Thousand autumns – SPECIÁL 3

Okolí bylo rozlehlé a dokonce tam byla na jedné straně i hora, v noci přirozená větrná bariéra, opravdu dobré místo k odpočinku. Liu-biaoshi si toto místo nevybral jen tak nahodile, nicméně Shen Qiao se svou prozíravostí díky bojovému umění vycítil, že ne všechno je úplně v pořádku.

Pečlivě se podíval na jejich okolí do všech směrů.

Slunce zapadalo, svět byl uvržen do soumraku, jeho zraněné oči se postupně zotavovaly s jeho vnitřní silou, viděl víceméně tak jasně jako předtím, při skenování oblasti neodhalil nic podezřelého.

„Daozhangu,“ přišel Liu-biaoshi, aby mu doručil osobní pozvání, „vaří trhaně maso, pokud daozhangovi nevadí maso, chcete se k nám přidat?”

Po pravdě řečeno, neměl velký zájem o tento druh příliš hezkého taoisty, ale ten druhý vždy nosil meč a ten meč nevypadal jako pouhá dekorace, pravděpodobně měl nějaké dovednosti. Kdyby se něco stalo na cestě, měli by alespoň někoho navíc, pro někoho jako on, který byl zvyklý putovat po jianghu v rámci práce, jeden další přítel byl lepší než jeden další nepřítel.

Shenovi Qiao nevadilo maso, jen že dával přednost lehčímu jídlu. Při cestování však nebyl prostor pro vybíravost, takže pozvání neodmítl, poté, co mu poděkoval, přišel a posadil se, aby spolu vypili vepřovou polévku.

Matka a dcera rodiny Li seděly v kočáru, zatažené závěsy blokovaly výhled dovnitř. Kolem kočáru byli sloužící rodiny Li a služebné, Liu-biaoshi a jeho skupina byli velmi rozumní a nerušili je, obě skupiny zůstaly asi deset kroků od sebe.

„Daozhangu, po příjezdu do Jiankangu, máš kde zůstat? Pokud ne, mohl bys zamířit do Baimenguanu ve městě. Říká se, že nový císař projevil zájem o taoistické rituály, s tvým šarmem, kdybys tam šel, určitě by tě vybrali.”

Shen Qiao, nevědouc, jestli se má smát nebo plakat: „…“

Ačkoli byl taoista, nebyl ten typ, který vařil elixíry a psal talismany! Pravdou bylo, že existovalo mnoho různých typů taoistů.

Ale neoponoval Liu-biaoshimu, pouze se zeptal: „Pokud vím, Chen upřednostňuje sekty Ru, jak to, že se nový císař zajímá o taoisty?”

Teprve poté, co Shen Qiao překročil hranici Chenu, se dozvěděl, že předchozí císař Chenu, Chen Xu nedávno zemřel, že nový císař Shubao je synem Chen Xua a císařovny Liu Jingyan, který formálně a oprávněně nastoupil na trůn.

Vzpomněl si také, že Chen se nacházel v jurisdikci Linchuanského institutu. Císařovna Liu Jingyan, nyní vdova císařovna, měla jinou identitu – shimei Ruyana Kehuie.

Liu-biaoshi se zasmál a zavrtěl hlavou: „Jak bych o této záležitosti nevěděl, možná císařova dočasná touha vařit elixíry? Od starověku až po současnost, jaký císař byl bez výjimky za touhou po nesmrtelnosti, dokonce i mezi námi lidmi jianghu, neexistuje víra, že vrcholem kultivace bojového umění je také říše nebeských bytostí?”

Ale císař, který se nezajímal o politické záležitosti a místo toho se zabýval nehmotným, neplodným vařením elixírů po celý život, to bylo úplně proti přírodě.

Shen Qiao si byl vědom, že někdo jako Liu-biaoshi nebude znát podrobnosti, takže se příliš neptal, poté, co si nějakou dobu nečinně povídali, noc se úplně snesla, všichni vstávali jeden po druhém, aby si šli lehnout.

