Pozor, dnešní speciál má málo společného se včerejším dílem a nic společného s hlavní zápletkou.
Už od hlavní zápletky chtěla tato autorka opravdu napsat, jak se A-Qiao stane malým a setkává se s Lao Yanem → _ →
Lao Yan si užívá škádlení lidí až na kraj jejich limitů…
Zítra dokončím psaní tohoto speciálu, pak včerejšího speciálu. Uvidíme, jestli se v tom rozhodnu pokračovat nebo ne, protože s faktem, že už není o čem psát, si koneckonců nemůže Lao Yan dát cigaretu po sexu (～▔▽▔)～
*
Shiwu stál venku a nebyl si jistý, jestli by měl zaklepat.
Obvykle měl být v tomto shichenu shizun už dávno vzhůru, buď radil při výcviku meče, nebo je učil psát, a to i v době, kdy tu byl Yan-zongzhu. Bylo to pravidlo, nepřerušovaný vzor, nikdy se takhle nestalo, že by ani neopustil svůj pokoj.
„Shizune, jsi vzhůru?“ Shiwu dlouho stál, zevnitř neslyšel vyjít žádný hluk. Začal si dělat starosti a nakonec na něj zavolal.
Havárie, tlumený zvuk zevnitř, znělo to, jako by někdo spadl.
Shiwu už neváhal, otevřel dveře a vrhl se dovnitř.
„Shizune, jsi v pořádku…“
Jakmile prošel kolem zástěny a uviděl scénu v ložnici, jeho tvář byla na okamžik zamrzlá šokem. Nemohl ani dokončit větu.
Na posteli nebyl žádný shizun, na podlaze byl jen zápolící, do šatů zahalený … chlapec?
„Kdo jsi!“ Shiwu se dušoval.
Malý chlapec měl na sobě jen jednu košili a kalhoty, vypadalo to, že chce vsunout své tělo do těchto šatů, ale neúspěšně.
Shiwuův příchod ho ani nevyděsil, na okamžik zíral na druhého, velmi se snažil vypadat klidně, jen jeho dětský hlas se mírně chvěl, takže neměl takový účinek.
„Tohle je Shen Qiao, kdo jsi? Kde to jsem?“
Co, ty jsi Shen Qiao? Tak kde je můj shizun?
Shiwu na něj prázdně zíral, dívali se na sebe, chlapec stále měl na sobě ty nadměrně velké šaty, byl v nich téměř zamotaný, nehýbal se.
Včera v noci si Shiwu jasně pamatoval, že byly Qi-langovy narozeniny. Všichni byli v dobré náladě, shizun nechal lidi z města přinést několik jídel, učedníci vypili spoustu vína, rozešli se poté, co si důkladně užili, takže všichni šli spát trochu pozdě.
Ale Shen Qiao jim dnes nedal volno. Shiwu a Yuwen Yong a zbytek vstali jako obvykle, ale čekali a čekali, aniž by se Shen Qiao objevil—
Shiwu by nikdy nečekal, že se nachomýtne u takové frašky.
Uklidnil se, vykročil vpřed o pár kroků a chlapec spěšně o pár kroků ustoupil, ale zakopl o oblečení a celé jeho tělo se překotilo dozadu.
Shiwu zareagoval dostatečně rychle, aby ho chytil.
„Neboj se, nejsem zlý, jsem žák hory Xuandu, jmenuji se Shiwu!“
Chlapec otevřel oči dokořán: „Jsi také učedník hory Xuandu? Jak to, že jsem tě nikdy neviděl?”
Shiwu tuto otázku přímo přeskočil: „Víš, kam zmizel můj shizun?”
Chlapec: „Kdo je tvůj shizun?”
Shiwu: „Zhangjiao hory Xuandu.”
Chlapec otevřel oči ještě více: „Můj shizun je také zhangjiao hory Xuandu!”
Shiwu: „Můj shizun je Shen Qiao.”
Chlapec ledabyle: „Já jsem Shen Qiao.”
Shiwu: „…“
Neměl žádnou energii, aby si plácl rukou do čela: „Kdo je tedy tvůj shizun?”
Ačkoli byl chlapec mladý, nebyl hloupý: „Říkáš, že jsi učedník hory Xuandu, jak bys nevěděl, kdo je můj shizun?”
