„Leopardí letka…” Fu Shen zamumlal.
„Co je špatně?“ zeptal se Yan Xiaohan.
„To nic,“ řekl. „Bratře Yane, já…“
Nestihl dokončit, to, co říkal, protože zvenčí náhle přišlo hlášení sluhy. „Můj pane, generál Xiao Xun ze Severního Yanu přišel a čeká hned před vchodem.“
„Hledá tě.“ řekl Yan Xiaohan, vzal Fu Shenovi štětec z ruky a zavolal přes rameno na osobu venku: „Pozvěte ho dovnitř. Markýz přijde.“
Fu Shen otočil svůj invalidní vozík s myšlenkou odejet, ale Yan Xiaohan ho na místě zastavil. „Vydrž. Proč tak unáhleně?“
Otočil se a vzal z místnosti plášť, pevně do něj zabalil Fu Shena a pak zezadu odtlačil vozík – jak pečlivě to všechno bylo, nebylo třeba zmiňovat. Mít někoho, kdo může pokračovat v jízdě poté, co narazí na práh dveří, ušetří spoustu problémů.
Fu Shen měl komplikované pocity z toho, že se o něj staral; trochu rozpačitý, ale uvnitř trochu zahřátý.
Jeho vztah s Yanem Xiaohanem byl velmi chabý, sotva se dal považovat za přátelství, když spolu vedli hluboké rozhovory, ale nyní byli nuceni se vsoukat do vztahu, který už nemohl být důvěrnější. Vedlo to k tomu, že každý měl své vlastní výhrady, naopak se ještě více mentálně odcizili.
Bez ohledu na to, co si řekli, alespoň jeho sebeúcta byla stále přiměřeně nedotčená. Fu Shen se styděl za svou méněcennost v tomto aspektu přizpůsobování se světu; kdyby si vyměnili místa, musel si položit otázku, zda by bylo možné, aby byl k Yanu Xiaohanovi tak nápomocný.
Když se do toho ponořil trochu hlouběji, nikdy si nepomyslel, že by se mu po zranění dostalo takové péče, když nad ním někdo držel uprostřed noci hlídku a nezapomněl, že mu před odchodem musí dát plášť. Bylo to, jako by to bylo ubohé dítě, u kterého najednou skončil velký stříbrný ingot, zaskočené a bezradné, co dělat, když ho drželo, protože nikdy v životě nevidělo tolik peněz.
Během krátkého dne a půl, rychle přestal uznávat pojem ‚falešné přátelství‘.
V hlavní síni Xiao Xun viděl, jak Yan Xiaohan vmtlačil Fu Shena dovnitř a jeho tvář na místě ztuhla.
Včera vzal ostatní, aby bleskurychle zajeli do Topolové zátoky vyhledat toho ‚Wanga Gou’er‘, ale našli jen pár opuštěných, zchátralých doškových domků. Zrovna v tu dobu propukly silné deště snášející se z nebes a uvěznily je ve vesnici. Velký pes, který byl za rodinným domem Wangů, nepřetržitě štěkal jako šílený a Xiao Xun cítil, že je něco v nepořádku, a tak dovolil psovi, aby je zatáhl za oblečení a odvedl na horu Nádherné dlouhověkosti [1] za vesnicí. Všichni tři pátrali uprostřed noci a nakonec našli mrtvoly Wang Gou’erovy rodiny hluboko v kopcích.
Poté, co odnesli mrtvá těla zpět do vesnice a nahlásili to místním úřadům, našli ostatním místo, kde by mohli dočasně zůstat. Xiao Xun mezitím rychle popohnal svého koně zpět do města, aby vyhledal Fu Shena a informoval ho, ale ani se nedostal přes hlavní bránu markýzova panství, když ho ohromila řada zpráv o sňatku od císaře, o Fu Shenovi klečícím před palácem bez odpočinku a Yanu Xiaohanovi odvedoucího jej zpět na své vlastní panství.
Než se Yan Xiaohan dnes odebral k císařskému dvoru, obával se, že někdo ukvapeně přiběhne dovnitř a naruší rekonvalescenci Fu Shena, a tak konkrétně nařídil, že hosté nesmí být přijímáni. Xiao Xun našel dveře usedlosti Yan několikrát nepřístupné a v tomto okamžiku, kdy po všech těch nekonečných peripetiích konečně viděl Fu Shena, byl psychicky i fyzicky vyčerpaný. Nemohl se dočkat, až se před muže vrhne a rozbrečí.
„Generále!“ Xiao Xun vyletěl ze židle.
Fu Shen mírně přikývl, jeho chování bylo klidné a působilo dojmem stojatých vod. Zdálo se, že sňatek na něj neměl žádný vliv. Dokonce se zdál být trochu… potěšený?
