Thousand autumns – SPECIÁL 14

MINI SPECIÁLY

[1]

Byl večer, vítr a sníh se mísily, denní světlo sláblo.

Cestovatelé se stáhli do čajovny u silnice, aby se ukryli a mohli se uvnitř stáhnout o něco dále, daleko od pronikavých ledových větrů, které se dotýkají jejich kůže.

Pouze jeden člověk zůstal sedět na svém místě u silnice, zcela v klidu.

Majitel čajovny přišel se vší laskavostí: „Dobrý langjune, vítr a sníh jsou neúprosné, prozatím byste se měl schovat!”

Ten člověk zavrtěl hlavou a povzdechl si: „Obávám se, že až dorazí, neuviděl by mě.”

Majitel, překvapený: „Kdo?”

Muž se na něj podíval: „Můj drahoušek.”

Ukázalo se, že to byl jeden z těch zamilovaných bláznů, není divu, že pod kloboukem měl vlasy celé bílé, bylo to z touhy po jeho manželce?

Majitel byl soucitný. Koutkem oka zahlédl, že šálek, který druhý držel v této sněhové bouři, vypadal, že z něj jde pára.

Majitel se odmlčel, na chvíli se nemohl rozhodnout, zda je ta pára z tekutiny, která zamrzala, nebo z rozehřátého šálku.

Pokud to bylo to druhé…

Nemohl se ubránit tomu, aby se na toho druhého nepodíval ještě jednou.

Pod kloboukem byl jeho profil nečekaně hezký, a ne tak vrásčitý, jak původně předpokládal.

Než mohl majitel včas reagovat, na hlavní silnici se objevil cválající kůň a rychle se blížil.

Kůň se zastavil u čajovny, jeho jezdec si sundal klobouk a přišel.

Byl to taoista.

Vypadal jako z nebe sestoupivší, nesmírně krásný taoista.

Vypadá to, že tento langjun bude zklamaný, pomyslel si majitel.

Kdo by tušil, že se muž místo toho usmál, v dobré náladě, ze svého roucha vytáhl malou baňku na víno a zamával směrem k taoistovi.

„Qiao pojď rychle. Tohle víno jsem pro tebe zahřál svým tělem. Napij se, aby ti nebylo chladno!“

Majitel: “…”

---

[2]

V jeho životě se nikdy nevyskytlo slovo lítost.

Ten rok, kdy opustil rodinu Xie, tomu tak bylo.

Změna jeho jména na „Wushi“, také.

Později, boj s Cui Youwangem, to byl také ten případ.

Širé nebe, širá země, žádný mistr, žádný otec, žádný učitel.

Širá obloha, širá země, nikdo nebyl schopný zanechat stopu na jeho srdci.

Shen Qiao by nebyl výjimkou.

Když se poprvé setkal se Shenem Qiao, pro Yana Wushiho byl pouze žák Qi Fengga, ne Qi Fengova osobní pýcha.

Doznívající pocity z těch let, kdy bojoval s Qi Fenggem, se snad mohly najít u Shena Qiao.

Ale rychle zjistil, že se mýlil.

Tenhle slepec, s většinou bojového umění na nule, i kdybyste ho vyhodili do ulic, procházející by mu nedal ani minci.

Starý zhangjiao hory Xuandu byl úplně pryč.

Yan Wushi se chladně zasmál, měl zlomyslné sklony.

Qi Fengge, celý život brilantní, neměl při výběru učedníků tak dobré oko.

Protože nemohl být soupeřem, mohl být jen hračkou.

Zhangjiao s vysokým morálním cítěním, kdyby jeho ruce byly potřísněny čerstvou krví nevinných, mohl by ještě udržet svou vznešenost?

Asi ne.

Nebylo to nic jiného než rozptýlení, kde byl výsledek nevyhnutelný, pomyslel si Yan Wushi.

Jak nudné.

Nečekal, že přijde doba, kdy by mohl špatně předvídat.

Ten slepec vlastně jednou a pak znovu vytrval.

S faktem, že ho zradil vlastní shixiongdi, Yan Wushi při pohledu na výraz toho druhého téměř očekával, že bude plakat.

Ale Shen Qiao ne.

„Všichni říkají, že to byla tvoje chyba, tvoje nejbližší rodina tě zradila, necítíš tu marnost?“ zeptal se Shena Qiao.

Slepý muž neodpověděl, otočil hlavu k slabému dešti padajícímu venku. Kapkám padajícím na křehké květiny.

