i když uměli jen špetku anglicky, na vyřízení záležitostí to stačilo. Taiwanci jsou přátelští, vstřícní, nápomocní a stane se normálně, že vás zastaví na ulici a ptají se, odkud jste a na jak dlouho pobudete na ostrově. Každému doporučím noční trhy, je na nich skvělá atmosféra, koupíte na nich plno chutného jídla a za levno.
To jsou hlavní plusy Taiwanu, o zajímavých místech budu psát níže. Na Taiwanu jsem strávila 2 měsíce během června a července, takže bych chtěla upozornit, že během těchto měsíců jsou neskutečné pařáky, i když venku může být 33 stupňů, pocitově je přes 40. Dalším rizikem je chycení zánětu ucha ze všech těch klimatizací a chladného vzduchu uvnitř autobusů a budov, mluvím z vlastní zkušenosti. Naštěstí se mi to podařilo vyléčit, měla jsem anděla strážného, který mi nechal předepsat bylinky z tradiční čínské medicíny. Nebylo to nic příjemného, cítila jsem neustálý tlak v hlavě a na pravý bubínek (byla to i kombinace nadměrného horka v organismu, čehož není jednoduché se zbavit, když je venku pořád vedro), únava a bolest svalů a neustále ucpaný nos. Natekla mi i pravá krční uzlina až to bylo bolestivé. Další podstatnou věcí, kterou byste měli vědět, jsou komáři. Jsou malí a zákeřní, vyskytují se i ve městech a pobodají vás brutálně, na jedné noze můžete mít i 20 bodanců. Menší nepříjemná věc se mi stala, když mi teprve po týdnu přestala fungovat IC karta EasyCard zrovna při vrácení kola. Musela jsem zajet na pobočku vydavatele karty a potom vlastníka kol YouBike, dostala jsem novou kartu, převedli mi na ni samozřejmě i peníze a vyřídila jsem zaplacení dluhu půjčení za kolo.
Je pravda, že na Taiwanu nenajdete zrovna staré či nějak úchvatné památky jako třeba v Japonsku, které ho z hlediska turismu vysoce převyšuje, chrámy na Taiwanu jsou dost kýčovité, uvnitř sedí žlutě oděný bůh, kolem jsou sloupy s červenými světýlky uctívačů. Vypadá to jako na diskotéce, ale najdete zde i hromadu taoistických či konfuciánských chrámů, které jsou nádherné, na pláže a přírodu se podíváme níže. Jelikož mám Taipei jako samostatný článek, nebudu ji sem dávat.
Všechny lokace, o kterých píši, jsem navštívila během letních měsíců – června a července 2024, což opravdu, ale opravdu nedoporučuju. Je příšerné vedro zaprvé, zadruhé příšerné dusno a vlhko a navíc, otravní, krvelační komáři. Taiwan jsem měla na cestě z Japonska, jinak bych ho navštívila v jiných měsících. Ano, všechno se to dá zdolat, ale pro nás Evropany je to v tomto počasí dost vyčerpávající, hlavně jste pořád zpocení, a to stačí třeba jen sedět na zastávce autobusu, protože pocitově může být přes 40 stupňů.
Poslední věcí, která je celkem častá v menších městech a na venkově, jsou zatoulaní psi. U nás máme přebytek zatoulaných koček, protože je nikdo nekastruje a množí se to exponencionálně, tady se exponencionálně množí psi, pobíhají samostatně nebo ve smečkách po městě, přebíhají silnici. Nesetkala jsem se s tím, že by byli útoční, ale je to zvláštní. Po Evropě, například na severu Chorvatska nebo v Bosně se také setkáte se zatoulanými psy, tady útulky sice existují, lidé to však moc neřeší.
TAICHUNG
Začneme Taichungem, megaměstem, které leží jižně pod Taipeí. Upřímně, právě v Taichungu na mě zaútočil ten zákeřný zánět, takže jsem musela sabotovat plány, které jsem měla. Toto město je skvělým výchozím bodem k jezeru Slunce a Měsíce, Alishanu a farmě Qingjing. Znáte bubble tea? Tak tenhle populární čaj vznikl právě zde, v tomto městě!
Celkem viditelnou věcí, která je skvrnou na tváři města, stejně jako na Taipei, jsou bezdomovci. Jejich největší koncentrace je kolem vlakového nádraží nebo v ulici před Ning Cui hotel. Leží na ulicích, sedí, někteří dokonce zpívají na place před nádražím nebo hrají na harmoniku každý večer.
