Před osmi stoletími chtěli kněží z Mugenjamy v provincii Totomi (1) velký zvon pro svůj klášter a tak požádali ženy v jejich farnosti, aby jim pomohly a přispěly bronzovými zrcadly na výrobu zvonu.
I dnes je v některých klášterech v Japonsku možno vidět hromady starých bronzových zrcadel, která byla darována na tento účel. Největší sbírka svého druhu, kterou jsem kdy viděl, byla na dvoře kláštera sekty Džodo v Hakatě na Kjúšú. Zrcadla byla darována pro výrobu bronzové sochy Amidy, třicet tři stop vysoké sochy.
Toho času žila mladá žena jednoho farmáře v Mugenjamě, která darovala svoje zrcadlo klášteru, aby se použilo na zvon. Jenomže poté silně litovala svého zrcadla.
Vzpomněla si na věci, které jí o něm matka říkávala; a také si vzpomněla, že patřívalo nejen její matce, ale také matce její matky a babičce; a vzpomněla si na šťastné úsměvy, které odráželo. Samozřejmě kdyby kněžím nabídla určitou částku peněz namísto zrcadla, mohla získat rodinný poklad zpátky. Jenomže ty peníze jí chyběly. Kdykoli šla do chrámu, viděla své zrcadlo ležet na dvorku za plůtkem, mezi sty dalšími zrcadly nakupenými na sobě. Poznala to podle šo-čiku-bai symbolů na zadní straně – tyto tři symboly štěstí: borovice, bambus a slivoň, které potěšily její dětské oči když jí matka poprvé ukázala ono zrcadlo. Toužila po příležitosti jak ukrást zrcadlo a schovat ho, aby si ho mohla navěky nechat. Jenomže šance nepřicházela a přemohl ji smutek, cítila, jakoby pošetile odhodila část svého života. Pomyslela na staré rčení, které říkalo, že to zrcadlo je duší ženy (rčení záhadně vyjádřené čínským znakem pro duši na zadních stranách mnoha bronzových zrcadel), a bála se, že to byla pravda v tom nejhorším smyslu. Avšak se svou bolestí se nemohla nikomu svěřit.
Teď, když byla všechna zrcadla sesbírána pro zvon Mugenjama, byly poslány do slévárny. Slévárníci zjistili, že mezi nimi je jedno, které nejde roztavit. Znovu a znovu to zkoušeli, ale ono se pořád ne a ne roztavit. Bylo zjevné, že žena, která ho darovala klášteru, musela svého daru litovat. Dar nenabídla celým svým srdcem a tak její sobecká duše zůstala připojená k zrcadlu, udržující ho tvrdé a chladné v nitru tavicí pece.
Novina se šířila rychle a všichni brzy věděli, čí že zrcadlo se nemohlo roztavit. Kvůli prozrazení jejího tajemství se chudá žena rozčilila a cítila se zahanbena. Jak nemohla unést ostudu, utopila se, ale ještě stačila napsat dopis na rozloučenou, který nesl tato slova:
„Když budu mrtvá, nebude těžké roztavit zrcadlo a odlít zvon. Ale kdo zvon rozbije, dostane se mu od mého ducha skvělého zdraví.“
Jistě už víte, že poslední přání nebo slib kohokoli, kdo zemře se vztekem nebo spáchá ze vzteku sebevraždu, je obdařen nadpřirozenou silou. Poté, co bylo po její smrti roztaveno a zvon byl úspěšně odlit, lidé si vzpomněli na slova z toho dopisu. Byli si jistí, že duch pisatele obdaruje zdravím zvoníka a brzy po zavěšení zvonu na dvorci kláštera, přišly velké davy, aby ho rozezvučely. S velkou námahou rozhoupali „zvonidlo“; ale zvon se ukázal jako dobrý zvon a statečně odolal jejich útokům. Nicméně lidé se nenechali jen tak odradit. Den za dnem v jakoukoli hodinu, zvonili na zvon o sto šest, aniž by dali na protesty kněžích. A tak se ze zvonění stalo utrpení, které kněží nemohli vystát. No a zbavili se zvonu tím, že ho skouleli s kopce do močálu. Močál byl hluboký a pohltil ho. Tak zvon skončil. Zbyla jenom legenda; a v té legendě se nazývá Mugen-Kane nebo Zvon z Mugen.
V Japonsku se vyskytují prapodivná vsugerovaná přesvědčení, která si lidé vzali do hlavy o kouzelném účinku, i když nepopsaná, označená slovesem nazoraeru. Slovo samo o sobě se nedá přesně přeložit do češtiny; mimickou magií, také ve spojení s fakty o náboženství. Běžný výraz pro nazoraeru podle slovníku je „imitovat,“ „srovnat,“ „přirovnávat;“ ale ezoterický význam je nahradit, v představivosti, jeden předmět nebo čin za jiný, nebo způsobit kouzelný nebo zázračný výsledek.