Ale Yan Wushi věděl, že ten druhý neviděl.

„Žádný způsob, jak postoupit, nemožnost ustoupit. Nepřítel se ozývá z každého směru, můžeš kdykoli rychle zemřít,“ zašeptal Yan Wushi a podíval se na slepce: „Nesouhlasíš?”

“Ano.“ Slepý si tiše povzdechl, tento povzdech skutečně zněl soucitně. „Když se někdo mýlí, člověk se může změnit. Ale nezemřu, omlouvám se, že jsem zklamal Yana-zongzhu.”

Vážně? Yan Wushi se tiše zasmál.

To jen proto, že jsi nebyl dotlačeni do skutečného zoufalství.

Tehdy, v boji s Cui Youwangem, Yanu Wushimu druhý vzal meče Taihua, nyní o mnoho let později si ho nevzal zpět.

Po smrti Cui Youwanga samozřejmě padl do rukou jeho žáka, Sang Jingxinga.

Ale bojové umění Yana Wushiho se už dávno vydalo jinou cestou, ať už měl meč Taihua, neznamenal pro něj nic.

Sang Jingxing si to neuvědomil, předpokládal, že ztráta meče je pro Yana Wushiho velkým ponížením, a poslal zprávu, že chce vyměnit meč.

Yan Wushi by to samozřejmě nepřijal, ale napadl ho lepší nápad: na výměnu použije Shena Qiao — předchozího zhangjiaa z taoistické sekty číslo jedna pod nebem.

Pro Shena Qiao to bylo nejen extrémně nebezpečné, ale také extrémní ponížení. Vážený xuanduský zhangjiao nestál ani za meč Taihua.

Prst Yana Wushiho spočíval na čele Shena Qiao a jemně putoval k bradě.

Jeho bledá pleť odrazovala jeho nemoc, jeho půvabný krk vypadal, jako by se mohl pod malou silou zlomit, ale osoba pod tím vším měla morek ze štěrku a oceli.

Rozuměl Sang Jingxingovi, pochopil, co by ten druhý mohl udělat tváří v tvář tomuhle Shenovi Qiao.

Takže, Shene Qiao, co bys udělal?

To by byla velmi zajímavá volba.

V okamžiku, kdy Yan Wushi zaklepal na dveře Bai Rong, přemýšlel o odpovědi na tuto otázku.

Shene Qiao, rozhodl by ses podrobit, nebo spíš přijmout zlomený nefrit?

Noční měsíc.

Shen Qiao ledově zíral na Yana Wushiho a na Sang Jingxinga, který stál poblíž.

Možná to nebyl ledový pohled, jen měsíc rozlil stříbro po tváři toho druhého, takže jeho tvář vypadala chladně.

Při pohledu na jeho vyvážený výraz Yan Wushi najednou pocítil pramínek lítosti.

Ale tato lítost mu nestačila, aby si to rozmyslel.

„Jsi příliš slabý, A-Qiao.“ Sklonil se a jemně zastrčil vlasy toho druhého za ucho, něžné jako jarní vrba. „Slabí lidé se nikdy nestanou ničím, mají ještě menší důvod být mým soupeřem.“

Shen Qiao se na něj jen beze slova díval.

„Doufám, že budeš žít,“ Yan Wushi se usmál, „ale pokud se staneš Shenem Qiao u dveří smrti a potěšíš ostatní proti své vůli, pak budeš důkladně zredukován na obyčejného člověka, jakákoli poslední výjimečnost bude pryč.”

Hodil Nebeské truchlení do náruče toho druhého a plácl Shena Qiao po rameni: „Hodně štěstí.”

Pak vstal a odešel.

Jeho umění lehkosti mohlo zkrátitt největší vzdálenosti, ale dnes ho nepoužil. Odešel krok za krokem.

Za ním se nesl zvuk smíchu Sang Jingxinga namířeného na Shena Qiao. Obsahoval těžký výsměch a neúctu.

Yan Wushi se znovu nevrátil.

---

[3]

1

Shen Qiao objevil džbán vína vzadu na hoře Xuandu.

Na džbánu nebylo napsáno žádné jméno, ani poté, co se zeptal všech učedníků, nikdo to nepoznal.

Po odpečetění sklenice, když se setkal se známou vůní vína, Shen Qiao věděl, že toto víno osobně uvařil jeho mistr.

