ZNOVU VIDÍ YANA WUSHIHO
Člověk, kterého Shen Qiao viděl, nebyl nikdo cizí, ale Guang Lingsan, vůdce sekty Umění zrcadel.
Všechny tři odnože démonické sekty byly už dávno separované a sekta Umění zrcadel odešla do Tuyuhunu. Avšak jak byl svět ve vřavě, Guang Lingsan opakovaně zasahoval do světa bojového umění a také se podílel na zákeřném útoku na Yana Wushiho, aby z toho měl v budoucnu nějaký podíl.
Jakmile se ten den roznesla novina o smrti Yana Wushiho, autorita sekty Fajing se okamžitě rozšířila na východ a rychle nahradili vliv sekty Očistného měsíce ve Zhou blízko hranic Tuyuhunu; zajistivše si jejich vlastní sílu v tu samou dobu.
Když už byla řeč o sektě Umění zrcadel, Shen Qiao s jejich mistrem neměl co do činění, ale identita druhé osoby byla speciální. Jako mistr sekty nevyhnutelně poutal pozornost, ale v jianghu se objevoval jen zřídka a tak ho znalo jen pár lidí. Muž jednoduše odplul přes dav skrze venkovní chodby, oděný do bílé róby se širokými rukávy, jako by se šel projít běžný host.
Shen Qiao nařídil Yuwenu Songovi, aby tam zůstal sedět a nikam nechodil, pak vstal a šel směrem k místu, kde zmizel Guang Lingsan. Zdálo se, se normálně prochází, ale ve skutečnosti kráčel a vzdaloval se, jakoby se vznášel na oblacích, elegantní a mimo svět smrtelníků, aniž by zanechal stopy. Služebná sídla Huang, která procházela, měla jen pocit, že někdo kolem prochází. Když se otočila, Shen Qiao už zmizel. Pouze ti, kteří cvičili umění lehkosti na hoře Xuandu, fascinovali ostatní „Duhovým stínem“, jelikož mohli dosáhnout tak vynikající úrovně.
Na první pohled to vypadalo, že Guang Lingsan bloudí po rezidenci bezcílně, a jeho nohy byly také rychlé. Shen Qiao zahnul za rohem a před ním se objevily tři cesty.
Jedna vedla na hlavní dvůr, další na zahradu se štěrkovou cestou a poslední k jezírku v zadní zahradě. Rodina Huangů vlastnila velké pozemky v Runanu a před ním byla skalka, která mu blokovala výhled. Guang Lingsan zmizel a bylo těžké posoudit, kudy šel.
Shen Qiao chvíli stál na místě, ale pro prostřední cestu se nerozhodl. Myslel si, že tam s největší pravděpodobností najde Guang Lingsana, takže si vybral tu vpravo.
Rodina Huangů se řadila mezi místní boháče. Zahrada byla připojena k vedlejšímu domu, který se původně používal pro přijímání hostů. Normálně mohli hosté chodit kam chtěli, avšak hostitel mohl mít významné hosty, kterým se musel věnovat, takže většina lidí by se jen tak nešla toulat na zadní dvůr
Shen Qiao chvíli kráčel směrem k jezírku. Své kroky a dýchání držel co nejtišší. Najednou uslyšel před sebou šepot. Jeden z hlasů způsobil, že jeho srdce ztěžklo. Jako by byl těžce zasažen, jeho dech byl na okamžik trhaný a uspěchaný.
I když to byl jen okamžik, lidé s obyčejným bojovým uměním by si ani nevšimli jemných změn, ale pro mistra, který dosáhl určité úrovně, v každém prostředí dokázal vycítit okolní atmosféru a dokonce to v něm zmobilizovalo pravou čchi. Nejmenší zmna stačila, aby si uvědomili, že je něco špatně.
