„Ty…“ srdce Yana Xiaohana prudce nadskakovalo bez ustání, ten pocit beztíže ve vzduchu se ještě úplně nerozptýlil. Zíral na Fu Shena a koktal hněvem. „Ty…“
Postoj Fu Shena byl obzvláště dobrý, obzvláště něžný. „Mhm. Řekl jsi to.“
Jak se říkalo, zdvižená ruka nesmí zasáhnout usměvavou tvář muže, a to se nedalo říct o květině mimo dosah, kterou byl markýz Fu, který nebyl ochotný dát tak pěkný mien. Yan Xiaohan opakoval „ty“ půl dne, ale nikdy neřekl další slovo, jeho důstojnost jako hlava domácnosti zcela dosáhla dna rokle. Z tohoto důvodu změnil směr svého neomezeného vzteku a sypal kletby na hlavu Weie Xuzhou. „Proč tam ještě někdo byl? Nechal jsem tě vykopat půdu tři chi hluboko a nenechat kolem tebe proklouznout ani myš, tak co jsi tedy dělal? Nechal jsem tě přivést lidi, aby šli dohlížet na klášter, a co jsi pak udělal, co? Šel jsi s ním, abys způsobil potíže!“
Wei Xuzhou se cítil extrémně ukřivděný. „Já-Já…“
„Ty co?!“ Yan Xiaohan štěkal. „Co kdyby to nebyl jen jeden člověk v knihovně, ale gang banditů? Chystali jste se vy bezcenní melouni běžet nahoru a být pro ně potravou? A ty!“ Když konečně znovu získal svou kárající vznešenost, obrátil se k Fu Shenovi. „Je nebezpečné hloupě jednat sám! Přemýšlej o svém stavu, než půjdeš a uděláš nějakou akci! Tohle není obyčejný, ničemný zrádce, ale psanec, který se odvážil pokusit se zavraždit Jeho Veličenstvo uprostřed paláce. Pokud je třeba skutečně jednat, s tím, jak se můžeš těžko pohybovat a tihle lidé by tě těžko chránili, kdo tě pak ochrání?“
Plál upřímným ohněm. Muži okolo si nemohli pomoci, ale sklopili hlavy. „Lekci této madam beru na vědomí. V budoucnu budu určitě opatrný a tuto chybu už neudělám,“ odpověděl Fu Shen srdečně.
Yan Xiaohan měl pocit, že neposlouchal ani půl slova z toho, co řekl, a přiznal svou chybu čistě proto, aby uklidnil dítě. Hruď ho mrzutě bolela, vytrhl ruku a dal druhému mrazivý pohled. „To je drzý úsměv, co máš.“
Poté, co promluvil, už mu nevěnoval pozornost a šel rovně směrem k černě oblečené postavě.
Fu Shen nebyl někým veřejně seřván už mnoho let a na okamžik byl vyděšený. Jeho zápěstí viselo ve vzduchu a stále si udržovalo svoji polohu, jako že chce někoho tahat. Podvědomě stočil prsty, jako by náhle ze šoku nabyl rozum, pak stáhl ruku a bezmocně zíral na záda Yana Xiaohana.
Zdálo se, že podle jeho dojmu nikdy neviděl, jak Yan Xiaohan skutečně běsnil. Muž byl normálně zdrženlivý a tiše snášel věci, a když došlo k požáru, nebylo to namířeno na něj. Fu Shen si uvědomil, že je to vždy ten, kdo má být přemlouván, věřil, že se nemá za co stydět ve světě a v srdcích lidí, věčně čekající, až ostatní přiznají své chyby a omluví se. Poté jim buď odpustil ve svůj prospěch, nebo s nimi nemilosrdně přerušil vazby. I když někoho přemlouval, nikdy se však nesnížil, pouze pomocí medových slov a žertovných vtipů urovnával věci.
Ale jestliže nastane den, kdy ten, který utěšuje, už nebude více spokojený s utěšováním, a ten, který se nechává rozmazlovat už nebude rozmazlován, potom pozná, jaké je to být odložen.
