SVSSS – kapitola 73

Právě včas 如约而至

… WTF!

Výbuch z reakce Shena Qingqiu nebyl způsoben tváří toho druhého. Zásadní věcí bylo, že ten mladík za dveřmi – f***, měl spálenou celou tvář. Bylo to, jako by tohle všechno byla mozaika!

I když Démon snů na začátku řekl, že existuje určitá možnost, že lidské tváře budou zakryté nebo se v paměti objeví trhliny – poté, co na tuto možnost skutečně narazil, Shen Qingqiu pocítil intenzivní touhu zvracet krev.

Démone-juju, nemůžeme zkusit opravit tenhle bug? Opravdu chci vědět, jak tenhle obličej vypadá ah ah ah!

Právě když chtěl Shen Qingqiu projít dveřmi a podívat se, jestli by při zkrácení vzdálenosti mohla mozaika spadnout, objevila se v paměti další trhlina.

Tentokrát byl ve studovně.

Mladý pán Qiu psal na stole. Shen Jiu stál stranou a tiše drtil inkoust.

Shen Jiu té doby byl ještě hubený a slabý chlapec, ale protáhl se do výšky. Mezi svými vrstevníky by se dal považovat za spíše vysokého a hubeného. Stál tam, aby čekal na mladého pana Qiu, vydával jakousi chladnou a klidnou učeneckou auru.

Když byl jeden list papíru téměř hotový, Shen Jiu promluvil, hlavu skloněnou a poslušně zíral. „Mladý pane, je tu jedna věc…“

Mladý mistr Qiu ani nezvedl oči. „Věc, o které chceš mluvit, je to ten šarlatán ve městě?“

Shen Jiu se bránil: „Starší Wu Yanzi není šarlatán.“

Mladý pán Qiu odložil štětec a zamračil se. „Chovej se slušně a zůstaň doma, buď hodný zeť, zůstaň v klidu s mojí mladší sestrou a žij svůj život, to stačí. K čemu je pořád myslet na ty naivní fantazie?“

Po chvíli ticha Shen Jiu náhle vyhrkl: „…žij svůj život, žij svůj život… nechci žít takový život!“

Mladý Qiu konečně zvedl oči. Střelil po něm pohledem, náhle vystřelil nohu a kopl ho zezadu do kolen.

Shen Jiu bouchl tváří napřed do země. Shen Qingqiu si podvědomě třel vlastní nezbitá lýtka. Je možné, že tihle dva strávili tolik let tímhle způsobem interakce…?

Qiu vstal ze svého místa a ušklíbl se: „Učil jsem tě mnoho let a věci, které jsi se naučil, se nedají ani srovnávat s malými podlými triky toho šarlatána.“

Shen Jiu, s nosem pokrytým popelem a krví po pádu, zvedl hlavu, aby se ušklíbl s lehkým nádechem arogance. „Nejsou to malé podlé triky; jsou to nesmrtelné techniky. Někdo s tak nesmyslnou konstitucí, jako jsi ty, je může nazývat akorát šarlatány, aby se oblbnul a utěšil se.“

Qiu se přikrčil. Popadl ho za vlasy a zabručel mu do ucha: „Nesmrtelné techniky? Je možné, že se ty, bezvýznamný ubožák, chceš kultivovat k nesmrtelnosti?“

Shen Jiu naklonil hlavu, aby se vyhnul jeho sevření, ale mladý pán Qiu ho pomalu poklepal na čelo, s překypujícím úmyslem ho ponížit. Usmál se: „Ty se ani nepočítáš za člověka a přesto se chceš stát nesmrtelným?“

Shen Jiu se držel za hlavu a neřekl ani slovo. Když ho mladý Qiu viděl takhle chřadnout, trochu povolil své sevření a jeho další slova byla vážná a srdečná. „Zůstat tu poslušně, chovat se slušně a hrát svou roli – co je na tom tak špatného? Už je ti patnáct. Nejsi mladý; dokonce se chystáš ženit. Už dávno jsi promeškal optimální čas začít s kultivací – čím se můžeš stát? Pokud se kolem něho budeš motat, není zaručeno, že tě bude chtít.“

Tohle bylo jen vyhledávání smrti. To, na čem původní postavě v životě záleželo nejvíc, byla jeho kultivace. Nedokázal tolerovat, že by někdo byl lepší než on, a zvláště nemohl tolerovat, aby o něm ostatní řekli půl špatného slova. Jinak by se nakonec nedostal do toho nepříčetného stavu a nezačal cítit nenávist k Luo Binghemu. A tenhle chlap se odvážil říct, že nemá žádné vyhlídky!

Shen Jiu náhle otočil paži, popadl kalamář na stole a hodil jej směrem k mladému Qiu. Z tohohle úhlu to vypadalo, že letí směrem k Shenovi Qingqiu a on podvědomě uhnul stranou.

Samozřejmě, kalamář ho nemohl zasáhnout a nemohl zasáhnout ani mladého Qiua. Ten však byl pokryt půlobloukem černé inkoustové spršky, set nádherně vyšívaných rób, zničených právě takhle. Tvář mladého mistra Qiu se okamžitě zhroutila a vynadal mu: „Tang-er tě má ráda, to je štěstí, které jsi nasbíral za několik životů! Nebýt naší rodiny, právě teď bys byl na ulici a žebral a podváděl, abys získal živobytí. Kdo ti dal tenhle život bez starostí o jídlo, oblečení a s možností číst a psát?“

Třísknul obličejem Shena Jiu směrem k zemi. „Ani trocha vděčnosti!“

Vypadalo to, že Shen Jiu zahodil opatrnost a vyklopil: „Jsem člověk. Proč musím cítit vděčnost ke zvířeti?!“

Chvályhodná odvaha!