Na Shena Qiao vystřelil znenadání list. Prořízl se vzduchem neuvěřitelnou rychlostí a beze zvuku. Každý průměrný bojový mistr by nebyl schopný zareagovat včas, než by byli zasaženi. Naštěstí druhá strana neměla v úmyslu zabíjet na panství Huangů – list pouze prosvištěl kolem vlasů Shena Qiao, očividně to bylo varování.
Pokud by tam stál někdo nepatřící do jianghu nebo průměrný bojovník, podvědomě by vykřikli v šoku a uhnuli dozadu. Nebo by vzali nohy na ramena, vědouc, že jsou slabí. Zkrátka, ve všech případech by způsobili nějaký hluk.
Guang Lingsan dnešek zhodnotil jako prostou narozeninovou oslavu pana Huanga a že bojoví mistři, kteří dorazili, byli průměrní. Avšak ani nejmenší svist nenásledoval po jeho vrhnutí listu, jako by to byl kámen klesající tiše do vod oceánu. To bylo podezřelé.
Guang Lingsan sebou škubnul. Přemýšlel, jestli se tu nekrčí tygři a draci, nebo dokonce mistři na úrovni velmistrů, které ani neznal?
„Nevím, který významný mistr sem přišel, ale odposlouchává bez povolení,“ řekl Guang Lingsan.
Hlas Guang Lingsana byl jasný a čistý, jak pomalu vycházel ven. Skalka Shenovi Qiao už nezakrývala výhled a odhalila lidi stojící za ní.
Jakmile se postava objevila, jeho výraz se změnil v překvapení, i když to bylo jen na krátký okamžik.
„Ukázalo se, že to byl taoistický kněz Shen.“ Když se naposledy viděli, bylo to za nepříjemných okolností, ale tentokrát Guang Lingsan stále ukazoval úsměv, jako by se nic nestalo.
Avšak pozornost Shena Qiao nelpěla na něm, ale na osobě vedle něj.
Ten, kdo stál vedle Guang Lingsana, byl Yan Wushi.
Yan Wushi stál naproti němu s rukama za zády, spánky měl protkané stříbrnými nitkami. Jeho vyrovnanost zářila jako nefrit, mírný úsměv mu visel na koutcích rtů, působil dominantně, jako když se setkali poprvé.
Ani v době jeho nejubožejšího stavu, ho Shen Qiao nikdy neviděl projevovat náznak duševního kolapsu. Jeho sebevědomí a domýšlivost byly zjevné, takový býval vždy. Od té doby, kdy odlákal Sang Jingxinga od zchátralého chrámu, kde se rozdělili, Shen Qiao zamířil do Changanu sám. Mezitím se přihodily všechny druhy událostí, zatímco uběhly čtyři měsíce.
Čtyři měsíce nebyla dlouhá doba, ale také ne krátká. Bojovým mistrům to připadalo, jako by utekla jen jedna noc. I kdyby se nedokázali posunout o úroveň výše, tak i několik let či desetiletí byly pro ně ničím.
Yan Wushi byl velmistrem bojového umění a získal již tři svazky „Strategie rumělkového jangu„, včetně svazku spojeného s démonickou kultivací. Předtím řekl Shenovi Qiao, že už má způsob, jak opravit démonické jádro ve svém těle. Takže během těchto čtyřech měsíců nebylo nemožné si ho opravit a nyní se ukázat zdravý, jako na začátku.
Otázkou však zůstávalo, jak té noci dokázal uniknout ze souboje se Sang Jingxingem?
A Guang Lingsan se jasně zúčastnil s dalšími pěti mistry vražedného útoku na Yana Wushiho a dokonce v něm hrál klíčovou roli. Dalo se říci, že přímo způsobil vážné zranění Yana Wushiho a nakonec zapříčinil jeho porážku. Jak s ním teď mohl být Yan Wushi spřáhnutý?
Navíc, momentálně se tito dva smáli a povídali si. Dokonce vypadali docela harmonicky. Nevypadalo to, že by na sebe chtěli vytáhnout meče.