Atmosféra byla trapná, nikoho nezajímalo, co se stalo osobě, která vyšla z knihovny. Ti, kteří znali vnitřní příběh, měli ve skrytu scvrklá srdce, zatímco ti, kteří nevěděli pravdu, přemýšleli o tom, že tihle dva si nerozumějí, jak se očekávalo. Fu Shen ještě neuvažoval o tom, jak na tuto situaci reagovat, ale záležitost skončila. Létající dračí stráž řešila případ a on měl pocit, že Yan Xiaohan ho asi nechtěl vidět, jak se mu tady dostává do cesty.
Povzdechl si, pokynul Du Lengovi, aby vyrazil, a řekl něco Weiovi Xuzhou. „Radši se stáhnu—“
Ještě ani nedořekl větu, když v tom zazněl chladný hlas Yana Xiaohana, jako by měl oči na zadní straně hlavy. „Kam jdeš? Pojď sem.“
Fu Shen nechápal důvod, a tak zůstal přibitý tam, kde byl.
Yan Xiaohan se na něj podíval, přišel, jako by neměl moc trpělivosti, vytáhl vozík z rukou Du Lenga a natočil Fu Shena, aby byl před sloupem. Natáhl ruce, zezadu je pevně omotal kolem muže na vozíku a sklonil hlavu, aby mu zašeptal otázky. „Kam jsi chtěl jít, hm? Trochu jsem ti vynadal a teď se chceš vrátit do svého rodného domu?“
„Nechtěl jsem -„
„Přemýšlej o tom, kdybys byl mnou. Kdybys slyšel, že jste s Weiem Xuzhou byli v knihovně písem, a pak jsi zahlédl hustý kouř stoupající vysoko do nebe – jak bys ses cítil?“
„Já ne -„
„Nebyl jsi uvnitř, ani jsi sám nezapálil oheň. Ale když jsi věděl, že uvnitř budovy je něco nenormálního, proč jsi neposlal někoho mě najít?“
„Bylo ode mě špatné ti vynadat?“ Yan Xiaohan sevřel druhému bradu a natočil mu hlavu, aby se na něj podíval. „Kdyby se ti najednou stalo něco hrozného, nemohl bych dál pokračovat. Vím, že nejsi slabý, ale musíš také uznat, že sedět na invalidním vozíku nemůže mít žádnou výhodu, jako bys měl pár normálních nohou. Jingyuane, cokoli jiného chceš udělat, je jen na tobě, ale pro takové věci do budoucna, nenech si moje slova projít jedním uchem tam a druhým ven, a nepředstírej, že mě utěšuješ, abych se zklidnil. Dobře?“
Dalo by se říci, že jde o slova úplné oddanosti. Fu Shena bolelo hrdlo a chvíli zaváhal. „Omlouvám se,“ odpověděl drsným hlasem.
Yan Xiaohan pobaveně naštvaně vydechl. Neodpověděl na jeho omluvu, pouze uvedl, „Nejprve si to zapiš.. Dluh urovnám, až se vrátíme.“
Říkalo se, že manželský pár se hádal od čela postele k nohám postele. Když došlo na Yana Xiaohana, nedal Fu Shenovi ani čas, aby se dostal k nohám postele, než ho stáhl zpět k sobě. Wei Xuzhou nevěděl, co si ti dva řekli, ale v malé mezeře, která nebyla blokována postavou Yana Xiaohana, se zdálo, že asi zahlédl Fu Shena, jak sám zvedá hlavu.
Generál Wei, který měl svou vlastní rodinu, si zakryl oči a předstíral, že na ně nedůvěřivě zírá, zatímco v úžasu v duchu mlaskl jazykem.
Dva rty se setkaly. Yan Xiaohan okusoval spodní ret Fu Shena se zlým úmyslem. „Dobře, vraťme se k věci…“ řekl s falešnou lítostí. „Ta tvoje čepel byla dost nemilosrdná.“
Úzkost v srdci Fu Shena byla rozbita jeho několika poznámkami, tělo se mu zdánlivě zahřívalo od doby, kdy bylo chladné. Následně si přebral trochu pozdě to, co Yan Xiaohan pronesl, i když nepochopil druhou polovinu jeho věty a byl trochu ztracený. „Cože?“
Létající dračí stráž tu osobu svázala. Yan Xiaohan vytáhl svou vlastní šavli a zvedl hlavu, aby Fu Shen viděl jeho tvář. „Je to tvůj starý přítel. Změnil se natolik, že ho nemůžeš poznat?“
Fu Shen na okamžik upřel pohled na tu vyzáblou kůži visící na lebce. „Yi Simingu?“ pronesl v úžasu.
