Za skládací stěnou byla postel.
Na posteli byla kráska.
Přesněji řečeno, kráska měla zavřené oči, tvrdě spala, vedle ní seděl člověk, který se díval na její krásu.
Yan Wushi dlouho hleděl a jemně otřel prst o řasy toho druhého.
Zavřené oči Shena Qiao se reflexivně zachvěly a pak mírně svraštil obočí.
Bylo vzácné, že tak hluboce spal, nehledě na dotyk na jeho tváři, dokonce i malé zašelestění v jeho okolí by ho zalarmovalo.
Tato situace mohla jen naznačovat, že byl skutečně vyčerpaný.
Koutek úst Yana Wushiho se uvolnil do spokojeného úsměvu.
Kdyby zde v tuto chvíli byl někdo cizí, určitě by byl šokovaný až by se mu zježily vlasy, protože tento úsměv byl příliš něžný, tak něžný, že byl neslučitelný s jeho tváří.
Bez ohledu na někoho jiného, ani sám Yan Wushi si pravděpodobně nevšiml vzhledu tohoto nekomplikovaného výrazu na jeho tváři.
Špička prstu přejela jeho řasy k vrásce u obočí, poté sklouzl dolů, dokud nedosáhl špičky nosu, vypadal, jako by se chystal sevřít nos toho druhého.
Než udělal ten pohyb, změnil názor, náhle klesl, sevřel ústa Shena Qiao, předchozí obraz Šípkové Růženky byl roztříštěn na kousky, horní a dolní ret Shena Qiao stiskl k sobě, že vypadaly jako kachní zobák.
Shen Qiao o tom neměl žádné ponětí, možná proto, že se nestaral o osobu vedle sebe, zůstal ve své vlastní říši snů.
Zdálo se, že si Yan Wushi konečně uvědomil, že jeho chování je trochu dětinské, našpulil rty a pustil, pak se sklonil, aby vtiskl polibek na rty toho druhého, koutkem oka spočinul na fialových skvrnách na krku a ramenou toho, jeho úsměv se rozšířil, vytáhl přikrývku výš na tělo Shena Qiao a zakryl mu krk.
Venku někdo zaklepal.
Yan Wushi vstal z postele a odkráčel, aby otevřel dveře.
Nezačervenal se, pracovník , který stál venku a viděl ho s vnějším rouchem přehozeným, vlasy rozcuchanými a vypadajícím spokojeně, byl on ten, kdo se začervenal jako první.
„Dobré ráno, langjune. Kuchyně je otevřená, pan vedoucí mě nechal přijít a zeptat se vás dvou, jestli něco nepotřebujete?“
Když mluvil, pohledem kradmo nahlédl dovnitř, před několika shicheny slyšeli zevnitř hluk, v té době se neodvážili přijít se zeptat, nyní přirozeně chtěli zjistit, zda není něco rozbité.
Yan Wushi se chystal odmítnout, pak si to rozmyslel: „Co tam máte k jídlu?”
Pracovník se usmál: „Máme tu hubing, pečené kuře, kachnu, okru a tak. Naše kuchyně je v současnosti docela známá, pokud si objednáte, měli bychom vás určitě uspokojit.”
Yan Wushi: „Pak si dám rýžovou kaši z ječmenného mléka, česnekové prasečí nožičky, ujistěte se, že jsou uvařené, dokud nebudou jemné, s hromadou omáčky. Nebojte se, dobře vám to zaplatím, pak chci celou rybu, nezáleží na tom, jaký druh, pokud bude čerstvá, není třeba obloha. Stačí dušená s česnekem a jarní cibulkou, pokud jde o zbytek, pošlete pár vegetariánských jídel.”
Na pracovníka hodil spolu s jeho slovy měšec s penězi, docela tlustý, pracovník předpokládal, že jde o nějaké drobné stříbrné.
Ten druhý bez mrknutí oka vyplivl celou řadu slov, pracovník se kousl do jazyka a pomyslel si, tenhle je znalec, musí být elitou mezi elitami, po tom, co si objednal, by se to rovnalo výdělku za tři až pět dní.
„Ano ano, všechno, co langjun chce, máme. Hned to necháme připravit najednou. Počkejte prosím chvíli, také pošlu horkou vodu nahoru!“ Pracovník dodal, velmi pozorně.
Yan Wushi také nechal pracovníka zajít do knihkupectví, aby mu přinesl nějaké čtení pro volný čas, s jeho velkorysou kompenzací byl pikolík samozřejmě ochotný, velmi rychle splnil úkoly.
…
Shen Qiao byl probuzen vůní jídla. V okamžiku, kdy otevřel oči, si uvědomil, jaký má hlad.
Tento pocit nepocítil tak dlouho, bylo to trochu zvláštní a alarmující.