Mladý pán Qiu ho jednou rukou mrštil na zeď a nadával: „Myslel jsem, že jsi za těch pár let skutečně udělal nějaký pokrok, ale ukázalo se, že shnilé bahno se na zdi opravdu nedrží!“

Na bílé stěně visel meč. Když do ní Shen Jiu narazil, spadl na zem. Shen Jiu se zhroutil do sedu u paty zdi, našel rukou jílec a ve chvíli zoufalství vytáhl čepel třesoucíma se rukama a namířil ji na červenookého mladého Qiu.

Ten vůbec nevěřil, že by skutečně začal jednat, ukázal na něj a řekl: „Jsi docela nedočkavý. Svrbí tě kosti?“

Když ho Shen Jiu uviděl přiblížit se o pár kroků blíž, málem ho opustila duše. Křičel: „Nechoď sem!“

Mladý Qiu řekl: „Žádné vyhlídky do budoucna! Ty…“

Po tom „ty“ už nikdy nepromluvil ani slovo.

Pomalu sklonil hlavu a uviděl, jak se mu meč zabodl přímo do žaludku.

Zatímco tvář mladého pána Qiu byla stále plná nedůvěry, Shen Jiu náhle vytáhl meč.

Shen Qingqiu stál stranou, uchvácen…

F* f* f***, přímý přenos vraždy na místě!

Atmosféra se změnila ve zlomku vteřiny. Nepromluvili ani pár vět a nastal masakr!

Shen Jiu stál omámeně. Jeho pán si jednou rukou zakryl břicho a agresivně popadl meč, kopl ho na zem a křičel: „Pomoc!“

Shen Jiu se spěšně vrhl, aby popadl jeho boty. Během následné násilné potyčky se do dveří vřítilo několik starých sluhů. Když viděli tuhle scénu ve studovně, začali hlasitě křičet. Shen Jiu v panice a strachu udělal jakousi pečeť a meč v ruce jeho pána náhle vystřelil, aby probodl starým sluhům jejich hruď.

Poté, co otočil hlavu, se k němu připotácel zraněný Qiu a šarlatově zbarvené ruce mu sahaly po vlasech. Shen Jiu znovu bodl, tentokrát mu propíchl plíci.

A pak, bodnutí za bodnutím, s použitím své plné síly, bodl padesátkrát za sebou, zuřivější a zuřivější, výraz jeho tváře byl čím dál zlovolnější, až se z obličeje a těla stala krvavá změť masa. Pak se konečně zastavil a lapal po dechu.

Muselo to být Shenovo první zabití a poprvé, kdy někoho zabil pomocí své vlastní duchovní energie.

Shen Qingqiu to sledoval od začátku do konce, užasle.

Poprvé a už takový divoch!

Shen Jiu chvíli tupě zíral na místnost plnou povalujících se mrtvol. Náhle se probudil a s rachotem odhodil meč. Chodil po pracovně sem a tam, podvědomě si znovu a znovu otíral ruce do šatů a vypadal, jako by mu došel rozum. Ale byl vyrušen jen na chvilku a dokázal se velice rychle uklidnit. Celý tenhle proces změny stavů mysli trval méně než minutu. Takovýhle druh mysli.

Zastavil se a zkusmo pohnul prstem. Nesmírně krví pokrytý meč na zemi se pomalu zvedal.

Když viděl ostrý meč letící před sebou, na jeho tváři vykvetlo zvláštní vzrušení a tak meč pevně uchopil!

Máchl mečem a s vražednou zbraní v ruce vyšel z pracovny. Shen Qingqiu chvíli stál, než systém oznámil: 【Tip: soustřeďte se prosím na zaplnění děr. Doporučená vzdálenost je do 10 metrů, aby bylo zaručeno úplné poskládání zápletky!】

Takže pokud ho nebude následovat, ztratí body za zaplnění děr v zápletce? Shen Qingqiu šel spěšně za ním a neodvážil se zaostávat ani o krok. Shen Jiu právě zahnul za roh, když narazil na dva statné služebníky. Mávnutím paže se rozzářilo studené světlo, které obklopilo dva mastné tučné krky a krev tryskala jako z fontány.

Shen Jiu prakticky zabíjel lidi na potkání. Čím více zabíjel, tím byl nadšenější; zlověstný úsměv v koutku úst se křivil do stále zuřivějšího výrazu. Jeho cestu následovaly neutuchající výkřiky, z nichž tuhla krev, zatímco sťal hlavu tuctu lidí. Shen Qingqiu si všiml, že zabil pouze muže a ani jedinou ženu. Rozdělení mezi pohlavími bylo jasné a směr jeho nenávisti byl velmi zřejmý. Všechny malé služebné a služky se schovávaly v rozích kuchyně, neodvažovaly se vyjít ven, a on se nesnažil je umlčet.

Při sledování téhle šokující scény se náhle zezadu ozval výkřik strachu.