Před lety jezdili bok po boku na Drahokamové hoře a později došlo v průsmyku Modré písky k incidentu sesuvu a osudnému šípu. V minulosti se stalo tolik věcí a prach všeho, co se usadilo v této vteřině, jim nenechal nic, co by si navzájem řekli — jeden byl těžce zraněný a zchromlý, jeden byl vychrtlý a příšerný.
„Generále Yi.“ Yan Xiaohan přistoupil, aby přišel odříznout Fu Shenvi výhled, falešný úsměv na tváři. „Už je to nějaký čas. Pokud si vzpomínám, zdá se, že velitelství stráže Zlaté vrány tu není, že?“
Yi Siming na něj nenávistně zíral. „Nebuďte na sebe tak brzy hrdý, Yane Xiaohane…“ zasípal, „dříve nebo později přijde den, kdy skončíte jako Fu Shen.“
„Naše konce nejsou něco, o co byste si měl dělat starosti. Myslím, že byste měl nejprve přemýšlet o svém vlastním konci poté, co doputujete do Severního vězení.“ Vložil svou šavli zpět do pochvy. „Vezměte ho zpátky.“
„Jak se opovažujete!“ Yi Siming se divoce bránil a tvrdě řval. „Jsem stále vysoký generál třetí hodnosti stráže Zlaté vrány! Jak se mě můžete odvážit zatknout bez císařova nařízení ?!“
Yan Xiaohan nezměnil výraz. „Taoista Chunyang z kláštera Čisté prázdno měl v úmyslu vraždit Jeho Veličenstvo během oslavy nesmírné dlouhověkosti. Každý člen z kláštera odshora dolů je ve vězení a čeká na svůj osud, a vy jste se tajně schovával v knihovně písem. Jak člověk pozná, jestli jste přítel nebo nepřítel? Tomuto úředníkovi bylo nařízeno, aby se ujal vyšetřování tohoto případu, a Létající dračí stráž nepotřebuje edikt na vaše zatčení.“
„Zatracená pomluva!“ křičel Yi Siming. „Netušil jsem, že Chunyang chce zavraždit Jeho Veličenstvo! To se mnou nemá nic společného!“
Yan Xiaohan se lehce usmál. „Ach? Co jste tedy dělal v této knihovně?“
Bylo to, jako by se Yi Siming právě škrtil kolem krku, jak najednou přestal vydávat hluk. O dlouhou chvíli později sotva špitl: „Jen jsem se… náhodně rozhlížel kolem.“
„Neobtěžuj se něco vymýšlet,“ najednou promluvil Fu Shen, hlas mírný. „První patro knihovny bylo alespoň o krok širší než přízemí, takže ve stěnách přízemí musela být skrýš. Je to odlehlé místo a v interiéru se nahromadil prach, jenže schody byly velmi čisté a nerostl na nich žádný mech, takže bylo možné vidět, že lidé často chodí do budovy, ale nezůstávají v ní. Pravděpodobně v ní byla tajná místnost, buď ve zdech, nebo v podzemí. Zámek na dveřích nebyl rozbitý, takže jsi musel vejít oknem. Dostal jsi se sem jen krátce přede mnou, a když sis uvědomili, že jsou lidé za dveřmi, šel ses schovat do skrytého výklenku — nebo to mohlo být, že jsi původně plánoval jít hledat něco do skryté místnosti. Bohužel k tvé smůle, protože tu lidé poslední dobou nebyli, na podlaze knihovny byla vrstva prachu a ty jsi po sobě zanechal stopu, která byla napůl dovnitř zdi, napůl venku. Myslel jsem, že jsi ještě neodešel, tak jsem nechal generála Weie najít nějaké vlhké palivové dříví na zapálení. Bez ohledu na to, zda se jednalo o výklenek nebo soukromou místnost, pokud měl někoho skrýt, musel mít větrání. S hustým kouřem po celé knihovně bylo jen přirozené, že se také dostane do ventilačních škvír; to je tradiční metoda vykuřování jeskyně, aby se z ní vyhnal jedovatý hmyz.“ Zasmál se. „Jak se dalo očekávat, netrvalo dlouho, než jsi vyběhl, aby ses vrhl přímo do sítě.“
Během jeho dialogu se první tým Létajících dračích stráží, který šel vyšetřovat, vrátil zpět, Shen Yi’ce nesl v ruce malou krabičku. „Pane, uvnitř toho výklenku bylo schodiště, které vedlo do tajné podzemní místnosti. Pravděpodobně to tam v předstihu uklidili, protože jsme našli pouze toto.“
Předal mu krabici. Yan Xiaohan ji otevřel, aby se podíval, a poté ho něco rychle trklo. „Dýmkové misky?“ [1]
Yi Siming, svázaný na zemi s rukama za zády, se najednou svíjel jako šílený. „Dej to sem! Dej to sem!“
„Co je to?“ zeptal se Fu Shen zmateně.