Shiwu pomalu dospěl k nepravděpodobnému závěru: „Qi Fengge?”
Chlapcův výraz naznačoval, že Shiwuova odpověď byla správná.
Shiwu chtěl plakat, opatrně se zeptal: „Tak, kolik ti je?”
Kdo by tušil, že i když chlapec nepoznal Shiwua, ten druhý mu dal pocit familiérnosti: „Je mi téměř sedm.”
To znamená, že mu bylo ještě šest.
Nebesa, můj shizun se přes noc vrátil do věku šesti let!
Mohl by se vrátit do normálu? Pokud ne, tak co bude?!
Tento úder blesku z čistého nebe šokoval Shiwua natolik, že se nedokázal vzpamatovat, mohl se na chlapce jen přihlouple dívat.
Shiwu také zvažoval možnost, že to všechno byl složitý žert, ale jeho shizun by o takových věcech nikdy nežertoval, a se shizunovým bojovým uměním bylo na světě jen velmi málo lidí, kteří by ho mohli unést beze stopy z hory Xuandu. Navíc, tvář tohoto chlapce se opravdu podobala jeho shizunovi.
Což znamenalo, že to byla scvrklá mini verze shizuna!
Xiao-Shen Qiao viděl, že pořád nic neříká, začal panikařit a zařval: „Chci najít shizuna!”
Pak se rozběhl k východu.
Shiwu ho zastavil, Xiao-Shen Qiao máchl pěstí, ale nynějšímu Shiwuovi se nemohl vyrovnat, v krátké době Shiwu zapečetil jeho meridiány.
Xiao-Shen Qiao byl vyděšený, že tuto osobu vůbec neznal, ale jeho pohyby a postoje rozhodně pocházely z hory Xuandu.
Jeho malá ústa se zúžila na tenkou linku, jeho kulaté černé hroznovité oči se začaly plnit slzami „Chci najít shizuna!”
Shiwu také chtěl plakat: „Chci také najít svého shizuna, Vrať mi mého shizuna!”
Xiao-Shen Qiao: „…“
Zprávy o tom, že se vůdce sekty proměnil v šestileté dítě, se brzy rozšířily po celé hoře Xuandu.
Všichni poté, co prošli stejnou bouřlivou reakcí jako Shiwu, konečně dokázali přijmout tuto prapodivnou realitu.
Xiao-Shen Qiao však tuto realitu nemohl přijmout, objímal králíka, kterého pro něj Gu Hengbo našla na hoře, jeho výraz nenáročný. Jediná věc vycházející z jeho úst, byla žádost o shizuna.
Kromě toho se Xiao-Shen Qiao choval mimořádně dobře, nekřičel a nevyžadoval pozornost lidí.
Protože byl příliš roztomilý, lidé z hory Xuandu si po počátečním šoku také nechtěli nechat ujít tuto šanci „seznámit se s mladým zhangjiao“, všichni nějak našli záminku, aby se přišli podívat na Xiao-Shena Qiao, někteří z nich dokonce přinášeli různé dárky.
Samozřejmě si také lámali hlavy a přemýšleli o možných způsobech, jak přimět Shena Qiao, aby se zotavil, starší se pokusili naplnit Xiao-Shena Qiao nieli, ale zvláštní bylo, že tělo Xiao-Shena Qiao bylo jako bezedná jáma. Nalévání zheng čchi byly jako kameny pohlcené oceánem, beze stopy zmizela.
„Shishu, proč jsi dala shi – … Xiao-shizunovi králíka, měl shizun rád králíky, když byl mladý?“ zeptal se Shiwu Gu Hengbo.
Gu Hengbo: „Když jsem já a Si-shixiong vstoupili do sekty, Er-shixiong už byl mnohem starší než tenhle, jeho osobnost byla také jiná, mohl nás dokonce učit namísto shizuna, přirozeně netrávil celý den mazlením se s malými zvířaty. Ohledně toho jsem jenom zaslechla shizuna zmínit, jak předtím dal Er-shixiongovi králíka a ten se Er-shixiongovi tak líbil, že i když spal, musel se ho držet.”
Naproti nim tiše seděl Xiao-Shen Qiao, jeho ruka hladila velkého bílého králíka a když viděl, jak si povídají, nepřišel je vyrušit, jen zvědavě koukal kolem.
Ale jak to může takhle pokračovat!