Shen Qiao měl ve svém srdci spoustu otázek a na okamžik nevěděl, jestli by se měl zeptat Yana Wushiho, zda je v pořádku, nebo se nejprve vypořádat s Guang Lingsanem.
Guang Lingsan, když spatřil jeho reakci, se lhostejně usmál: „Zdá se, že taoistický kněz Shen je velmi zmatený z toho, proč jsem tady?“
Shen Qiao se uklidnil a zjistil, že se právě odhalil kvůli Yanu Wushimu, jelikož měl zmatek na mysli, což otřáslo jeho taoistickým jádrem. A tak využil chvilky v konverzaci na ustálení emocí a pak řekl: „Na oslavu pana Huanga může přijít každý, takže i vůdce sekty Guang se mohl zúčastnit. Tento kněz zde není pánem domu, takže samozřejmě nemá právo klást otázky, ale je zvědavý, proč je tu s vámi i vůdce sekty Yan?“
Guang Lingsan se s úsměvem podíval na Yana Wushiho a zeptal se: „Má vůdce sekty Yan vysvětlení pro taoistického kněze Shena?“
Yan Wushi nečekaně po chvíli řekl. „Kdo je ten muž? Zná ho mé ctěné já?“
Bylo to jako vědro ledové vody, které mu vylili na hlavu. I přes to srdce Shena Qiao zůstalo chladné, když to uslyšel. Pečlivě se podíval a zjistil, že nejen výraz druhé osoby byl podivný, ale také jeho oči byly jaksi odcizené, nemluvě o tom, že neukazovaly byť špetku vřelosti ze znovushledání.
Před ním stál muž, který mu ve zničeném chrámu s povzdechem smíchu řekl „hloupý A-qiao“. A on tuto větu stále slýchal v hlavě.
Když se setkali pod vrcholkem Půl kroku, zdálo se, že osud obou je pevně svázán neviditelnou nití.
Dalo by se říct, že Yan Wushi byl první, kdo zachránil Shena Qiao, a poté, co mu Shen Qiao také několikrát zachránil život, ho dokonce stáhl zpět na okraj života a smrti. Yan Wushi se choval k Shenovi Qiao nelítostně, nebo ho dokonce osobně předal do jámy lvové, téměř způsobil, že Shen Qiao utrpěl obrovské neštěstí. Kdybychom to měli rozvést, měl by to být Yan Wushi, kdo mu něco dluží, ale lidské srdce se nedá naprogramovat jako nějaký stroj. Nebylo jasné, kolik v něm ještě bylo zloby.
V onom chrámu ho Yan Wushi umístil do sochy Buddhy a šel sám proti Sang Jingxingovi.
A teď to vypadalo, že se to všechno změnilo.
Ale teď, muž, kterého nemohl najít, se před ním najednou objevil společně s nepřítelem.
Co se mezitím přesně stalo?
Nemělo by to takhle být.
Nemělo by to takhle být.
Tato věta několikrát zazněla v srdci Shena Qiao. Najednou si vzpomněl na situaci, kdy se druhý muž následkem vážného zranění po probuzení choval agresivně. Cítil se více jistý v názoru, že: Yan Wushi byl skoro zotavený a jeho osobnost prošla znovu drastickými změnami, takže mu zapříčinila ztrátu paměti. Guang Lingsan popadl tuto šanci za vlasy, aby se k němu dostal blíž a musel Yanu Wushimu říct něco, aby si získal jeho důvěru.
Shen Qiao se s touto změnou rychle vypořádal, uklidnil se a přemýšlel o strategii, jak by měl nejvhodněji odpovědět.
„Vůdce sekty Yan má tak špatnou paměť, že nepoznává ani svého dobrodince?“ zeptal se Shen Qiao.
„Dobrodince?“ Hlas Yana Wushiho byl plný ironie: „Podívej se na moje postavení, co jsi asi tak udělal, že se odvažuješ být dobrodincem mé ctěné osoby!?“
Když mluvil, jeho postava se vznesla kupředu a s jeho technikou Pěti prstů zaútočil na Shena Qiao tempem blesku.