Qiu Haitang stála na konci dlouhé chodby a tupě zírala jejich směrem. Shen Jiu byl celý pokrytý čerstvou krví jako nějaký živý ghúl a právě vytáhl meč z krku sluhy.

Jasná a krásná tvář Qiu Haitang párkrát zaškubala. Oči obrátila v sloup a zhroutila se v louži krve.

Je jasné, že tahle dívka byla typ, který v rozhodujících okamžicích po celou dobu omdlíval.

Když Shen Jiu uviděl Qiu Haitang, trochu vychladl a jeho ruka s mečem poklesla. Chvíli si pro sebe mumlal a vydal se do kuchyně.

Nedlouho poté začal hořet oheň. Černé noční mraky nad sídlem Qiu odrážely červené světlo jako láva očistce.

Shen Jiu vytáhl tělo Qiu Haitang ven do keře, když se zezadu objevila postava beze slov. Pohodil hlavou, meč třímající v ruce a zlověstný záblesk v očích, ale když viděl, kdo to je, zatajil dech. „Starší.“

Tím „starším“ musel být onen Wu Yanzi, který si ve městě založil obchod, aby předvedl duchovní triky a ten, kdo podnítil vzpurné povstání Shena Jiu.

Druhý řekl krutě: „Nezabil jsi je všechny?“

Shen Jiu chvíli mlčel a pak řekl: „Člověk, kterého jsem chtěl zabít, je už mrtvý.“

Muž řekl: „Ve skutečnosti jedna z věcí, které tvůj bratr řekl, nebyla špatná. I když je tvůj vrozený talent nepochybně dobrý, už jsi prošvihl optimální čas začít se kultivovat. Navíc, po tom týrání jsou i tvoje kosti poněkud poškozené. Od této chvíle bys měl být schopen dosáhnout určitého úspěchu, ale ve skutečnosti je výstup na vrchol nemožný. Kdyby to bylo o pár let dřív, pak by to byla jiná otázka.“

Protože tenhle muž slyšel slova mladého mistra Qiu, znamenalo to, že sledoval tuhle ubohou hru od začátku až do konce. Neměl však v úmyslu do toho zasahovat, pouze se tvářil jako pozorovatel. Vypadá to, že tenhle „starší“ nebyl žádný typ jemného charakteru. Kdyby ho Shen Jiu skutečně následoval, pravděpodobně by to nebylo na žádné sluncem zalité otevřené cestě.

Shen Qingqiu si myslel, že i když se vstoupí pozdě, může člověk dosáhnout formace jádra za deset let nebo podobně. Schopnost tohoto těla byla docela působivá – jak mohl odhadnout, že původní schopnost Shena Qingqiu byla o další úroveň vyšší? S vědomím pravdivosti situace by i neambiciózní člověk jako on nevyhnutelně vzdychl lítostí. Navíc nebylo těžké pochopit, proč ambiciózní a agresivní originální „kus“ měl vždy srdce plné zášti a vždy se cítil uražený. Koneckonců, bolelo to mnohem víc mít a ztratit, než nikdy nic nemít.

Na ruce Shena Jiu, držící meč, se objevily modré žíly. Chladně řekl: „To zvíře nebyl můj bratr. Navíc teď, když věci dospěly do téhle fáze, existuje jiná cesta, kterou se mohu vydat? Dáváš mi jinou cestu?“

Muž se už otočil. Když viděl, že Shen Jiu stále stojí u brány rezidence Qiu, zeptal se: „Pořád tam stojíš? Na koho čekáš?“

To „na koho čekáš?“ měla to být jen utrousená řečnická otázka, která ho měla přimět, aby následoval. Shen Jiu se otočil a zahleděl se do ohně šlehajícího k nebi a zdálo se, že jeho zorničky vzplanou spolu s rezidencí Qiu.

Šťastní přeživší ze služebnictva domu Qiu bojovali o útěk, všichni se báli, že budou poslední. V chaosu výkřiků a řevu stála před bránou neochvějně jen jeho bledá silueta, šarlatové a žluté světlo ohně mu vytvářelo stíny po celém těle a proplétaly se v chaotickém tanci.

Požár v rezidenci Qiu plápolal stále výš a střešní trámy se zhroutily. Zdálo se, že bledá stopa pokožky se vytratila do vrstvy popela na tváři Shena Jiu zakryté kouřem.

Násilně hodil divoce meč do moře ohně a otočil se, aby následoval svého pána.

„Už nebudu čekat.“

Tehdy Shen Qingqiu věděl, že mladík, který slíbil, že se vrátí a zachrání ho, se nakonec nevrátil.

Nebylo to přirozené a nevyhnutelné? Tohle byla legendární vlajka, ach. Je to jedna ze dvou velkých vlajek spolu s „vrátím se domů a ožením se“. Lidé, kteří slavnostně přísahají, že „určitě se vrátím“ nebo „hned se vrátím“ – určitě už nikdy neuvidíte ani jejich stín!

Zejména přání těchto dvou dětí bylo příliš krásné, příliš naivní. Kdyby šli jeden po druhém najít mistra, bylo jisté, že se najde jeden dům, který přijme oba? Naprosto špatně.