„Neplánuje Shen-daozhang odpočinek?“ Liu-biaoshi viděl, že stále sedí se zkříženýma nohama pod stromem a tak ho to zajímalo.

Byla letní noc, na silnici nebyl žádný ruch, neměli žádné stany k odpočinku, mnoho lidí leželo přímo na zemi, kde spalo. Někteří leželi na jednom z vozů na zavazadla, přikryli se rouchem a trávili noc takhle. Liu-biaoshi a ostatní byli zvyklí na tento druh života a nepovažovali to za nic zvláštního.

„Jsem zvyklý meditovat do odpočinku, noc není výjimkou. Liu-xiong se nemusí bát.“ Shen Qiao se usmál.

Liu-biaoshi, poněkud závistivý: „Aj, když jsem se učil bojové umění, používal jsem místo spánku také meditaci, bohužel po tolika letech putování sem a tam, únava ze dne poté, co si lehnu, je tak velká, takže po celé té době gongfu, kterého mě shifu naučil, přišlo vniveč!”

Shen Qiao se zeptal: „Ze které sekty pochází Liu-xiong?”

Liu-biaoshi: „Jsem žákem sekty Zhongnan.”

Shen Qiao překvapený: „To je stejná sekta jako Zhangsun Shenga?”

Liu-biaoshi, sklíčený: „Zhangsun-shixiong je osobním žákem vůdce sekty a má urozený původ ze severní rodiny, jsem jen syn obyčejných lidí a jediný žák jen zdánlivě, nejsem způsobilý vstoupit do posvátných síní, jak bych si dovolil říci, že jsem ze stejné sekty jako Zhangsun-shixiong?”

Shen Qiao mu řekl několik uklidňujících slov, teprve poté se nálada Liu-biaoshiho trochu zlepšila, když viděl Shen Qiao meditovat, vzpomněl si na dovednost, kterou tak dlouho zanedbával. Zabolelo ho u srdce, a tak se posadil vedle něj a připravil se meditovat celou noc.

Měl praxi sedět a meditovat, ale mnoho lidí považovalo meditaci za oddělenou od spánku, Liu-biaoshi měl v úmyslu napodobit Shena Qiao, ale před půlnocí si nemohl pomoci, opřel se o strom a tvrdě usnul.

V tu chvíli Shen Qiao najednou vyletěl vzhůru jako holubice k nebesům!

Současně vzduch protrhl zvuk, šípy jako padající hvězdy se snášely na kočár rodiny Li!

Nikdo neměl čas reagovat, hlídky stály na stráži, ale v tuto noční dobu většina lidí byla ještě unavená, jejich reakce byly mnohem pomalejší, dokonce i Liu-biaoshi někdo, kdo trénoval v sektě ortodoxního bojového umění, právě otevřel oči a zvedl hlavu, aby se podíval směrem k hluku.

Ještě, než ten šíp mohl zasáhnout kočár, byl chycen něčí rukou.

Shen Qiao zlomil šíp v ruce ve dví, následovaly další šípy!

„Bandité! Bandité!“ Ostré výkřiky zazněly do noci, dokonce i nejhlubší spáči byli nakonec probuzeni a jali se svých mečů, když se chystali vstoupit do bitvy.

V době, kdy zareagovali, Shen Qiao již chytil pět šest šípů, druhá strana neočekávala, že tato skupina bude mít tak moc navrch, protože když viděli, že jejich přepadení bylo neúspěšné, byli nuceni vylézt ze stínů, vynořili se z noci a zaútočili.

Skupina měla na sobě všechno černé, byli to zjevně bandité, Liu-biaoshi dříve řekl, že tento úsek silnice byl mezi regiony, nikoli v jurisdikci jihu nebo severu, bandité zde byli běžní. Matka a dcera rodiny Li nečekaly, že budou mít takové štěstí, setkaly se s takovým neštěstím a křičely strachem v kočáru. Sluhové, kteří původně kočár obemkli, se kvůli šípům přikrčovali a vyhýbali se jak to bylo možné.