MĚSTSKÝ PARK
Když si vyhledáte město Taichung, uvidíte na obrázcích malou budovu. Ta se nachází přímo v městském parku, u jezírka a má být v japonském stylu. No, japonský to zrovna není, ale dříve toto místo Japonci okupovali, pojmenovali zde lokace atd., takže jako památka na ně byl postaven tento pavilon. Kousek od něj je typicky červený japonský most, v park unajdete i pár altánků, kde se můžete schovat před sluncem nebo si jen tak posedět na lavičkách a poslouchat pouliční zpěváky.
KONFUCIÁNSKÝ CHRÁM
Historii vám nepovím, ale chrám je moc pěkný a je volně přístupný. Nejdříve projdete vstupní bránou, pokud jdete z jihu, potom projdete menší budovou až k hlavní svatyni, kde je oltář.
NOČNÍ TRH
Noční trhy se nacházejí v každém městě, najdete tam jak indonéskou, tak třeba vietnamskou kuchyni. Já si dala třeba poprvé v životě indonéské jídlo. Byl to celkem zážitek, objednávky vyvolávala pokladní do mikrofonu, jídlo klasicky donesli a mohli jste si v hrnci opodál nabrat tolik rýže, kolik jste chtěli. Kolem je ruch a když jste celý zpocení, kupte si na ochlazení bubble tea. Mnoho stánků ho nabízí se sójovým mlékem, ale není to standard.
ZASKOČTE DO BAZÉNU
Pařáky a vedra každý den, kdo by se pořád chtěl koupat ve vlastním potu? A tak jsem si našla plavecký bazén, protože Taichung nemá žádné pláže na koupání. Vstupné nebylo zrovna levné, ale byly tam dva bazény – krytý a venkovní. Šla jsem samozřejmě do venkovního, jedinou podmínkou je mít koupací čepici, kterou si tam můžete půjčit. Já si vzala dětskou s piráty a pak si krásně zaplavala. Do bazénu se nedalo skákat, na to byl moc mělký, ale relax to byl jistě pěkný.
POPULÁRNÍ BUBBLE TEA
Na CNN jsem našla zajímavý článek. Zabýval se právě bubble tea a kde vlastně vznikl. Bylo to právě v čajovně Chun Shui Tang v Taichungu. Zakladatelelem je Liu Han-Chieh, který jako první přišel s myšlenkou podávat čínský chlazený čaj v 80. letech, kdy vycestoval do Japonska a viděl tam nabízet ledovou kávu.
Poté, v roce 1988 jeho produktová manažerka, paní Lin Hsiu Hui seděla v zasedačce, s sebou si přinesla typický taiwanský dezert zvaný „fen yuan“, slazený tapiokový pudink. Jen z legrace přidala tapiokové kuličky do svého chlazeného čaje assam a napila se. V tu ránu všichni, kteří byli v zasedačce, propadli této kombinaci a tím vznikl nesmírně populární bubble tea. Dle její výpovědi 80-90 % prodaného čaje tvoří právě bubble tea.
DO HOR NA FARMU QINGJING
Přímo z Taichungu jezdí autobusy do hor, kterým se říká taiwanské Švýcarsko. Tak trochu to připomíná Alpy, dostanete se do výšky nějakých 2 000 metrů. Podle mého je fajn si tam zamluvit ubytko, protože můžete dostat kupóny na ovčí farmu nebo stezku v korunách stromů. Stezka vede podél silnice, potom se úsek táhne hezky nad stráněmi hor. Jsou z ní nádherné výhledy. Na ovčí farmě můžete zhlédnout zábavné představení, kde vám ukážou, jak se holí ovce nebo mrská bičem. Potom si vyberou dobrovolníky z publika. Vše bylo samozřejmě v čínštině, takže jsem nerozuměla ani slovu, ale to bylo jedno. Měli to velice dobře propracované, navíc prodávají i ovčí a kozí produkty a potom nějaké suvenýry, takže výdělky tam mají určitě pěkné. Nakonec se můžete podívat na jezdecké představení. Výhledy na hory z ovčí farmy byly také fascinující, moc se mi líbila a chutnala i snídaně v čínském stylu. Večer je okolí hezky osvětlené, romantické, můžete zajít i do osvětlené zahrady na vodotryskovou show, ale ta se mi moc nelíbila.