I kdyby úspěšně našel nějakého mistra a po několika letech skutečně dosáhl nějakého úspěchu ve svém vzdělání, poté, co by viděl tvář širého světa a nabral více starostí vyžadadujících jeho pozornost, není jisté, že by byl ochoten se vrátit najít svého kamaráda z dětství. Svět jianghu byl navíc nepředvídatelný a plný nejrůznějších nečekaných nebezpečí. Celkově vzato byla šance, že se tento mladík skutečně dokáže vrátit a zachránit Shena Jiu, menší než 5 %.

Ale poté, co se Shen Qingqiu dostal do této fáze vyplňování dějových děr, mohl trochu víc porozumět tendencím Letadla aspoň v náznacích.

Pokud by skutečně napsal tenhle typ postavy s jeho původním příběhem, byl by to rozhodně namáhavý a nevděčný úkol. Pokud byste řekli, že je to spodina, byl také ubohý; pokud byste ho litovali, byl nepopiratelně nemilosrdný. Postava, která byla jak šmejd, tak chudák, byla obvykle zbožným tělem a epicentrem vyvolávání bojů. Klidně by ho mohl osekat na nestoudnou lacinou postavu, kterou by hlavní hrdina roznesl na kopytech – snadněji se to píše a čtenáře to uspokojí.

Nicméně, Qiu Haitang byla nevinná. Její láska byla hluboká, její nenávist byla spravedlivá a ve skutečnosti neudělala v celé této záležitosti nic zlého. Ale pomsta z této bezelstné a nevinné dívky udělala zahořklou ženu se srdcem plným úkladů. Její smrt ve Svatém mauzoleu byla ještě větší nespravedlností. Její konec nebyl ani tak náhodný jako ten, který získala v původním harémovém románu.

Kdyby jí byl schopný pomoct hned na začátku, bylo by to nejlepší.

Právě když Shen Qingqiu vzdychal smutkem, scéna se náhle pokřivila jako obraz na staré televizi, černobílé fleky divoce blikaly. Scenérie a tváře lidí byly zdeformované do podívané, která byla příliš hrozná na to, aby ji bylo možné vidět, zvuk zkreslený, křik jakoby v cizím jazyce.

Systém oznámil: 【Velice poškozená paměť, ztráta dat o 5%; ztráta dat o 7 %; ztráta dat o 9 %……】

Trhliny v paměti byly stále větší a větší!

Procento ztrát rostlo čím dál tím víc. Shen Qingqiu drasticky plácl do oznamovacího okna systému, jako když se snažil „opravit“ špatný signál nebo špatné připojení na televizi, když byl nízký. Po pár desítkách facek to bylo vlastně podivně účinné. Procento ztráty dat dosáhlo 10 % a zvuk upozornění se konečně zastavil. Sněhové fleky ve scéně náhle zmizely a obraz se vyjasnil.

Shen Qingqiu konečně vypustil zadržený dech, stáhl ruku a ustoupil. Než ustálil svůj postoj, zastavil se a zíral.

Pár kroků před ním dřepěl malý chlapec.

Bledou a něžnou tvář přetínalo několik proužků sazí, které se tam mohly náhodně rozmazat při utírání potu. Kolem krku mu visel nefritový guanyin na červeném provázku a na zádech měl uvázaný chvějící se balík hadrů. Bylo slyšet jen funění… kopal díru.

Shen Qingqiu vyhrkl: „Luo Binghe?“

Malý Luo Binghe ho neslyšel, stále se snažil vykopat díry a naplnit je hlínou.

Rozhlédl se po okolí a stovky chlapců a dívek smíšeného oblečení a různého věku stály v otevřeném údolí a každý vkládal veškerou svou sílu do… hrabání děr.

Shenovi Qingqiu hlavou problesklo poznání a on zvedl hlavu, aby se podíval. Jistě, nad údolím byl strmý horský útes a na jeho vrcholu stáli dva lidé.

Jeden měl na sobě tmavé slavnostní roucho, byl klidný a vyrovnaný a s upřenou pozorností sledoval děti v údolí. Druhému u pasu visel dlouhý meč a mezi prsty se mu pomalu otáčel skládací vějíř. Jeho roucho bylo zelené jako čerstvá tráva, vlnící se pod jemným vánkem. Nenápadně zvedl hlavu a úkosem se podíval na mravence dole, jako by se o to ani nestaral.

Správně, byl to Yue Qingyuan a „Shen Qingqiu“.

Tohle bylo dějiště zkoušky Luo Bingheho v roce, kdy přijal mistra a vstoupil do sekty Cang Qiong.

Neviděli jste špatně; nemýlíte se – předmětem zkoušky bylo kopat díry!

Přestože Letadlo střílející k nebi vyplácal mnoho odstavců a poznámek autora vysvětlováním, že kopání děr není jen kopání děr, ale způsob, jak pomocí zdánlivě jednoduché akce otestovat vytrvalost, rychlost, odhodlání, duchovní metody a dokonce i charakter hrabajících atd. atd., Shen Qingqiu si nepamatoval jediné odůvodnění. V jeho srdci, bez ohledu na to, kolik vysvětlení uváděl, to čistě bylo jen kopání děr!

Shen Jiu té doby měl už zaujmout místo pána vrcholu Qing Jing.