Qi-daozun byl známý po celé zemi svým bojovým uměním a s pověstí zhangjiaa hory Xuandu. Ale jen málo lidí si uvědomovalo, že dokázal také šít oblečení, vyrábět boty, vařit víno, vařit, v tom všem byl velmi zběhlý. Když jeho osobní učedníci byli mladí a jejich oblečení potřebovalo opravit, spravil to shifu.

Tento džbán vína otřásl vzpomínkami Shena Qiao a připomněl mu, jak moc mu shizun chybí, takže s povzbuzením a přemlouváním Yana Wushiho oba baňku vypili.

Následujícího rána, měl po probuzení Shen-zhangjiao hroznou bolest hlavy.

Nečekal, že víno, které po sobě zanechal shizun, bude tak silné, dost na to, aby ho srazilo. A když si držel hlavu a více přemýšlel, zdálo se, že jeho paměť se zaplavila několika představami, kdy mu říkají „malý darebák“, jako by mu někdo ukázal prstem na nos a nadával mu.

Celá hora Xuandu, kdo jiný by se mu odvážil nadávat?

Shen Qiao se šel zeptat Yana Wushiho.

Ten si povzdechl a něžně se na něj podíval: „Když máš jasnou hlavu, docela dobře si pamatuješ své chování po celou tu dobu. Nečekal jsem, že ti opilost vytáhne provinilé vzpomínky z minulosti. Byl jsi tak retrospektivní, myslel sis, že jsem tvůj shifu, odmítal pustit moji nohu, dokud jsem tě nepokáral. Co jsem mohl dělat? Mohl jsem jen uspokojit tvoji žádost.”

Shen Qiao: …

Cítil, že není schopný dělat takové věci, ale jeho vzpomínka na včerejší noc byla roztříštěná, mohl přijmout jen nesmysly toho druhého.

Yan Wushi: „Poté, co jsem tě pokáral, jsi plakal a vzlykal a řekl, že shizun měl pravdu. Že od nynějška budeš určitě poslouchat, pokud ti přikáže jít na východ, rozhodně nepůjdeš na západ, pokud budeš požádán, abys vyhnal psa, nebudeš vyhánět kuřata.”

Když to řekl, druhý mávl na Shen Qiao, jako když volá ztraceného malého jelínka nebo malou kozu.

„Pojď, chci si poslechnout, jak mi říkáš shizun.“

2

Ten rok Bian Yanmei kultivoval své bojové umění. Yan Wushi ho přivedl do bambusového háje za rezidencí, nařídil mu, aby pozorně sledoval, přemýšlel a prorazil skrze mrtvý bod v tréninku.

Mladý a naivní Bian Yanmei otevřel své dvě oči doširoka a pečlivě si prohlížel každou trávu a strom ve svém okolí, nezanedbával ani jediného komára a konečně objevil stopu.

Zjistil, že v tomto háji, umístění každého bambusu bylo tam, kde přistály jeho kroky, v rozšiřujícím se kruhu.

Mezi každým kruhem byla vzdálenost přibližně stejná.

Bian Yanmei cítil, že to tady musí mít nějaký význam, že shizun chtěl, aby rozjímal, ale nemohl to říct přímo.

Zůstal tedy v tomto bambusovém háji tři dny a tři noci a krmil komáry po tři dny a tři noci, nacuclí komáři byli tak přeplněni, že se nemohli pohnout. Nakonec dosáhl hranice své trpělivosti, jelikož nemohl snést, jak ho svědí kůže na hlavě, unikl z tohoto místa a šel se zeptat přímo shizuna.

Yan Wushi měl po vyslechnutí jeho otázky překvapený výraz: „Skutečný svitek, který dokáže vyřešit tvůj zádrhel v bojovém umění, je zakopaný pod bambusem ve třetím kruhu. Pod dalšími bambusy jsou zakopané všechny falešné svitky, nechal jsem tě pečlivě hledat, který bambus má ten skutečný svitek. Na co ses díval v těch posledních třech dnech?”

Bian Yanmeiovi se oči leskly jako králíkovi, pod nimi tmavé kruhy: „Tak proč byl ten bambusový háj tak pečlivě navržen? Je přesně na centimetr, kruh obklopující ten další, že vypadá jako duchovní pole?”

Yan Wushi zvedl obočí: „Nemyslíš, že to tak vypadá lépe?”

Bian Yanmei: …

O několik let později.

Bian Yanmei přivedl Yu Shengyana do bambusového háje za rezidencí.