KAOHSIUNG
Kaohsiung je dalším velkoměstem, do kterého se dostanete pohodlně tzv. HSR, rychlovlakem. Za rychlovlak si samozřejmě připlatíte, ale doba strávená v něm je také dvakrát kratší než s rychlíkem. Když se dostanete na Taiwan, setkáte se se slovem „formosa“. Formosa bylo totiž pojmenování ostrova od portugalských misionářů, kteří sem před stovkami let dorazili. Taiwan byl v té době plný roztodivné fauny a flóry, nových a neviděných druhů, zkrátka nádherný. Formosa je také zastávka metra v Kaohsiungu. Uvidíte, že Formosa se jmenují silnice či kavárny, je to zkrátka oblíbený název.
PŮJČTE SI KOLO
Jak už jsem psala, ve velkých městech si můžete půjčit žluto-bílé kolo YouBike. Musíte mít ale taiwanské telefonní číslo a založit si účet na webu YouBike. Na tom samém webu také najdete mapu se stanovišti kol a kolik jich tam je. Na webu u svého účtu zaregistrujete i svou IC kartu, kterou potom půjčení kola zaplatíte. Kolo má košík, ale pozor, dvakrát se mi stalo, že při prudším nájezdu na chodník mi batoh vyletěl a udělal salto. Klasicky můžete jet podle řeky, ale někdy musíte jet s hustým provozem, což moc nedoporučuju, protože se všude motají skútristé, takže musíte být fakt opatrní.
PLÁŽ CIJIN
Jsou vedra, tak kam k vodě? I když vidíte na mapě pláž, je trochu komplikované se tam dostat. Jsou dvě cesty: ta pomalejší je naskočit na tramvaj, dojet na zastávku Hamasen a potom nasednout na trajekt v GUSHAN, kousek od Hamasenu. Trajekt může jezdit v intervalu 5 – 7 minut, jízdné mě stálo 30 TWD, dá se jet na Easy kartu nebo vhodíte peníze do kasičky. Můžete přejet se skútrem či kolem. Avšak, zůstaňme ještě chvíli v Gushanu, protože hned za budovou nástupní haly trajektu najdete malou čtvrť s pastelově barevnými domy. Určitě se tam jděte podívat.
Pláž se nachází na ostrově, když vystoupíte z trajektu, projdete nejdřív rušnou ulicí plnou stánků. Kupte si třeba oliheň pečenou na ohni nebo bubble tea. Zlákalo mě také chladné tófu nebo si můžete dát jiné chlazené dezerty. Na pláži je písek a i když je tam vlajka se zákazem plavání, plavat můžete. Je to tolerované, avšak plavte jen u břehu. Taiwanci jsou z většiny neplavci, buď přijdou jen na pláž a prostě sedí, povídají si a koukají na moře, někteří vlezou do moře v oblečení nebo se vznáší na prknech. Zažila jsem celkem vysoké vlny, pro mě to byla neskutečně zábava, hlavně s lehátkem ve tvaru prkna. Voda je čistá, nejsou tam medúzy či ježci.
Jen kousek od pláže se nachází romantická promenáda, doporučuji projít tunelem v útesu, na druhé straně se naskytnou krásné výhledy. Pokračujte po promenádě a vylezte nahoru na útes, kde je maják s kavárnou, také nádherný výhled na ostrov a město. Uvidíte odsud nejvyšší budovu Kaohsiungu a také čtvrť s barevnými domky. Na Taiwanu není ve zvyku přemalovávat fasády, takže možná tyhle domy, které měly špinavé fasády, je natřely různými barevnými odstíny, aby se tak oblast stala atraktivnější. Od majáku je nádherně vidět na západ slunce, leč, čekejte komáry a neskutečně poštípané nohy. 🙁
VYHLÍDKA LOVE A Kaohsiung Martyrs‘ Shrine
Tak tohle místo bylo podle mého top v Kaohsiungu. Můžete mírně popojet kolem a jestli se vám chce šlapat do kopce, můžete to zkusit nebo šlapat po svých. Svatyně je prostě nádherná, její vchod tvoří krásná bílá brána, areál leží na kopci, takže je odsud nádherný výhled na město a moře. A ten klídek. Lidé si sem jezdí odpočinout, ale je jich jen hrstka. Můžete zde vidět i odpočívající potulné psy. Svatyně se mi moc líbila, sálal z ní pocit klidu a vyrovnanosti. Jen pár kroků od ní je romantická vyhlídka na město, kde je nápis LOVE. Najdete to i na Google mapách.