Pravidla horské sekty Cang Qiong byla taková: dvanáct vrcholových pánů postupuje a ustupuje společně. Své úkoly dostávají společně, a když abdikují, abdikují společně. Když pořádají obřady, spojí se a shluknou se do skupiny, a zvláště když se stáhnou do ústraní, spojí se a ustupují ve skupinách. I kdyby kteréhokoli pána vrcholu potkalo neštěstí a zahynul v úřadu, nechali by jeho místo prázdné. Těch pět let, kdy Shen Qingqiu předstíral svou smrt a uprchl, zůstal post mistra na vrcholu Qing Jing prázdný. Bylo to proto, aby nenastala situace, kde by spolu pracovali páni vrcholů různých generací.

I když existovaly polehčující okolnosti, kdy by toto pravidlo bylo spíše nepohodlné, podařilo se tak zabránit generační propasti a zachovalo to zvláště silnou soudržnost a pouta mezi pány vrcholů.

Když o tom přemýšlel, Shen Qingqiu nemohl odolat přeskočit na další pravidlo.

Poté, co minulá generace pánů vrcholů potvrdila své hlavní žáky, změnili jména svých žáků podle jména generace, aby demonstrovali změnu svého postavení. Ze všech „QingX“ jmen pod nebem, Shen Jiu bohužel dostal znak „Qiu“*. Byla to skutečně zloba světa.

Shen Jiu tenhle znak „Qiu“ nenáviděl až do morku kostí. Když mu bylo propůjčeno toto jméno, jak by se nemohl cítit nemocný na smrt? Dokonce i Shen Qingqiu nemohl odolat a chtěl toho týpka uctít chvíli ticha. Není divu, že původní postava neměla moc úcty a vděčnosti vůči pánovi vrcholu Qing Jing poslední generace.

Na vrcholu útesu se zdálo, že tito dva spolu diskutují. Shen Qingqiu se podíval na malého Luo Bingheho, ponořeného do svého snažení. Abstraktně ho poplácal po hlavě, pak vyskočil z útesu, postavil se vedle těch dvou lidí a poslouchal jejich rozhovor.

Yue Qingyuan řekl: „Zdá se, že letos je ještě více uchazečů než v minulých letech.“

Shen Jiu přimhouřil oči, ve tváři žádné štěstí ani vztek. Dva prsty škubly, skládací vějíř v jeho ruce se mírně roztáhl.

Ze strany přistoupil člověk a pozdravil Yue Qingyuana: „Vůdce sekty-shixiongu.“

Tahle osoba ani nešetřila pohledem na Shena Jiu, který stál stranou a z jeho očí se brzy rozlila zášť.

Tohle je skvělá postava, kdo jiný by to mohl být než Liu-juju!

Liu Qingge toho času oficiálně okupoval post mistra vrcholu Bai Zhan už několik let a v obrysech jeho siluety byl stále vidět náznak neostřílenosti . Jeho pohled byl rychlý a zuřivý a pod jeho pohyby se skrýval jakýsi mladistvý temperament.

Yue Qingyuan řekl: „Liu-shidi, přišel jsi právě včas. Není na škodu se podívat. Podívej se, které jsou dobré.“

Liu Qingge se jen jednou podíval a řekl: „Má ten nejlepší vrozený talent.“

Shen Qingqiu potěšeně přikývl. Liu-juju měl samozřejmě dobré oči. Ten, na kterého ukázal, byl přesně Luo Binghe, zády k těm třem, stále se snažil hrabat díry.

Yue Qingyuan řekl: „Liu-shidi, chceš ho?“

Liu Qingge řekl: „Pokud chce přijít, přijde sám.“

Vrchol Bai Zhan byl vždy takový: ať už jste chtěli nebo ne, pokud jste přišli, připravte se, že dostanete výprask. Pokud jste se nechopili iniciativy vystoupat na vrchol Bai Zhan s pláčem a křikem a nevyhledávali tyranské bití, ale sedli jste si tam a čekali, až si ostatní vyberou své učedníky, pak jste nebyli předurčeni naleznout svůj osud na vrcholu Bai. Zhan.

Shen Jiu řekl klidně: „Dobrý přirozený talent nezaručuje žádný úspěch.“

Liu Qingge na něj nešetřil titěrným pohledem. „Ve srovnání s neortodoxní metodou oficiálního zahájení kultivace v šestnácti letech bude úspěch rozhodně vyšší.“

… Jistě, tihle dva sebou od začátku opovrhovali. Liu Qingge nerad mluvil, obzvláště nerad mluvil s lidmi, které neměl rád, ale dokonce vyloudil patnáct slov, aby se posmíval Shenovi Jiu!

Jeho současný dobrý vztah s Liu Qinggem nebyl nic než zázrak.

Yue Qingyuan ho pokáral: „Liu-shidi.“

Liu Qingge neposlouchal jeho kázání a otočil se k odchodu. „Jdu cvičit.“

Řekne, že půjde a jde, přichází a odchází jako vítr. Shen Jiu byl zmražený na místě a třásl se hněvem při jeho větách. Stiskl vějíř příliš velkou silou a žebra pod jeho sevřením praskla. Yue Qingyuan bezmocně řekl: „Liu-shidi prostě neví, jak mluvit; vždycky jsi věděl, že mu nesmíš vlézt pod kůži.“

Shen Jiu zahučel a vydal zvláštní vzdech. Než dostali příležitost zjistit, co se chystá říct, Ning Yingying vylezla nahoru.

Objala pas Shena Jiu a zakřičela: „Shizune, shizune, bude mít Yingying shimei nebo shidiho?“

Když ji Shen Jiu uviděl, uvolnil se. „Chceš shidiho nebo shimei?“*

Ning Yingying znovu a znovu přikývla. Shen Jiu zvedl hlavu, zamával otevřeným vějířem a s přimhouřenýma očima znovu něco pečlivě vypočítával.