Každá akce, každé slovo a každá reakce bojového mistra může odrážet jejich úroveň bojového umění. Yan Wushi nepodcenil Shena Qiao. Při tomto úderu dlaně použil alespoň 60 % až 70 % síly. I kdyby byl jeho soupeř rovnocenný, jistě by byl donucen vytáhnout meč.
Shen Qiao byl však dobře připravený. Nebyl ochotný bojovat s Yanem Wushim před Guang Lingsanem, nemluvě o tom, že stále byli v něčím sídle. Když ustoupil o pár úskoků a odrazil se zpoza skalky, jeho postava zmizela. Byl opravdu jako okřehek bez kořenů, tak lehký a krásně ladný. Jakmile provedl tuto dovednost umění lehkosti, nejen tvář Yana Wushiho byla mírně překvapená, ani Guang Lingsan nemohl jak jinak než pochválit s údivem.
„Jen hrstka lidí na světě dokáže konkurovat taoistickému knězi Shenovi v umění lehkosti. Tak vynikající Duhový stín hory Xuandu si opravdu zaslouží svou pověst!“
„Vůdce sekty Guangu,“ Shen Qiao vypadal lhostejně, „jsme na pozemcích rodiny Huang. Přišel jsem sem jako host. Není dobré kazit tomu muži narozeninovou oslavu. Pokud chce vůdce sekty Yan bojovat, stanovte prosím čas a místo. Tento taoista vás poté milerád doprovodí.“
„Pravda,“ souhlasil Guang Lingsan a s úsměvem řekl: „Ačkoli tu nikdo není, nebylo by hezké rušit hostitele. Wushi, jelikož taoistický kněz Shen žádá staré shledání, proč nestanovit nový čas?“
Víčka Shena Qiao se zkroutila.
Yan Wushi se ušklíbl: „Neznám ho, tak proč bych s ním měl bojovat při nějakém shledání? Pokud za mnou všichni budou chodit s tímhle požadavkem, budu s nimi muset bojovat jeden po druhém? I když má dostatečně dobré umění lehkosti, jeho vnitřní čchi je průměrná, podpořená pár technikami meče. Při boji by se mnou prohrál za méně než 100 úderů. Proč bych se mé ctěné já mělo zabývat tímhle oponentem, když už jeden pohled stačí na to, abych ho prokoukl?“
Tato poznámka byla velmi odlišná od toho, co řekl tehdy. To, co chci, je rovnocenný soupeř po mém boku, ne přítel.
Shen Qiao zjistil, že bez ohledu na to, v jak divné situaci se ocitl, naučil se také být umět znehodnocovat a posmívat se.
„Pokud nebudete bojovat, jak víte, že nejsem tak dobrý jako vy?“ zeptal se Shen Qiao obratem Yana Wushiho. Pokusil se vyprovokovat Yana Wushiho, aby s ním bojoval a měl tak příležitost být s ním osamotě a říct mu, že Guang Lingsan byl nepřítel, nikoli přítel.
Byla škoda, že Yan Wushi byl příliš líný na to, aby se na něj znovu podíval, a místo toho se obrátil na Guanga Lingsana: „Už mě to tady nebaví. Přivedl jsi mě sem poslechnout si hudbu,“ řekl Yan Wushi.
Guang Lingsan se celý pouze usmíval, ale nevyvrátil mu to: „Ano, je to moje chyba.“
Yan Wushi řekl: „Běž si to zatím poslechnout. Přijď za mnou, až to skončí, víš, kde mě najdeš.“
Guang Lingsan odpověděl: „Dobře, tak běž, nebudu tě omezovat.“
Zdálo se, že se oba navzájem přátelí a Shen Qiao nemohl vůbec zasáhnout. Stál poblíž nich jako páté kolo u vozu, naprosto přebytečný.
…
Jdu umřít. Na tohle moje srdce nemá
WTF!?