NA KOLE SKRZE TUNEL A PODÉL POBŘEŽÍ
Sejděte dolů a půjčte si kolo. Silně doporučuji jet směrem k univerzitě skrze tunel Xiziwan Tunnel (Old Shoushan Cave), který je uvnitř osvětlený barevnými světýlky a projekcemi. Nedá se to úplně nafotit a zachytit ta romantická atmosféra, navíc, při pařácích je to hezká zašívárna, kam si i místní chodí posedět. Projeďte tunelem a jeďte podél pobřeží, můžete se podívat do budovy britského konzula za dob kolonialismu a pak pokračovat, kam je libo.
KAVÁRNA GHIBLI
Taiwanci milují filmy a postavičky z filmů Hajao Mijazakiho. Kdo jste viděl Cesta do fantazie, určitě víte, že Čihiro, která se dostala do fantazijního městečka společně se svými rodiči, kteří se začal přecpávat nabízeným jídlem v opuštěném stánku, víte, že předlohou byl Jiufen, který se nachází nedaleko Taipeie. Avšak, více populárními postavami jsou zvířátka z filmu Tonari no Totoro, Můj soused Totoro.
Tahle malá kavárnička se nachází u hlavní silnice u Lotus Pond a můžete si dát meníčko s jejími postavičkami, které jsou vyrobené z lepkavé rýžové mouky, stejné těstíčko jako japonské koláčky moči. Uvnitř najdete stylovou výzdobu Ghibli postaviček, obsluha umí anglicky a za meníčko s pitím jsem dala 70 TWD.
LOTUS POND
Tohle velké městské jezero se nachází asi 1 km od zastávky metra Ecological District. Je celkem fajn sem dojet na kole nebo si půjčte kolo až u jezera a objeďte ho po obvodu. Cestou je několik atrakcí, jako jsou chrámy nebo ikonické pagody, které byly během mé návštěvy pod kompletní rekonstrukcí. Jezero je pěkné jak za dne, tak za noci. V noci je tam neskutečná romantická atmosféra, všechno krásně svítí a můžete jít například na molo s altánkem Wulting. Osobně se mi moc líbil kýčovitý, v noční tmě zářící chrám Chi Ming Tang. Vydejte se dovnitř, vše je zářivé a pompézní, můžete si zde načepovat i studenou vodu nebo vylézt do vyššího patra, kde je celá místnost zdobená zlatou barvou.
BUDDHISTICKÝ AREÁL Fo Guang
Přímo od zastávky Zuoying nasedněte na autobus, který jede přímo k chrámu Fo Guang a muzeu Buddhy. Bohužel, za mého výletu bylo muzeum s pompézními budovami a věžmi uzavřené, jelikož bylo úterý. Otevřený byl Fo Guang, který byl také pěkný. Dokonce se v něm nachází i buddhistická univerzita! Dole jsou desítky a desítky stúp, což jsou buddhistické hroby a nahoře jsou stovky soch a jedna velká, do které můžete vejít. Shora je pěkný výhled na okolí a vidíte v dáli i hory. Zajímavostí byl autobus s celkem hezkými záclonkami, klasicky můžete jet na Easy kartu.
HUALIEN
Hualiene, Hualiene. Ach, ach. Proč? Protože v dubnu 2024 zde bylo silné zemětřesení, které zatřáslo nejen s městem, ale také s přilehlým parkem Taroko. A to pořádně. V Hualienu bylo totiž epicentrum, desítky lidí zemřeli. Já sem dorazila začátkem července, kdy byl park celkově uzavřený, nanejvýš se dalo dostat k návštěvnickému centru. Bylo to obrovské zklamání, ale když jsme projížděli po silnici podél pobřeží nad Hualienem, všude byly vidět spadané balvany a obrovské eroze. Vláda vyhlásila, že rekonstrukce budou trvat do konce roku. Dokonce aby pomohla Hualienu, vyhlásila, že poskytne dotace pro turisty (Taiwance), aby podpořila místní podnikatele. Je pravda, že jsem se zde ubytovala v hostelu za směšných 370 Kč/noc.
