Žil byl sokolník a lovec jménem Sondžo, který bydlel v oblasti zvané Tamura-no-Go v provincii Mutsu. Jednoho dne šel na lov a nemohl narazit na žádnou zvěřinu. Avšak po cestě domů na místě zvaném Akanuma, uzřel pár ošidori [1] (čínské kachny) plavajících společně na řece, kterou chtěl přejít. Není správné zabíjet ošidori, jenomže Sondžo byl hladový a vystřelil směrem na kachny. Jeho šíp trefil samce; samice uletěla do nedaleké úžiny a zmizela. Sondžo vzal mrtvého ptáka domů a uvařil ho.
Té noci se mu zdál ponurý sen. Zdálo se mu, že do jeho pokoje vešla krásná dívka, stoupla si k jeho polštáři a začala ronit slzy. Tak hořce je ronila, že Sonžo cítil, jak se jeho srdce trhá na kusy jenom při poslechu. Žena plakala: „Proč, ó! Proč jsi ho zabil? Čím se provinil?… Byli jsme tak šťastní v Akumě a ty jsi ho zabil! Co ti udělal? Víš vůbec, co jsi udělal? Ó! Víš co krutého a podlého jsi udělal? Zabil jsi i mě, protože bez svého manžela nemohu žít! Přišla jsem, abych ti to řekla.“ Znovu hlasitě naříkala, tak hořce, že se její hlas probodával až do morku kostí a se vzlykem pronesla tato poetická slova:
Hi kurureba,
sasoeši mono wo,
akanuma no,
makomo no kure no,
hitori-ne zo uki!
(S příchodem rozbřesku jsem ho požádala, ať se se mnou vrátí! Teď spát ve stínu strachu u Akanumy, ach! Jaké nepopsatelné utrpení!) [2]
Po pronesení těchto veršů zvolala: „Ach, ty nevíš – nemůžeš tušit, co jsi udělal! Ale zítra, až půjdeš do Akanumy, uvidíš, uvidíš…“ s žalostným brekem odešla pryč.
Když se ráno Sondžo probudil, vybavil si sen tak živě, že mu to přidělalo starosti. Vzpomněl si na slova: „Ale zítra, až půjdeš do Akanumy, uvidíš, uvidíš…“ Usnesl si, že se tam půjde podívat, aby se dozvěděl, jestli jeho sen nebyl víc než sen.
A tak šel do Akanumy a když přišel k břehu řeky, uviděl plavat samotnou ošidori. V tu samou chvíli ho kachnička zaznamenala, ale místo, aby se snažila uletět, plavala k němu a očima na něm nepřestala viset. Pak si zobákem rozpárala břicho přímo před lovcovýma očima…
Sondžo si oholil hlavu a stal se knězem.
►►►►►►
Poznámka překladatele:
[1] Od pradávna na Dálném východě byli tito ptáci považováni za symboly manželské náklonnosti.
[2] Ve třetím verši je patetický dvojsmysl; neboť slabiky tvořící vlastní jméno Akanuma („Červená bažina“) lze také číst jako akanu-ma, což znamená „dobu našeho nerozlučného (nebo rozkošného) vztahu.“ Báseň tedy může být přeložena i takto: „S příchodem rozbřesku jsem ho požádala, ať se se mnou vrátí!…! Nyní, po trvání toho šťastného vztahu, jaká bída pro toho, kdo musí spát sám ve stínu spěchů!“ – Makomo je zkratka velkého spěchu, která se používá při výrobě košíků.