Yan Xiaohan mu ukázal krabici složité kuřácké sady. „V případě stráží Zlaté vrány jsme před chvílí měli podezření, že zemřel na drogu, která způsobila smrt sexuálním vyčerpáním, a Yi Siming pravděpodobně použil totéž,“ vysvětlil. „Tahle droga se předtím nikdy neobjevila. Je to hnědá, prášková látka, a když se vdechne po zahřátí, způsobí, že člověk má nával energie a zvýší svou výkonnost o velké množství: ale je nesmírně škodlivá pro tělo, snadno se na ni stane závislým a je obtížné se ji vzdát.“
Fu Shen pohlédl na nekontrolovatelně drogově závislého, šíleně vypadajícího Yi Siminga. „Proměnil se v tohle… bylo to kvůli té návykové droze?“ zamumlal.
Yan Xiaohan se na něj podíval.
Spekuloval o pravdě za přepadením v průsmyku Modré písky a věděl o minulosti mezi Fu Shenem a Yi Simingem, když byli mladí. Výsledkem bylo, že pochopil narážku Fu Shena správně, když se zeptal.
Byl dobrosrdečný, vážil si minulosti a pokoušel se tlačit veškerou bezmocnost a změnu okolností těchto let na dávku zakořeněného jedu, který člověka uvedl do vyšinutého stavu.
Yan Xiaohan věděl, že ti dva kdysi bývali přáteli; Yi Siming byl vážný a chytrý, přesto ochotně čelil nebezpečí, když poskytl útočiště potomkovi rodiny Jin kvůli Fu Shenovi. Kromě toho jen den předtím řekl Fu Shenovi, že pouze on se může něčeho držet nebo to nechat plavat, a nikdo ho nemohl přinutit, aby se musel pomstít.
Tentokrát ale musel být krutý.
„To, že se změnil, nebylo kvůli drogám.“ Yan Xiaohan zatlačil rukou na rameno Fu Shena, aby se podíval přímo na Yi Siminga. „Bylo to proto, že je nenasytně chamtivý. Zrádce s ambicí vlka není hoden tvého soucitu.“
Tmavé, klidné oční duhovky se setkaly s párem očí obklopených šarlatovou barvou. V tom okamžiku to bylo, jako by stáli ve dvou extrémech té doby temperamentního mládí, odděleni masivními horami a nekonečnými vodami, vrhali vzdálené pohledy a pak se rozešli, ani jednou se neohlédli.
„Nemusíš se mstít, ale nikdy nesmíš zapomenout, kdo ti v minulosti ublížil. Člověk potřebuje znát bolest, než může žít o něco déle.“
Poznámka překladatele:
[1] Stručně řečeno: zatímco většina moderních dýmek je krátká a dodává se v jednom kuse, staré – čínské nebo jiné – byly dlouhé a často byly s odnímatelnými výlevkami/ „miskami“, kde se umísťovala a zapalovala látka (tabák, opium).
*Taky jste se těšili, že si přečtete velice dobře hodnocenou knížku a pak jste zjistili, že vás to šíleně nudí? Mně zklamalo např. The reader and protagonist definitely have to be in true love (i po přečtení 8 kapitol to fakt nešlo číst dál) a Dinghai Fusheng Records (donghua se mi celkem líbila, ale knížka byla až moc nabitá akcí a všude samá vojska a bojování, opravdu velké zklamání).