Shiwu si držel čelo a zeptal se Gu Hengbo: „Shishu, máš plán?”
Gu Hengbo zaváhala: „Už jsem poslala dopis do Liuligongu, aby se na to podívali. Liuligongští učedníci mají širokou znalostní základnu, možná něco budou vědět, ale Liuligong je daleko, nějakou dobu nepřijde odpověď. Proč nepošleme dopis Yanovi-zongzhu?”
Yan Wushi odsud odešel do Changanu jen před několika dny, Shiwu se otřásl, když přemýšlel, jaká by na to mohla být reakce toho druhého.
Možná vyletí z kůže a bude je obviňovat?
Shiwu se trochu bál, ale víc se bál toho, že jeho shizun zůstane takhle navždy a nikdy se nezotaví.
„Hned mu napíšu dopis!“
Reakce Yana Wushiho se lišila od všech jejich očekávání.
Kompletně jiný.
Když poprvé viděl Xiao-Shena Qiao, také se na dlouhou dobu odmlčel, ale velmistr byl velmistr, hned se vzpamatoval: „Pokud to není výsledek něčího jednání, může to být zásah osudu. Až přijde čas, vrátí se zase do normálu.”
Shiwu, hloupě: „Ale co když se nevrátí?”
Yan Wushi se na něj podíval: „Tvůj shizun tě učil tak dlouho, že jako nejstarší žák nedokážeš ani plnit povinnosti sekty?”
Shiwu v rozpacích: „Děkuji za lekci Yana-zongzhu, Shiwu to teď ví.”
Yan Wushi vydal spokojené en, pak šel směrem k Xiao-Shen Qiaovi.
Xiao-Shen Qiao samozřejmě nepoznal Yana Wushiho, viděl, jak tento pohledný muž kráčí krok za krokem blíž a blíž, jeho pohled držel obvyklou ostražitost vyhrazenou pro cizí lidi, stejně jako určitou zvědavost.
„Já jsem Yan Wushi.“ Yan Wushi šel přímo k věci, nečekal, že Xiao-Shen Qiao otevře oči dokořán.
„Shizun předtím řekl, že s vámi předtím bojoval,“ pravil Xiao-Shen Qiao.
Yan Wushi: „To je pravda.”
Xiao-Shen Qiao naklonil hlavu na stranu a trochu zmateně se na něj podíval: „Ale, ale shizun jasně řekl, že Yan Wushi byl velmi mladý člověk…“
Yan Wushi: „Nejsem mladý člověk, před pár dny jsi zapomněl, jak jsi reptal v posteli, že jsem příliš aktivní a prosil mě, abych to nedělal tak dlouhé?”
Prohlásil to hned vedle ucha Xiao-Shena Qiao, ani Shiwu to neslyšel.
Xiao-Shen Qiao se zmatenou tváří, absolutně nechápal: „???”
Yan Wushi najednou cítil, že na dočasné transformaci Shena Qiao není nic špatného, alespoň ho bavilo si s ním hrát a škádlit, poté, co se vzpamatuje a vzpomene si, nejspíš zčervená až po uši a skočí do nejbližší škvíry v podlaze.
„Vezmu tě dolů, aby sis tam trochu pohrál.“
Xiao-Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Chci tu zůstat.”
Momentálně sice neviděl nikoho, koho znal, ale alespoň věděl, že tohle místo je hora Xuandu, lidé na hoře k němu byli také velmi laskaví —žádné špatné úmysly, přirozeně nebyl ochotný odejít.
Yan Wushi se usmál: „To není na tobě.”
Nebyl jako Shiwu a Gu Hengbo přístupem, kteří uklidňovali slovy a gesty, přímo omráčil tu osobu do bezvědomí.
Shiwu: „…“
Když viděl Yana Wushiho zvednout Shena, se kterým měl v úmyslu odejít, vrhl se vpřed: „Yane-zongzhu, kam odnášíte shizuna!”
Pohled Yana Wushiho se kolem něj přehnal: „Nastal čas na tvůj test, nenech shizunovo učení přijít vniveč, tento ctihodný ho vezme do města si hrát, jakmile se vzpamatuje, přivedu ho zpět.”
To, že byl ochotný dát Shiwuovi toto vysvětlení, už Shenovi Qiao dávalo hodně důstojnosti.