Scéna byla jeden velký chaos.

Skupina se skládala ze třiceti až čtyřiceti lidí, každý z nich byl schopný bojový mistr, který trénoval od dětství. Jejich postavy byly velké a hrozivé, jejich výrazy děsivé, poté, co si uvědomili situaci, osobní strážci se proti nim vrhli, nicméně jejich krvežíznivost byla o stupeň níže, velmi rychle ztratili výhodu.

Rodina Li byla velmi dobře zaopatřená, při tomto přesunu do Jiankangu si přivezli veškerý svůj majetek, kdokoli s očima viděl, že jde o tlustou ovci, bandité by se přirozeně této příležitosti nevzdali, a proto byli schopni mobilizovat tak velkou skupinu.

S čím se osobní strážci nedokázali vypořádat, na to tam byl Shen Qiao. Liu-biaoshi bojující jeden proti dvěma, už byl na pokraji svého limitu, ale pro Shena Qiao byli tito lidé o něco zručnější, ale v jeho očích nijak působiví. Meč Nebeské truchlení opustil pochvu, smetl všechny nepřátele. Ttito bandité, kteří obvykle všude vítězili, jak mohli soupeřit se Shenem Qiao?

Všichni hloupě sledovali, jak Shen Qiao, bojuje jeden proti všem, zranil bandity a pokosil je, Liu-biaoshi si konečně uvědomil, co se děje. Zavolal lidi na pomoc, zapečetili meridiánové body banditů a svázali je lanem.

„Aiya!”

Za ním šíp prořízl vzduch, namířený na zátylek Shena Qiao. Shen Qiao nečekal, že ve tmě zůstanou ještě nějací bandité, ale s jeho bojovým uměním byla jeho doba reakce dostačující, právě když se chystal otočit, aby zachytil šíp, byl někdo rychlejší než on. To „aiya“ bylo z bolesti zablokování onoho šípu.

Shen Qiao byl ohromený, nečekal, že se Li-xiaoniangzi, kterou sotva potkal, objeví a zablokuje pro něj šíp. Mohl jen chytit tu osobu do náruče a postavit ji na zem, pak šel za osobou, která ten šíp vystřelila, než se vrátil pro zraněné.

Li-niangzi zjevně nečekala, že její dcera náhle udělá toto gesto, zběsile vyskočila z kočáru a už svírala svou dceru v náručí a vzlykala. Ten šíp zasáhl Li-xiaoniangzino rameno a krev rychle prosakovala, tvořila velkou skvrnu na jejích šatech.

Shen Qiao, který neměl jinou možnost, odnesl dívku do kočáru, nejprve zapečetil její meridiánové body, aby zastavil krvácení, poté zlomil šíp, vytáhl hrot a ránu osobně ovázal.

Li-xiaoniangzi ztratila hodně krve. S chvějícími víčky zamrkala a otevřela oči, podívala se na Shena Qiao, který byl daleko jako horizont a zároveň přímo před jejíma očima. Řekla bez pauzy: „Daozhangu, zemřu?”

Shen Qiao bezradně: „Ne.”

Lokace jejího zranění byla pozoruhodná, nebyly zasaženy žádné šlachy ani kosti, pouze ztráta krve se zdála nadměrná, ale ve skutečnosti to zranění nebylo vážné. Vůbec nemusela pro Shena Qiao riskovat svůj život, aby zablokovala tento šíp, ale už to udělala, takže nemohl jít proti jejím dobrým úmyslům.

Vytáhl léky, které nosil s sebou, a dal jí je, pak vysvětlil Li-niangzi, aby je dala své dceři třikrát denně, společně s mazáním.

Li-xiaoniangzi zatáhla za rukáv Shena Qiao: „Může daozhang zůstat ještě chvíli?”

Zvyky v této éře nebyly příliš konzervativní, i když ne ve stejné míře jako drzé otevřené sexuální praktiky během dynastií Qin a Han. Dívka se mohla vyznat tomu, koho měla ráda, a její matka byla hned vedle ní, záměr za slovy Li-xiaoniangzi byl jasný.

