Před třemi sty lety ve vesnici Asamimura v oblasti zvané Onsengori v provincii Ijo, žil dobrák jménem Tokubei. Tenhle Tokubei byl nejbohatší v celém kraji a muraosa, neboli starosta vesnice. Ve většině případů měl štěstí; jenomže dosáhl věku čtyřicet, aniž by poznal potěšení být otcem. A tak on a jeho žena z utrpení nemoci nemít dítě, se modlili k bohyni Fudo Mjo-O, která měla známý klášter Saihodži v Asamimuře.
Nakonec jejich modlitby byly vyslyšeny: žena Tokubeie porodila dceru. Dítě bylo velmi krásné a dostala jméno Tsuju. Když bylo mateřského mléka pomálu, nastoupila do opatrovnictví kojná jménem O-Sode.
O-Tsuju vyrostla ve velmi krásnou dívku; ale v patnácti letech onemocněla a doktoři si mysleli, že umře. V tu chvíli kojná O-Sode, která milovala O-Tsuju mateřskou láskou, šla do kláštera Saihodži a vroucně se modlila za O-Tsuju u Fudo-sama. Každý den, po dobu dvacet jedna dnů, chodila do kláštera a modlila se; nakonec se najednou úplně uzdravila.
V domě Tokubeie se radovali a na oslavu uzdravení dcery uspořádali hostinu, kterou každého poctili. Jenomže náhle té samé noci kojná O-Sode onemocněla a následujícího rána řekl přivolaný doktor, že brzy umře.
A tak se celá rodina za velkého smutku shromáždila kolem její postele, aby jí dali sbohem. Jenomže ona jim řekla:
„Je načase, abych vám řekla něco, o čem nevíte. Moje modlitba byla vyslyšena. Snažně jsem prosila Fudo-sama, aby mi povolila zemřít namísto O-Tsuju a ona mi tuto laskavost splnila. Proto nesmíte truchlit nad mou smrtí… Ale mám na vás jednu prosbu. Slíbila jsem Fudo-sama, že vypěstuju třešeň (sakuru) v zahradě Saihodži jako poděkování a připomínku. Teď toho nebudu schopná, takže vás musím poprosit, abyste za mě dodrželi tento slib… Sbohem, drazí přátelé a nezapomeňte, že jsem ráda obětovala život pro O-Tsuju.“
Po pohřbu O-Sode, našli mladou třešeň, tu nejlepší, kterou mohli najít a kterou zasadili do zahrady v Saihodži u rodičů O-Tsuju. Strom rostl a dařilo se mu a šestnáctého dne druhého měsíce následujícího roku, kdy bylo výročí úmrtí O-Sode, velmi úžasně rozkvetl. A tak kvetl po dobu dvou set padesáti čtyř let, vždy na šestnáctý den druhého měsíce; a jeho kvítky, růžové a bílé připomínaly prsa kojné. Lidé ho tedy nazvali ubazakura, Třešeň kojné.