Xiao Xun nechápavě zíral, když Yan Xiaohan odstrčil invalidní vozík na opačnou stranu, hluboce se uklonil, aby pošeptal pár věcí Fu Shenovi do ucha, ten postoj byl intimní a s trochou podtextu blízkého vztahu.
„…hlavní síň je velká, vnitřek se tak neohřeje ani s ohněm… ponech si ho, nebuď lehkomyslný…“
Xiao Xun zavřel oči a nemilosrdně se štípl do stehna.
Sakra, to bolelo.
Yan Xiaohan se z vlastní vůle stáhl a tak nechal místnost pro ostatní dva. Než odešel, nalil Fu Shenovi šálek čaje, aby si zahřál ruce, a vrhl na vyčerpaného generála Xiaa letmý postranní pohled s ne tak úplným úsměvem.
Podzimní řeka byla zářivá, noční obloha čistá, jako by se v ní umyla. Yan Xiaohan stál pod stromem vonokvětky v zahradě, několik kvítků na dosah jeho prstů, oči napůl přivřené, když přemýšlel o věcech.
Císař Yuantai ho chtěl použít k přesunu moci nad Severním Yanem z rukou Fu Shena a tento druh přesunu nebyl jen proto, aby se toho druhého zbavil. Železná kavalérie Severního Yanu, předávaná z generace na generaci v rodině Fu, byla dlouho standardním pravidlem a za předpokladu, že Fu Shen tragicky zemře, by vojenská moc opět připadla vévodovi yingského panství. Současný vévoda z Yingu, Fu Tingyi, nebyl odborníkem na vojenské záležitosti a budoucí dědic, Fu Ya, byl idiotský hňup – pro císaře to bylo dobré bez ohledu na to, kdo by tuto pozici získal.
Když o tom tak přemýšlel, příležitost k pokusu o atentát v průsmyku Modré písky byla opravdu příliš náhodná.
Fu Shen se však pevně držel života, takže císař neměl jinou možnost, než se spokojit s další nejlepší variantou. Markýz z Jing Ningu absolutně nemohl mít potomky, protože kdo věděl, jestli by nebyl syn v budoucnu stejně vynikající jako jeho otec? Jediným průlomem, který měl, bylo převzetí kontroly nad Fu Shenovým manželstvím – dokud bude Yan Xiaohan ženatý s Fu Shenem, bude považován za polovičního Fu.
To by se dalo považovat za neagresivní prostředek přesunu, jediný rozdíl spočíval v tom, zda Yan Xiaohan dokáže přimět Fu Shena, aby ho včlenil do sebe sama jako pozitivum.
Když pozoroval Fu Shenův postoj v posledních dvou dnech, zdálo se, že ten druhý má v úmyslu rozdělit alianci mezi něj a císařem Yuantaiem, ale neukázal žádné další plány, jak ho zlanařit. Zdálo se, že Fu Shen má něco za lubem, i když v současné době vypadal, že je zcela neschopný něco provést a neschopný rozvířit situaci nebo převrátit věci na hlavu.
A co víc, měl na zápěstích a kotnících železné okovy známé jako „spravedlnost“.
Ministerstvo obřadů dnes začalo pracovat na věštění datumu pro svatební den a dalším krokem bude poslat lidi, aby zkontrolovali jejich čtyři pilíře osudu. Možná by pak jejich vzájemné proklepávání mohlo skončit. Potřebuje si na férovku a otevřeně promluvit s Fu Shenem.
V této hře mezi císařem Yuantaiem a generálem, nemohl být jen figurkou qi, kterou ostatní posouvají sem a tam.
Pěšci mají také důstojnost.
Obklopila ho svěží podzimní noc, když stál ve večerním světle a zdálo se, jako by ho od lidského světa oddělovala bariéra. Jeho jako vystřižená silueta vyzařovala jakousi osamělost, kterou bylo těžké popsat.
Po dlouhé době byly dveře do hlavního sálu otevřeny zevnitř. Xiao Xun byl zjevně polekaný, když ho viděl stát tam na dvoře, na tváři se mu okamžitě objevil výraz podezření. Fu Shen byl očividně dál vzadu, ale nedokázal ukočírovat oči a pohlédl na Yana Xiaohana. Jejich pohledy na sebe ve vzduchu lehce narazily a každý z nich pak zmizel jako dvě plavající ryby.
Yan Xiaohan si oprášil neexistující prach z rukávů a beze spěchu prošel kolem Xiao Xuna do místnosti. „Jelikož váš rozhovor končí, chtěl bys vyprovodit hosta ven?“ zeptal se a choval se přirozeně.