PLÁŽ QIXINGTAN
Hlavním tahákem je tedy národní park Taroko, ale dalším je určitě oceán. Je pravda, že pokud nemáte skútr nebo další přibližovadlo, je to na nejkrásnější pláž trochu krkolomné se dostat. Oceán je čistý a bez medúz nebo ježků. Pokud se zde budete koupat, budete nejspíš jediný, já si vybrala odlehlejší místo, kde bylo vidět, že je vstup do vody celkem mírný. Jediným mínusem je absence stínu, jinak si tu divokou krásu vychutnáte zcela sami, pohled na širou modrou a majestátní hory zahalené v neustálých mračnech je dechberoucí.
PINE GARDEN
Stíhačky. Ano, uvidíte je tu a uslyšíte. V Hualienu se totiž nachází jak vojenské letiště, tak základna. Dalo by se říct, že vojenské objekty jsou roztahané po celém městě, už japonští vojáci za okupace tu měli svoji základnu, avšak na místě zvaném Pine Garden. Vstup do bývalého velitelství japonských důstojníků je placený, ale určitě se vyplatí vyhodit těch pár kaček. V areálu rostou borovice, které jsou i 100 let staré, mohutné a nádherné. Od velitelství je skrze stromy výhled na oceán, jak jinak. Budova sama o sobě nevypadá vůbec japonsky, ta za ní, která sloužila jako budova pro porady, avšak ano. Takže pokud chcete zažít trochu Japonska, jděte sem.
BRODĚNÍ ŘEKOU
V malých skupinkách se můžete brodit řekou v podhůří. Dostanete neoprén, helmu, boty, vestu a pleny pro skluz po kamenech a potom se vydáte se zkušenými průvodci proti proudu řeky Meilun. S sebou si neberete nic, stejně byste to nepotřebovali a fotky obstarají průvodci. Nezapomeňte se usmívat, když jste pod splavem a na vás padají desítky litry vody a vy nic nevidíte, zkusíte si spadnout zády napřed do vody, projít vodopádem, vyšplhat si po skále s lanem nebo si potom skočit do vody ze 3 metrů. Byla to vážně sranda, akorát průvodci neuměli anglicky.
PARK TAROKO
K parku jsem popojela vlakem, abych v neskutečných hicech, kdy je pocitově přes 40 a kdy mi nohy poštípali neskutečně krvelační komáři, vyfotila aspoň hory od vstupu do parku. Jak jsem psala výše, park byl uzavřený, takže soutěska, hory, chrámy a ostatní mohly být akorát tak mým snem.
MENHIRY SAOBA
Něco přes hodinu z Hualienu a nádherných výhledů na hory a rýžová pole, se nachází tyto menhiry, Saoba. Menhiry tu po sobě zanechali původní obyvatelé s kulturou starou 3 000 let a stojí opravdu na magickém místě. Aspoň jsem to tak cítila, byla tam příjemná pozitivní energie, avšak, hory, které se za nimi rozprostírají, byly zahalené mračny.
JEZERO LIYU
Název dostalo po rybě, která je skrčená, jelikož takový je jeho tvar. Nachází se jen kousek od města Hualien, uprostřed kopců a hor. Jeho vody jsou nádherně čisté a průzračné, leč koupat se v něm nesmí. Můžete si ho obejít po obvodu dokola nebo objet na kole, vystoupat po jedné ze stezek do okolních kopců. Lidí zde najdete málo, takže je okolí klidné a tiché. Zajímavé bylo vidět oranžové koi kapry ve vodě jezera, pokud se chcete vrhnout na vodu, můžete si půjčit paddle board nebo další.
DONG’AO
Lokálkou dorazíte do této pobřežní vesnice za hodinu z Hualienu. Vytipujte si počasí, já doporučuji vyjet už ráno, protože to je správná doba, kdy mračna ještě nezahalují okolní hory, stejné platí pro jezero Liyu. Od vlakové stanice jste za chvíli o pobřeží oceánu, který je nádherně čistý a při krásném počasí odráží azurové odstíny modré. Ježci, odpadky či medúzy ve vodě nejsou, koupání je velice příjemné, pláž je oblázková a nikdo krom vás se zde koupat nebude, protože Taiwanci jsou neplavci. Jezdí jen do přilehlého maličkého přístavu, kde můžete vidět pěkné útesy vyčnívající z moře.