Najednou řekl: „Chci toho kluka.“

Zíral na Luo Bingheho. Yue Qingyuan začal.

Yue Qingyuan myslel na to, jaký byl nesourodý záznam špinavého zacházení s učedníky s výjimečným vrozeným talentem, které bylo v celé sektě dlouho známé. Nyní, když otevíral ústa, aby požádal vůdce sekty o dobrého přírůstka, Shen Qingqiu pochopil, že Yue Qingyuan zaváhal. Bylo to opravdu… něco, nad čím jste při zvažování neměli moc přemýšlet.

Vidíc, jak si Yue Qingyuan mumlá pro sebe a neodpovídá, Shen Jiu chladně zopakoval. „Já ho chci.“

Odvažuješ se takhle mluvit s vůdcem sekty, hledáš výprask? Shen Qingqiu si nemohl pomoct a polil ho studený pot.

Yue Qingyuan neočekávaně pomalu přikývl – opravdu souhlasil. „Dobře.“

Shen Qingqiu neměl co říct.

Jak ho Yue Qingyuan mohl stále tolerovat… jak tohle tělo mohlo žít v míru až dodnes!

A teď přišel na řadu Liu-juju. Ukázalo se, že důvod, proč původní postava tak usilovala o získání Luo Bingheho do vlastních rukou, byl příčinou problému, který jsi pohřbil!

Ning Yingying jásala a řítila se dolů z útesu, aby vytáhla Luo Bingheho z davu v údolí. Tahle část byla začátkem příběhu „Luo Binghe spadá pod dozor ‚Shena Qingqiu‘“ v původním díle!

Ale protože se jednalo o úhel pohledu mužského hrdiny, Letadlo-juju se neobtěžoval podrobným popisem jasných proudů a temných přílivů mezi těmito třemi vrcholovými pány. Místo toho začal přikládat pero na papír přesně tam, kde z nebe náhle spadla voňavá malá loli, aby vytáhla Luo Bingheho. Věřil by, že když viděl tuhle část, každý čtenář, stejně jako Shen Yuan v té době, si myslel, že to byl příznivý začátek pitomého celoživotního štěstí hlavního hrdiny v neustálých milostných zápletkách. Nedokázali si představit, že je to jen kousek bonbonu, než se zabodnou velké nože.

Shen Qingqiu věděl, co Luo Bingheho čeká dál. Ale mohl jen bezmocně přihlížet a dívat se – sledovat Luo Bingheho, jak následuje Ning Yingying do bambusového domu na vrcholu Qing Jing. Shen Jiu seděl na oblíbeném sedadle Shena Qingqiu, držel šálek čaje a neustále na něj foukal.

Už dávno poslal žvatlající Ning Yingying pryč. Ming Fan stál vedle a začal za něj mluvit. „Od této chvíle zůstaneš na vrcholu Qing Jing.“

Na tváři malého Luo Bingheho se objevilo překvapení a ruměnec. Poklekl, aby přednesl své řádné pozdravy jasným hlasem. „Tento žák, Luo Binghe, viděl shizuna!“

Shen Jiu cuknul koutkem úst a nakonec přece odvrátil šálek od brady.

Řekl klidně: „Pověz nám, proč jsi přišel do horské sekty Cang Qiong?“

Luo Binghe, jako by recitoval báseň, nervózní, ale svědomitý, řekl: „Tento žák od mládí obdivoval elegantní způsoby všech mistrů na vrcholu této hory nesmrtelných. Kdybych mohl vstoupit a dosáhnout úspěchu ve studiu, mohla by být potěšena i duše mé matky v nebi.“

Shen Qingqiu věděl, že tohle je odpověď, kterou cestou sem znovu a znovu přebíral, aby ji vyleštil.

Shen Jiu vydal „oh.“ „Měl jsi doma matku?“

Téměř nepřítomně řekl: „Jaká byla?“

Luo Binghe zvedl usměvavou tvář a obě oči jiskřily. „Moje matka byla pro mě na tomto světě nejlepší.“

Tvář Shena Jiu sebou škubla a zvedl ruku, aby ho zastavil.

Prohlédl si Luo Bingheho od hlavy k patě. „Jsi skutečně ve věku, který je nejlepší pro kultivaci.“

Shen Qingqiu viděl na obličeji originální postavy tři slova.

Závist, závist a ještě víc závisti.

Záviděl Luo Bingheho „matce, která pro mě byla nejlepší na světě“, záviděl Luo Binghemu vrozený talent a záviděl, že Luo Binghe byl přijat do horské sekty Cang Qiong v optimálním věku. Mít rozhořčené srdce plné závisti k malému dítěti, opravdu byl takový typ člověka.

Shen Jiu vstal a krok za krokem přešel k Luo Binghemu. Shen Qingqiu ho podvědomě zablokoval, ale jak ho mohl zastavit?

Luo Binghe zvedl obličej a podíval se na mistra vrcholu Qing Jing, který k němu kráčel, jako by viděl boha.

Ale kdo by si pomyslel, že bůh kolem něj projde bez postranního pohledu a vyklopí na něj šálek čaje i s pokličkou, co měl v ruce, když procházel kolem?