Nával studeného vzduchu zasáhl Fu Shena do obličeje, zatímco ten druhý byl uprostřed příchodu, což ho vnitřně trochu rozrušilo. „Jak dlouho už stojíš venku?“
„Jsou tady dva zkušení experti armády Severního Yanu. Jak by se je tento Yan mohl odvážit urazit?“ Yan Xiaohan se lehce usmál, evidentně špatně pochopil jeho otázku.
„Vidím, že jsi zmrzlý blázen,“ ušklíbl se Fu Shen a odstrčil horký čaj na stole.
Yan Xiaohan se zmocnil šálku, který byl před Fu Shenem. „Děkuji za tvoji péči, markýzi,“ řekl vesele.
Fu Shen se zamračil. „…to je můj šálek.“
„Jen si na něm zahřívám ruce, nepiju.“ Jeho tvář byla plná upřímné nevinnosti. „Na co jsi myslel, markýzi?“
Fu Shen: „……“
Xiao Xun je sledoval, jak se flirtovně hašteří – ne, buďte k sobě stejně drsní, jako by v okolí nebyl nikdo s komplikovanou náladou. Nebýt jeho znalostí, že Fu Shen má mnoho let důkazů, které to podporují, a věděl, že se tím směrem nerozhoupal, skoro by uvěřil, že se jejich přetvářka stala skutečností.
„Generále,“ řekl, když vykročil směrem k Fu Shenovi, „protože záležitosti pro pobyt zde byly dočasné, vraťte se prosím na odpočinek na své panství. Kočár na vás čeká za branou.“
„To nepůjde.“
Dva páry očí se současně obrátily na mluvčího a Fu Shen zvedl obočí.
„Markýz trpí chladným větrem* a jeho zranění nohou ještě nejsou zcela zahojená,“ řekl Yan Xiaohan. „Jeho panství postrádá doktory a medicínu a pravděpodobně to prodlouží dobu jeho zotavení. Bylo by pro něj lepší, aby nejprve zůstal a odpočinul si tady se mnou, počkal, až ho Shen Yi’ce vyléčí, aby se uzdravil, a pak se naplánuje další krok.“
„Plánovat co?“ zeptal se Fu Shen s úsměvem, který vůbec neměl v očích. „Plánovat se s tebou oženit?“
„Stále si myslíš, že máš jinou cestu, kterou by ses mohl vydat, markýzi?“
Ten úsměv z Fu Shenovy tváře úplně zmizel. „Chceš mi dát domácí vězení?“
Yan Xiaohan zavrtěl hlavou, vybavil si, že „bude mluvit o kroku, který je třeba udělat“, vzal Fu Shena o kus dál a naklonil se, aby mu znovu tiše zašeptal pár věcí do ucha.
Poté, co dlouho nemluvil, když ho doposlouchal a mrtvě na něj zíral, najednou otočil hlavu a po chvíli ticha promluvil k Xiao Xunovi. „Všiml sis?“
Xiao Xun zmateně přikývl.
„Pak uděláme tohle.“
„C-co?“ Xiao Xun byl ohromený. „Generále…“
„Taky jsi to viděl,“ vysvětlil Fu Shen s nepříliš velkou trpělivostí, „Královský dohlížecí vyslanec Yan slintal nad tím, jak dobře vypadá tento markýz, a tak tohoto muže popadl a nyní ho zadržuje na svém panství, čímž mu nedovolí jít ven. Zůstávám na panství Yan, abych se zotavil – to je důvod, který bys měl říct, pokud mě někdo bude během blízké doby hledat.“
Xiao Xun: „……“
Pohlédl na Yana Xiaohana chvějící se strachem.
Pan Yan viděl hvězdy z toho velkého černého hrnce, který náhle spadl z oblohy a rozbil se mu o hlavu, téměř se mu podlomila kolena. I tak se mu ale podařilo vyloudit úsměv, který byl jen vyceněné zuby. „Jen se řiďte tím, co řekl markýz.“
Xiao Xun najednou trochu chápal, proč je pověst Yana Xiaohana u dvoru tak špatná – říkalo se, že pokaždé, když se pohádá s Fu Shenem, bez ohledu na to, zda vyhraje nebo prohraje, o tom v hlavním městě další den koluje rčení „ohař dynastie znovu napadl věrného služebníka“.
Poznámka překladatele:
[1] 寿华, shouhua – pravděpodobně to není skutečná hora, ačkoli se tento termín vztahuje k místu legendy.
*Chladný vítr – termín z TCM.
Já z nich umřu 😂😂 ta jejich dynamika je skvělá