„Měl bys pozorně sledovat, pečlivě přemýšlet, pokud budeš mít štěstí, můžeš prorazit na další úroveň ve svém bojovém umění.”

Bian Yanmei sepjal ruce za zády a vypadal velmi podobně jako dshixiong.

---

[4]

1: Chorobně notorická tendence

Pokud jste člověk, budete mít povahu.

Někteří rádi bojují, někteří jsou dokonce nadšenci, někteří rádi hází všechno za sebe, někteří jsou lakomí.

Po dlouhé interakci měl Shen Qiao vůči povaze Yana Wushiho určité porozumění.

Jeho charakter byl spravedlivý a klidný, co dokázal tolerovat, udělal vše pro to, aby ji přijal.

A přesto měl Yan Wushi sklony, že to ani velkorysý Shen-zhangjiao někdy nemohl vydržet.

Příklad —

ti dva byli venku na jídle.

Přinesli jim mísu nudlové polévky.

Yan-zongzhu se na to podíval a jeho hůlky se zastavily.

Shen Qiao to vidí: „Co?”

Yan Wushi: „V polévce jsou jarní cibulky.”

Shen Qiao: „Nejíš jarní cibulku?”

Yan Wushi přikývl.

Shen Qiao: „Tak ji vyndej.”

Yan Wushi: „Ale chuť jarní cibulky přetrvá?”

Shen Qiao nemohl vidět, jak ostatní plýtvají jídlem. Vzal mísu a vybral každý kousek plovoucí jarní cibulky, dokud nebyla mísa čistá.

“Jez,“ řekl.

Yan-zongzhu se přinutil podívat se do mísy: „Proč je tam také sezam?”

Shen QIao: „…jsou tam jen tři, čtyři semínka.”

Yan Wushi: „Ten také nejím.”

Význam byl – uhodni nápovědu.

Pa! Shen-zhangjiao udeřil hůlkami o stůl.

„Tak nejez vůbec nic!“

2: Charakter

Pokud jde o charakter, pod nebesy nenajdete další dva odlišné než Yan Wushi a Shen Qiao.

Ale tito dva měli svůj vlastní způsob, jak spolu vycházet.

Když viděl, že je cesta nerovná a slabí trpěli, nejenže by Shen Qiao okamžitě natáhl ruku, ale také by je tajně sledoval, aby se ujistil, že ty osoby zůstaly v pořádku.

Kdyby to byl Yan Wushi, byl by si jistý, že bude lhostejný, chladně by sledoval, pozoroval, kolik utrpení by toho člověka mohlo postihnout, zda by bojoval proti smrti, statečně odolával, možná by toho člověka dokonce šťouchl holí, jen pro zábavu.

Charakter jednoho člověka byl vždy laskavý, charakter druhého člověka byl vždy špatný.

Kdybychom vysledovali věci k jejich původu, bylo to tak, že v desetiletích arogance Yana Wushiho byla nyní další dvě slova, „Shen Qiao“. Pro něj byl ochotný se trochu krotit.

Ale pro ostatní se jeho postoj nezměnil.

Guang Lingsan se podíval na desku weiqi před sebou.

Půl kroku pozadu.

Jen půl.

Ale prohra byla prohra.

Tiše si povzdechl, neskrýval své zklamání, podle jejich dohody musel druhému poskytnout jednu informaci.

„S největší pravděpodobností bude novým korunním princem princ Jin.“

Yan Wushi zvedl obočí.

Měl také oči a uši v hlavním městě, ale sekta Umění zrcadel měla užší vztah s císařským dvorem uvnitř, některé věci se dozvěděli dřív než samotní úředníci.

Guang Lingsan viděl, že jeho reakce byla podezřelá.

„Vzpomínám si, že sekta Očistného měsíce má s císařem dobrý vztah. Každý ví, že princ Jin je někdo, kdo nepoužívá brzdy, je nepravděpodobné, že by současná situace v budoucnu přinesla Sui výhodu. Císaři to nemusí přinést štěstí, tak jak to, že vypadáš šťastně?“

Yan Wushi se zasmál: „Změna přináší chaos, chaos, zahajuje nové. Nová generace nahrazuje starou, v Yangtze přílivy stále tlačí na břeh, pokud dynastie Sui není stabilní, pod nebem se spojí síly a znovu povstanou. Až přijde čas, nebude to další fantastické drama?”

Guang Lingsan neměl nic, co by odpověděl.

Téměř zapomněl na charakter tohoto starého darebáka.