Shen Qiao zamrkal a pomalu přelétl pohledem místnost, na stole za skládací stěnou bylo položeno několik jídel. Vedle stolu seděl stín a četl, za pár okamžiků jeho pohled vystřízlivěl ze spánku do jasnosti.
Za skládací stěnou Yan Wushi samozřejmě vycítil jeho pohyby.
„Qiao je vzhůru?“
Odložil knihu, vstal a zamířil kolem zástěny, v mysli litoval, že propásl výraz toho druhého, když se probudil.
Ale v příštím okamžiku Shen Qiao skryl hlavu a úplně se zabalil do přikrývky.
Přikrývka se stala jednou velkou koulí.
Yan Wushi: „…“
Když sledoval pohybující se přikrývku, věděl, že ten druhý si pod ní obléká oblečení.
Yana Wushiho bolelo břicho ze smíchu, ale zachoval si klidný výraz, záměrně nasadil ustaraný tón a řekl: „Jsi v pořádku?”
Zpoza přikrývek se ozval tlumený hlas Shena Qiao: „Jsem v pořádku…“
Yan Wushi přišel o pár kroků blíž a položil ruku na deku: „Qiao, jsi zraněný? Můžeš vyjít, abych se mohl podívat?”
Shen Qiao: „Jsem v pořádku…“
Přikrývky se otřásly sem a tam, Yan Wushi měl podezření, že by mohl hledat kalhoty. Velmi pobavený řekl: „Qiao, zapomněl jsem ti to říct.”
Shen Qiao: „En?”
Yan Wushi: „Tvoje kalhoty byly od včerejší noci špinavé, nechal jsem pikolíka, aby ti koupil nové, ještě se nevrátil.”
Přikrývka se náhle odsunula a objevila se zarudlá tvář: „Jak jsi je mohl nechat koupit někoho jiného!”
Yan Wushi: „Tak jsem měl jít osobně?”
Shen Qiao se držel za čelo a jeho slova byla zmatená: „To jsem nemyslel, ty … jak zná moji velikost…“
Yan Wushi se usmál: „Řekl jsem mu to.”
Shen Qiao se nezeptal, jak to Yan Wushi věděl.
Dokázal si představit, že včera v noci použil ruce k určení jeho mír.
Když si Shen Qiao vzpomněl na šílené nesmysly minulé noci, raději by skočil do škvíry v podlaze.
I teď, když se přikrýval dekou, stále cítil ten všudypřítomný zápach kolem.
Tiše zakašlal, zahanbený, ale přinutil se promluvit: „Yane-zongzhu…“
Yan Wushi ho nespokojeně přerušil: „Ty a já jsme si tak intimní, stále mi říkáš Yan-zongzhu?”
Shen Qiao se zastavil: „Tak jak ti mám říkat?”
Yan Wushi: „Yan-lang samozřejmě, neprovolával jsi to včera v noci tolikrát, až jsi plakal!”
Shen Qiao úplně zrudl: „Přestaň!”
Yan Wushi si jednou povzdechl a pak se posadil na okraj postele: „Ty a já jsme spolu měli intimní noc, kdybys byl žena, nechal bych tě, abys mě formálně přijal v manželství do své rodiny, bohužel nejsi…“
„Počkej!“ Shen Qiao, když to slyšel, cítil, že něco není v pořádku, „Proč jsem to já, kdo tě přijímá do své rodiny?”
Yan Wushi, překvapený: „Pokud nechceš, abych tě přijal v manželství?”
Shen Qiao: „To není…“
Yan Wushi: „Tento ctihodný tě má rád, nestarám se o oficiální tituly, pokud chceš vstoupit do manželství, je to pro mě stejné. Pokud můžu zabránit ostatním lidem mluvit špatně o uctívaném zhangjiaovi hory Xuandu, nemám dobré jméno, o kterém by se dalo mluvit, ale pro tebe to za to stojí.”
Tato slova zněla arogantně, ale také žalostně.
Shen Qiao nevěděl, jestli se smát, nebo plakat: „To jsem nemyslel.”
Yan Wushi: „Pak převezmeš odpovědnost, nebo ne?”
Shen Qiao: „…“
Ve věci včerejší noci byly obě strany nakonec svolné, a s upřímnou povahou Shena Qiao by bylo nemožné, aby vinu zcela svalil na druhou osobu. Yan Wushi to poznal a krok za krokem ho lákal blíž, dokud Shen Qiao dobrovolně nespadl do pasti, která byla nastražena.
Jak se dalo očekávat, Shen Qiao svraštil obočí a dlouze přemýšlel, nakonec vyplivl tato slova: „Budu…“
Yan Wushi se usmál, naklonil se, aby ho políbil na tvář.
„Shen-langu.”
Shen Qiao se otřásl: „…“
Yan Wushi tiše: „Shen-langu, ještě sis ani neoblékl kalhoty, není ti zima?”