JIUFEN
Legendární animák od Hajaa Mijazakiho, Cesta do fantazie, byl inspirován tímto městečkem ležícím na severu Taiwanu. Už pár let bylo na mém seznamu míst, kam jsem se chtěla podívat a když jsem tam dorazila, bylo to opravdu jako v jiném světě. Jiufen je jedinečný, nejen svojí atmosférou, tak architekturou a hlavně, je to ráj gurmánů. Když vidíte všechny ty stánky a jídelny, různé dobroty slané či sladké, máte chuť na všechno. Když už jsme u jídla, dejte si třeba veganský karbanátek s mangovou zmrzlinou, arašídovou zmrzlinu s koriandrem nebo vynikající masové knedlíčky!
Projděte se malebnými a kouzelnými uličkami v podvečer nebo večer, rozsvicí se totiž červené lampiony, které vás vezmou do Mijazakiho filmu… Na motivy postaviček filmů od studia Ghibli si můžete koupit suvenýry, na nich místní totiž také vydělávají a vědí, že sem díky tomuto filmu jezdí turisté z celého světa. Doporučuju se zde ubytovat, můžete mít možnost ubytování se snídaní a nádherným výhledem na oceán a pobřeží.
ZLATÉ VODOPÁDY, JAPONSKÁ SVATYNĚ A KAMENNÉ FORMACE
Od Jiufenu se můžete vydat pěšky po stezce k nedalekým Zlatým vodopádům, které jsou fascinující svou polohou mezi kopci, šířkou a také rezavě hnědými kameny, po kterých voda stéká. Jak v Jiufenu, tak v této oblasti, se těžilo zlato a měď, za dob japonské kolonizace, která začala koncem 19. století, na hoře nad městečkem nechali Japonci postavit svatyni, ze které do dneška prakticky nic nezbylo, můžete se ale vydat na místo, kde stávala – cestou k ní podél schodů stojí jen pár kamenných lamp, brána torii a pár kamenných pilířů na místě hlavní budovy. Výhledy z tohoto místa jsou fascinující, okolní hory kontrastují s modrým oceánem, což vytváří krásnou scenérii.
Od svatyně se vydejte doprava nahoru do kopce po kamenných schodech. Výhledy se vám znovu otevřou, tentokrát nepokračujte nahoře dál rovně, ale dejte se po vrstevnici do prava. Po chvíli dojdete k bývalému lomu po levé straně, kde leží kamenné řady. Toto místo mi hned připomnělo Kounovské kamenné řady, které jsou ale mnohem rozlehlejší, kameny tady jsou seřazeny těsně blízko sebe. Zajímavostí jsou skalní stěny, na nichž je vrstva mědi, takže jsou rezavě oranžové. Z místa doslova sálá přírodní energie, pokud se totiž budete dívat pozorně, tak jak v Jiufenu, tak v městečku pod lomem uvidíte u domů různé druhy kamenů či minerálů.
WULAI
Autobusem 849 mířím na konečnou stanici, Wulai. Dle mapy si říkám, že tohle městečko bude tak na půl hodiny, ale… Leží ve velice krásné krajině, obklopené horami a pod ním protéká průzračná a azurová řeka. Nejdříve budete fotit jistě visutý most a dále doporučuji pokračovat po silnici směrem na jih podél řeky, kdy dojdete k vodopádu Wulai. Vodopád je fascinující, měří na výšku několik desítek metrů a máte na něj krásné výhledy. Jak už to tak bývá, pokud jste žízniví či hladoví, můžete si dát předražené jídlo nebo pití.
Já zašla do stylové kavárny hned naproti vodopádům, kde prodávali lapače snů a šperky – o jejich ceně nebudu radši ani mluvit a o kvalitě kokosového latté taky ne, protože to bylo jen smíchané kokosové mléko s kávou a navíc tam byla tuková vrstva. Platíte prostě za výhled na vodopád, jinak výzdoba zajímavá, míchala se místní původní kultura s jihoamerickou z Peru.
Až si dopijete kávu nebo dojíte, zamiřte určitě do stanice lanovky. Ta vás vyveze přímo nad vodopády do parku, kde se můžete ubytovat v hotelu a nebo si projít park samotný, i když se zdá být malý, strávila jsem tam hodinu a půl. To místo bylo neskutečné, plné přírody a džungle, každého určitě zaujme malé jezírko hned nad stanicí lanovky, kde si můžete půjčit loďku. Kolem vidíte tropické rostliny, motýly, vrcholy hor, parkem prochází mnoho cestiček a je tam tolik okouzlujících zákoutí, kam se dá zašít a vstřebávat atmosféra. 🙂