Čaj už nebyl vroucí, takže byl jen trochu horký, ale celé tělo Luo Bingheho bylo zmrzlé a ohromeno.

Shen Jiu, ruce zastrčené za zády, vyšel z bambusového domu, aniž by se rozloučil. Ming Fan ho poklepal zezadu a otočil se, aby ho pokáral: „Klekni si! Shizun ti neřekl, abys vstal. Jestli se odvážíš vstát, přísahám, že tě pověsím na výprask a pak tě zavřu na tři dny do dřevníku!“

… Bylo to poprvé, co Shen Qingqiu objevil – že tenhle chlapec Ming Fan, jehož dar hledat smrt jako kanónfutr, byl velice na úrovni!

Luo Binghe byl právě přijat do sekty, takže jeho srdce bylo plné radosti a vděčnosti. Poté, co mu nevysvětlitelně a bezdůvodně nalili na hlavu čaj, to bylo, jako by mu do obličeje hodili vědro plné studené vody s přimíchanými kostkami ledu. Celé jeho srdce bylo uhašeno chladem.

Tupě klečel na místě, ani nemrkl.

Po tvářích mu neslyšně stékaly dvě slzy.

Bylo to poprvé, co Luo Binghe plakal od chvíle, kdy pohřbil svou adoptivní matku vlastníma rukama, a také to bylo naposledy, co plakal na hoře Cang Qiong.

Od té doby, bez ohledu na to, jaké křivdy utrpěl, bez ohledu na to, co mu „Shen Qingqiu“ udělal, aby ventiloval své vlastní pokřivené pocity, Luo Binghe už nikdy nevypustil slzy jako ten den.

Shen Qingqiu se před ním krčil, ale rukávy mu procházely skrz – nemohl se dotknout, nemohl ho držet, dokonce mu nedokázal ani utřít slzy. Bolelo ho za něj srdce; bylo to dost nesnesitelné, aby ho to dohnalo k smrti.

Dobře věděl, že Luo Binghe neslyší, a přesto řekl: „No tak, neplač.“

Luo Binghe zíral na svá kolena a pěstmi pomalu svíral nohy. Slzy tekly rychleji a prudčeji a kapaly mu na klopu.

Shen Qingqiu se marně pokusil otřít mu tváře a přemlouval ho: „Shizun už tě nikdy neuhodí. Neplač.“

Luo Binghe zvedl dlaň, aby si protřel oči. Zvedl šálek na zemi a odložil ho stranou. Uchopil nefritový přívěsek přes srdce a narovnal se do správného klečení.

Shen Qingqiu znal aktuální pochody jeho mysli.

Muselo to být nějaké pravidlo, kterému nerozuměl, něco, co udělal špatně, aby urazil pána vrcholu, a proto byl potrestán. Bylo od něj jako od učedníka očekáváno klečení pro shizuna.

Když Shen Qingqiu viděl tyhle drobné pohyby, nemohl odolat, aby se neotočil čelem k němu a také poklekl.

Natáhl ruce a pevně držel Luo Bingheho titěrné tělo ve svém nehmotném objetí.

*

Poté, co na nějakou dobu zavřel oči před temnotou, příště, když je otevřel, viděl sněhobílé závěsy postele a střapce ve čtyřech rozích, které zabíraly jeho zorné pole.

Když Shen Qingqiu náhle viděl jinou scénu, úplně se nepřizpůsobil a nepohnul se, dokud se vedle něj neozval Yue Qingyuanův hlas. „Jsi vzhůru?“

Shen Qingqiu několikrát mechanicky zamrkal očima. V krku mu trochu vyschlo a nuceně řekl: „Zhangmen-shixiongu.“

Yue Qingyuan seděl u postele. Poté, co se na něj chvíli díval, řekl: „Pořád jsi volal jméno Luo Binghe.“

Shen Qingqiu: „… En.“

Yue Qingyuan: „Plakal a volal.“

Shen Qingqiu si otřel tvář. Kromě studeného potu tam měl opravdu nějakou další tekutinu. Samozřejmě, slzy byly nakažlivé.

„…“ Řekl pokorně, „Shixiongu, můžu ti to vysvětlit.“

Může vysvětlit co? Jaký důvod pro skutečný příběh „pán vrcholu Qing Jing pláče a ve snech volá jméno svého vlastního učedníka“ by lidem stačil, aby uvěřili?

Když Yue Qingyuan viděl, že není schopen přijít na vhodná slova, povzdechl si a řekl: „Nech to být. Je dobře, že jsi vzhůru; nemusíš nic vysvětlovat.“

Shen Qingqiu se rozpačitě posadil. Najednou si uvědomil, že tahle scéna je trochu povědomá. Když se poprvé na tomhle světě probudil, byl to také Yue Qingyuan, který hlídal u jeho postele.

Yue Qingyuan pozoroval jeho tvář a řekl: „Spal jsi pět dní. Potřebuješ ještě spát?“

Spal pět dní! Shen Qingqiu se jen stěží vyhnul tomu, aby se na místě znovu převrátil.

Systém:【Událost vyplňování děr „Shen Jiu“: průběh dokončení 70 %】

Splnil jen 70 %? Počkejte, kromě těch 10 % neúplného materiálu ze vzpomínek nenapravitelně poškozených, co je dalších 20 %? Kam se to zatoulaly?

