SLOVO AUTORKY
Milí čtenáři, jak jste se měli? Jaro, léto, podzim, zima – ve kterém ročním období čtete tento dopis?
Setrvává zde, neotřesitelný jako stromy. Čeká na vás. Budu nejšťastnější, pokud se mi tento příběh podaří proměnit v jeden takový.
Už je to nějaký čas, co jsme se viděli naposledy, takže je to trochu trapné. Nakonec se stydím.
Měla jsem několik příběhů, než jsem byla schopna vytvořit Violetin, takže jsem začlenila příběhy, které jsem kvůli jistým okolnostem nemohla publikovat, a vyprávěla je vám v tomto svazku. Moc děkuji lidem, kteří řekli, že si chtějí přečíst pokračování. Stejně jako jediná kapka vody dopadající na hladinu jezera a způsobující šíření vlnky, se tyto vaše hlasy staly spouštěčem, abych si vysloužila tuto příležitost. V pravém slova smyslu je to dílo, které jsme vytvořili vy i já.
Věci zvané knihy jsou jako živí tvorové. Samotní spisovatelé jsou také živí tvorové a ti, kdo vychovávají obě strany, jsou čtenáři.
Mám pocit, že moje mysl docela dozrála ve srovnání s tím, kdy jsem poprvé začala psát slova. V doslovu prvního dílu jsem vám sdělila, že jsem začala psát kvůli přemýšlení o samostatném bydlení, ale pravdou je, že to mělo ještě jeden důvod.
Dostala jsem pořádně zabrat, když jsem se rozhodla zamířit k profesi novelistky, ale nechtěla jsem prohrát. Začala jsem si vroucně přát, abych chtěla zbraň, se kterou bych mohla bojovat proti svému osudu. Kdybych uměla kreslit, možná bych šla do umění. Kdybych byla dobrá ve zpěvu, tak do hudby. Mohlo to být cokoli, pokud to bylo něco, v čem jsem byla dobrá. Tehdy jsem byla nesmírně prázdná, takže jsem chtěla něco vytvořit sama a ukázat to lidem. Chtěla jsem, aby mě pochválili. Toto měřítko hodnot je odlišné od mého současného já, ale myslela jsem si, že se stane jedinou a poslední spisovatelskou výzvou pro život, kterou by mohl přijmout někdo tak bezmocný jako já.
A tak, zatímco jsem se zoufale snažila, Kyoto Animation-sama si mě všimli. Po dokončení nejrůznějších věcí mám ještě reálnější pocit, jak je úžasné, jak společnosti, vlastní média, aby pokračovala v práci i poté, co dokončíte psaní. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla vyslat Violet do světa. Doufám, že tento příběh, který vytvořilo několik lidí, bude milován, jako by to byla dívka.
Chci s vámi být déle… ale je na čase, abychom se rozešli.
Možná si budete myslet, že se chystám rozloučit se velice smutným způsobem, ale tohle nebude konec. Určitě budu někde psát a vy budete odjinud číst.
Obliba knih je naším společným zájmem. Proto jednou určitě přijde den, kdy se znovu setkáme. Violet se také objeví v jakékoli části země v kteroukoli danou dobu, pokud tam bude její zákazník.
Na závěr bych chtěla poděkovat. Kyoto Animation-san, lidem, kteří v něm pracují, profesionálům, které jsem během procesu tvorby anime všude potkala, knihkupectvím, mým přátelům, rodině a vám. Vám. Moc vám děkuji, že jste se mnou vydrželi až do konce.
Mějte se prosím dobře. Fandím vám. Nezapomeňte, že vám fandím. Udělám také maximum. Protože existujete.
Nechť ty, které svázal osud, potká jen to nejlepší.
Kana Akatsuki