Shen Qiao se začervenal a pevně se držel přikrývky.
Do této doby se pikolík vrátil s kalhotami, zaklepal jim na dveře, Yan Wushi přešel a přinesl kalhoty.
„Shen-langu, mohu ti pomoct obléknout si je?“
Shen Qiao, neschopný to vydržet: „Můžeš mi říkat Qiao!”
Yan Wushi s nevinným výrazem: „Nejsi ani ochotný mi říkat Yan-lang, teď mě dokonce popíráš?”
Shen Qiao měl už dost škádlení, popadl kalhoty a oblékl si je pod dekou, teprve potom přikrývku odhodil stranou, připravený vstát a sepnout si šaty.
Kdyby se jen nedíval, ale on to udělal, Yan Wushi se nemohl ubránit smíchu: „Můj drahý Qiao, oblékl sis kalhoty obráceně!”
Shen Qiao: “…”
Nebyl schopený říci nic dalšího, bylo by lepší, kdyby vůbec nevěděl, jak mluvit.
Autorka by chtěla něco říct:
- března, mini divadélko:
Yu Shengyan poté, co se dozvěděl o vztahu Yana Wushiho a Shena Qiao, měl asi čtvrt hodiny otevřenou pusu dokořán.
Bian Yanmei pobaveně: „Nevypadáš tak hloupě, jak to, že jsi to celou tu dobu neviděl?”
Yu Shengyan hořce zavřel ústa: „Není to tak, že bych to vůbec neviděl, jsem jen překvapený…“
Nikdy předtím neviděl shizuna mít tak moc někoho rád, tato láska neznamenala, že by se neustále drželi u sebe, nebo že o tom neustále mluvili, ale jako učedníci měli oči. Samozřejmě to viděli, pokaždé, když zmínil Shena Qiao, nebo když byl Shen Qiao přítomný, shizun na ně nepohlédl ani koutkem oka, jeho oči vždy převzala něha a zbožnost.
Bian Yanmei: „Byl jsem také trochu překvapený, shizun vypadá bezcitně a že s ním nic nepohne, ale vůči Shen-daozhangovi má takovou výjimku, ale není divu…“
Není divu, že nepokračoval.
Ten den dostal Bian Yanmei zprávu, že se sám Shen Qiao, s Yuwenem Songem a Dou Yan, probojoval z napadení sektou Harmonie a Chen Gongem, z obklíčení tisíců pěších vojáků. Tento druh scény, ze které tuhla krev v žilách, i když to neviděl na vlastní oči, dokázal si to představit. Navíc Bian Yanmei věděl, že Shen Qiao a Yuwen Xian si nebyli tak blízcí.
Pro přání na smrtelné posteli byl schopný zajít tak daleko, dokonce i Bian Yanmei jako někdo z démonických sekt, jeho shifu, jako někdo pohrdající soucitem a spravedlností, musel chválit jeho ducha.
Tento člověk, podobající se měsíci, s pohyby jako svižný meč, Bian Yanmei nebyl vůbec překvapený, že to shizunem pohne.
Ale aby byl shidi tak neklidný, to bylo divnější.
Čím více Yu Shengyan přemýšlel, tím více se bál, odtáhl Biana Yanmeie stranou: „Myslíš si, že když na mě tentokrát shizun tolik tlačí, abych trénoval tvrději, má to s tím něco společného?”
Bian Yanmei, zmatený: „Není normální, aby tě tvůj shizun tlačil k tréninku?”
Yu Shengyan vypadal ukřivděně: „Možná si shixiong neuvědomuje, že když Shen Qiao původně spadl z vrcholku Půl kroku, byl vážně zraněný, všechny jeho kosti byly zlámané, byl jsem to já, kdo ho celou cestu nesl zpět. Myslíš si, že když si shizun vzpomene na tuhle část, bude se na mě nepříznivě dívat?”
Bian Yanmei na něj podivně pohlédl: „Není s tebou něco divně? Myslíš si, že je shizun tak úzkoprsý jako ty?”
Yu Shengyan, uražený: „Ale já nechci trénovat pod vrcholkem Půl kroku, ani ptáci tam neserou, není tam co jíst…“
Bian Yanmei se ušklíbl: „Jak to vidím já, nejsi ochotný vzdát se ani jednoho dne, kdy můžeš šikanovat shidiho Shen-daozhanga. Jen počkej, až si jejich shidi postěžuje Shen-daozhangovi, pak si nemyslím, že tvůj trénink nebude trvat jenom půl měsíce.”
Yu Shengyan neřekl nic víc, otočil se a odešel: „Okamžitě odcházím!”
Současně na jiném místě Yan Wushi kýchl, promnul si nos a řekl Shenovi Qiao: „Myslím, že bychom neměli nechat Yu Shengyana vrátit se aspoň za rok.”