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Tento prostý je taoista, děkuji xiaoniangzi za dřívější velkorysost. Pravda je taková, že tento prostý má dostatečné bojové schopnosti na sebeobranu, prosím xiaoniangzi, aby v budoucnu nedělala takové riskantní gesto.”

Li-xiaoniangzi si povzdechla: „Na této cestě jsem začala obdivovat daozhanga, dlouho jsem vás tajně pozorovala. Také vím, že daozhangovo srdce je jako kámen, nemá ke mně žádné city, ale člověk žijící svůj život, je jako strom dosahující podzimu, nebude to víc než pár desetiletí. Mít příležitost setkat se s někým, koho máte rádi, je už tak vzácné, pokud je to jen pro zachování důstojnosti, její ztráta není žádný problém. Pokud je daozhang dojat mými slovy, samozřejmě bych byla šťastná, pokud ne, pak jsem budu stále věrná svému vlastnímu srdci!”

Li-niangzi nečekala, že její dcera prohlásí tak odvážná slova, téměř jí chtěla dát ruku přes ústa: „Dítě moje, už mlč!”

Shen Qiao se odmlčel: „Xiaoniangzina slova zachycují podstatu taoistického učení, jednat v souladu se srdcem a nepřipouštět očekávání.”

Li-xiaoniangzi se slabě usmála: „Abych dospěla k taoistickému principu, nečekala jsem, že budu před daozhangem.”

Shen Qiao jí neřekl nic víc, nebylo co, nechal jí tam léky, vyměnili si ještě pár slov s Li-niangzi a pak odešel.

Venku, Liu-biaoshi a jeho skupina vyřešili záležitost s bandity, uklízeli po bitce, v této době by bylo zbytečné odevzdat tyto lidi úřadům, opravdu to nebylo podstatné. Bandité měli na rukou lidské životy, kromě jejich popravy by jedinou možností bylo nechat tygra vrátit se na svou horu. Další průvod cestujících na této silnici by byl znovu vystaven jejich útoku, a tak si Liu-biaoshi nevybral druhou možnost.

Poté, co se Liu-biaoshi se vším vypořádal, na obzoru se objevilo svítání. Veškerá ospalost zmizela, připravil se dostat všechny zpět na cestu.

Viděl, jak Shen Qiao stále stojí pod stromem, a tak k němu přišel a viděl, že ten druhý je trochu mimo, kdo věděl, na co myslí. Nemohl si pomoci, ale zasmál se: „Rodina Li je bohatá, Li-xiaoniangzi je poblázněná daozhangem, pokud chce daozhang obnovit světský život a vstoupit do jejich rodiny, v budoucnu byste žil jistě v bohatství.”

Teprve poté se Shen Qiao vrátil ze svých myšlenek, po celou dobu této cesty byla jeho mysl v dilema, jen aby ji náhle rozklíčovala krátká slova Li-xiaoniangzi. Bylo to, jako kdyby vyřešil najednou spoustu otázek, o kterých tak dlouho přemýšlel. V tomto okamžiku jeho tvář zářila, pod teplým tónem úsvitu byl jako jasný nefrit, dokonce i Liu-biaoshi byl ohromen jeho tváří, myslel si: není divu, že Li-xiaoniangzi byla na první pohled poblázněná, ochotná riskovat svůj život. Tenhle opravdu stojí za pohled, nehledě na jeho špičkové bojové schopnosti.

„Liu-xiongu, musím se vás na něco zeptat,“ řekl Shen Qiao.

Liu-biaoshi, zmatený: „Předtím nás daozhang zachránil, neměl jsem ani šanci poděkovat ti za záchranu mého života. Není třeba být tak formální, daozhang se může zeptat na cokoli!”

Shen Qiao s vážným výrazem: „Mohu se zeptat Liu-xionga, jestli už měl někdy lásku?”

Liu-biaoshi, oněmělý: „Ha?”