Neměl čas o tom tolik přemýšlet. Shen Qingqiu popadl Yue Qingyuana. „Vůdce sekty, první den sněžení u Luochuanu!“

Zjistil, že je nadmíru rozrušený a že jeho slova nemají ani hlavu, ani patu, zklidnil svůj výraz a začal znovu klidným a vážným tónem. „Měl jsem na mysli, že je velmi pravděpodobné, že Tianlang-jun použije Xin Mo k otevření trhliny a začne slučovat Dvě říše v tuhle dobu a na tom místě.“

Yue Qingyuan: „Jak to víš?“

Shen Qingqiu opět narazil. Mohl by říct, že to bylo proto, že se to uvádělo v původním díle a že tentokrát je tohle místo a čas tutovka?

Shen Qingqiu řekl: „Strávil jsem nějaký čas v zajeti Tianlang-juna.“

Yue Qingyuan: „Takže ti to řekl přímo?“

Shen Qingqiu nemohl v krátké době najít vysvětlení. Dokázal jen zatvrdit obličej a říct: „Zhangmen-shixiongu, prosím, potřebuji, abys mi věřil.“

Yue Qingyuan se na něj chvíli díval. Zavřel na okamžik oči, pak vstal a vřele řekl: „Nejdřív si odpočiň. Tahle záležitost může být předána našim dalším spolukultivujícím, aby se o to postarali.“

Odpočinek. Myslíš spánek? Už jsem spal pět dní!

Kultivující ve formaci jádra, který potřebuje tolik dní spát – pouze v 《Cestě hrdého nesmrtelného démona》 to nebylo bráno jako nic neobvyklého. Pokud byste přešli k jinému autorovi románu, určitě by se mu vysmívali, dokud by ho nepoznala ani jeho vlastní matka!

Yue Qingyuan právě odešel, když se Shen Qingqiu skulil z postele a hledal všude možně svrchní roucho. Otáčel se doleva a doprava, když někdo využil jeho rozptýlení a připlížil se za něj, zvedla se ruka, aby mu zakryla oči.

Shen Qingqiu podvědomě udeřil loktem a zakřičel: „Kdo to je!“

Kdo jiný by to mohl být, člověk s takovou odvahou, který s ním rád hraje takovou nesmyslnou hru? Jeho loket byl pevně zachycen a u ucha mu pronesl známý hlas: „Shizune, proč nehádáš?“

Už jsi sakra otevřel pusu, abys mi řekl shizun, tak proč chceš, abych hádal? Shen Qingqiu obrátil oči v sloup. Osoba za ním ho náhle chytila za pas a převalila je oba na bambusovou pohovku vedle. Bambus pod vahou dvou lidí zaskřípal. Předmět, který mu zakrýval oči, se posunul – byl to samozřejmě Luo Binghe.

Jeho ruka změnila místo, aby zakryla ústa Shena Qingqiu. „Nemrkej. Shizunovy řasy jsou tak dlouhé, že mě lechtají na ruce a také mě z nich svrbí srdce.“

Mám dlouhé řasy; ten s nejdelšími řasami jsi ty!

Shen Qingqiu zamrkal asi tucetkrát za sebou, aby vyjádřil svůj vztek. Luo Binghe se usmál a naklonil se, aby mu vtiskl polibek na víčko.

Řekl: „Za žádných okolností nekřič. Pokud nás objeví na vrcholu Qing Jing, shizunova čistá pověst bude okamžitě zničena.“

Jaká čistá pověst mi zbyla? To všechno už dávno zničil tenhle vzpurný učedník.

Luo Binghe políbil linii oka Shena Qingqiu. „Řekl jsem, že pro tebe přijdu. Tolik dní jsme se neviděli – chyběl jsem shizunovi?“

Správnou odpovědí by podle jeho mysli mělo být nejprve koleno do břicha, aby se tenhle degenerovaný žák odkulil z pohovky, pak elegantní úprava jeho vzhledu a nakonec elegantní a rezervované „Ne“.

Ale z nějakého důvodu, když si vzpomněl na Luo Bingheho, jak klečí úplně sám v bambusovém domě a tiše zvedá šálek ze země, prostě nemohl zvednout nohu.

Shen Qingqiu začal dýchat, jako by se chvěl v dlaních Luo Bingheho.

Zavřel oči a přikývl.

---

*** Přemýšleli jste nad tím, jak by mohla vypadat hraná verze SVSSS? Náhodou jsem našla docela pěkný cosplay Shena Qingqiu, takhle bych si ho tam dokázala představit. 🙂

Poznámka překladatele:
*Qiu – to, proč se původní Shen tak rozčiloval nad tím, že dostal druhou část svého křestního jména Qiu bylo to, že kandži 秋 (znamená „podzim“ a čte se „qiu“), měli v příjmení sourozenci Qiu Haitang a její násilný bratr. Jinak celé Shenovo jméno je 沈 清秋. Když si to rozdělíme, kandži 沈 znamená příjmení Shen a kandži pro křestní jméno 清秋 Qingqiu něco jako „čistý podzim“.
*“Chceš shidiho nebo shimei?“ – pokud byste se ztráceli ve vztazích sekty, Shen se ji ptá, jestli chce mladšího bratra nebo mladší sestru. Myslím, že je fajn, když sem tam nakouknete do Průvodce dílem, který jsem na začátku pro vás sestavila a přeložila. 😉