Například – nemůžete si dovolit postavit buddhistický klášter, ale můžete položit oblázek před ztvárnění buddhy s tím samým zbožným pocitem, který vás přiměje postavit klášter, kdybyste byli dostatečně bohatí. Význam obětování oblázku se rovná nebo skoro rovná významu výstavbě chrámu… Nemůžete přečíst šest tisíc sedm set sedmdesát jedna svazků buddhistických textů; ale můžete otáčet otočnou knihovnou, která je obsahuje, stejně jako otáčením rumpálu. A budete-li s upřímným přáním prosazovat, abyste mohli přečíst těch šest tisíc sedm set sedmdesát jedna svazků, získáte stejné zásluhy, jaké by vám jejich čtení umožnilo získat… To by mělo stačit k vysvětlení slova nazoraeru.
Magický význam si nemůžeme vysvětlit bez podání vícero příkladů; ale, pro naše účely nám postačí následující. Kdybyste měli vytvořit malého panáka ze slámy ze stejného důvodu jako sestra Helena vytvořila panáka z vosku – a probodli ho hřebíkem menším než pět palců k nějakému stromu v jednom z klášterních porostů v hodinu vola (2) a kdyby ten panák měl reprezentovat osobu, která by měla zemřít po ukrutné agonii; tak přesně tohle by označovalo nazoraeru… Nebo když budeme předpokládat, že se vám do domu dostal zloděj během noci a odnesl vám cenné předměty. Kdybyste objevili otisky bot zloděje na zahradě a ihned na každém nich zapálili moxu (sušený pelyněk používaný v čínské medicíně), chodidla zloděje by vzplála a nedovolila by mu uniknout, dokud by se nevrátil zpátky a nedohodnul se s vámi o udělení odpuštění. I takováhle může být magie ve smyslu nazoraeru. Třetí druh je ilustrován různými legendami Mugen-Kane.
Poté, co byl zvon svržen do bažiny, nebylo samozřejmě možné na něj zazvonit nebo ho rozbít. Ti, kteří litovali ztráty této příležitosti, bili a rozbíjeli předměty, které měly představovat zvon – doufajíc, že potěší ducha vlastníka zrcadla, které jim přidělalo toliko potíží. Jedním z těchto lidí byla žena jménem Umegae, známá v japonských legendách kvůli jejímu vztahu ke Kadžiwarovi Kagesuemu, bojovníkovi klanu Heike. Jednou, když pár spolu cestoval, Kadžiwara shledal, že je ve veliké tísni s penězi a Umegae, která si vzpomněla na tradici Zvonu z Mugenu, vzala misku z bronzu a představovala si, že je to zvon, bila do ní, dokud se nerozbila. Vykřikla, jelikož v ten samý okamžik se rozskočila na tři sta kousků zlata. Host v rjokanu, kde byli ubytování se dotázal, proč slyšel vzlyk a rámus a když se dozvěděl příběh, obdaroval Umegae třemi sty zlatými kousky rjo (3). Byla složena píseň o Umegaině bronzové misce a tato píseň je zpívána a tancuje se na ni až dodnes.
Umegae no čozubači tataite,
o-kane ga deru naraba,
mina-san mi-uke wo,
sore tanomimasu.
[„Kdybych úderem na mísu Umegae mohla vydělat počestné peníze, pak bych vyjednala svobodu všech svých přítelkyň.“]
Událost s Mugen-Kane se stala známou a mnoho lidí následovalo jejího příkladu doufajíc, že mohou napodobit její štěstí. Mezi nimi byl i nemravný farmář, který žil blízko Mugenjamy na břehu Oigawy. Vyrobil si tento farmář žijící nezřízeným životem z bláta na zahradě model zvonu Mugen-Kane a bil do zvonu tak dlouho, dokud ho nerozbil. Nahlas zakřičel obdarován skvělým zdravím.
„Pak ze země před ním vytanula žena oděná v bílém rouchu s dlouhými plavými vlasy, v ruce držíc zakrytý džbán. A žena pronesla: ‚Přišla jsem zodpovědět tvou vroucnou modlitbu, která si zaslouží být vyslyšena. A proto si vem tento džbán.‘ Jak řekla, dala mu džbán do rukou a zmizela.“
Obšťastněný běžel do domu za ženou sdělit ji tu radostnou novinu. Sedli si přede zakrytý džbán, který byl těžký a otevřeli ho společně. A zjistili, že byl až po okraj naplněný…
Ale ne! Nemůžu vám říct, čím byl naplněný.
►►►►►►
Poznámka překladatele:
(1) Část současné prefektury Šizuoka.
(2) Dvouhodinové období mezi 1:00 a 3:00.
(3) Peněžní jednotka.