Xiao-Shen Qiao nečekal, že když se probudí, už nebude na hoře. Podíval se na neznámé prostředí kolem a navíc na Yana Wushiho, kterého potkal jen jednou, zmatek a hrůza se zvedly, za okamžik byl na pokraji slz.
Yan Wushi klidně: „Pokud budeš plakat, nikdy tě nepřivedu zpět. Víš, že jsem bojoval s tvým shizunem a že jsem špatný člověk.”
Xiao-Shen Qiao zadržel své slzy, už se neodvážil plakat, ale nemohl si pomoci, a odpověděl: „Shizun neřekl, že jste špatný člověk, řekl, že váš talent je mimořádný, že v budoucnu budou vaše úspěchy v bojovém umění určitě výjimečné.”
Yan Wushi nečekal, že ten druhý bude tak mladý, a přesto bude schopný před ním tak zručně mluvit.
Shen Qiao se mu tolik líbil, ale takhle by trávil většinu času škádlením a šikanou toho druhého.
Tentokrát to nebylo výjimkou.
Když Yan Wushi viděl, že má Xiao-Shen Qiao slzy na krajíčku, držel ho pevně v náručí a tiše řekl: „Bude to v pořádku, jsme tu, abychom se pobavili, po dvou dnech tě přivedu zpět.”
Xiao-Shen Qiao přes slzy žalostně zatáhl za jeho rukávy: „Yane-zongzhu, můžete mě přivést za shizunem? Chybí mi.”
Yan Wushi: „Jistě.”
Xiao-Shen Qiao byl potěšený, jeho malá tvářička vyzařovala radost, která byla jasně viditelná.
Ti dva vystoupili z kočáru, venku bylo tržiště, lidé se proplétali sem a tam, ulice rušné.
Dítě bylo dítě, s novými věcmi, na které se dalo dívat, zapomenou na to, co je dočasně rmoutilo, Xiao-Shen Qiao koukal vlevo a vpravo, plný zvědavosti.
Yan Wushi ho odnesl ke stánku, který vyráběl tangren.
„Vytvoříme pro tebe shizuna?“
Xiao-Shen Qiao pohlédl na živý, barevný tangren a s rozkoší přikývl.
Majitel stánku se usmál: „Osoba, kterou chce Xiao-langjun vytvarovat, jak vypadá? Jak vysoká je? Jaké má na sobě oblečení?”
Xiao-Shen Qiao vážně ukázal: „Takhle vysoký, rád nosí modré šaty, na zádech nosí meč…“
Majitel stánku byl velmi zručný, rychle dokončil tangren: „Podívej Xiao-langjune, vypadá to jako on?”
Xiao-Shen Qiao nepřetržitě přikyvoval hlavou, jeho oči se nemohly odtrhnout, s figurkou v rukou se nechtěl rozloučit.
Yan Wushi se zasmál: „Neoklamal jsem tě, přivedl jsem tě sem, abys našel svého shifu.”
Xiao-Shen Qiao ztuhl, ústa mírně pootevřená, podíval se na něj a pak na tangren se zkrouceným obočím. Zdálo se, že to nějakou dobu vstřebával, vypadal téměř ukřivděně, ale dokázal to zadržet.
Ani Yan Wushi si nemohl pomoci, ale obdivoval jeho sebeovládání, po tom všem to nebyl desetiletý Shen Qiao, ani patnáctiletý Shen Qiao. Nebylo mu ani sedm, za jednu noc dorazil do tohoto podivného světa, bez známé tváře v dohledu, a přesto si stále dokázal udržet svůj základní úsudek. Nebyl to snadný výkon.
Bez ohledu na to, jak dobře to zadržoval, když Xiao-Shen Qiao promluvil, zněl trochu nosově: „Yane-zongzhu, víte, kde je můj shizun, viďte? Můžu vás obtěžovat, abyste mi ho pomohl najít?”
Yan Wushi: „Prozatím tě nechal v mé péči, až nastane správný čas, určitě se objeví. Je to tak silný člověk, nic mu neublíží.”
Jeho uklidňující ujištění zmírnilo některé obavy Xiao-Shena Qiao. Ten nakrčil nos, paže dal kolem krku Yana Wushiho a přikývl.
Ale v příštím okamžiku Yan Wushi sklonil hlavu a otevřel ústa, přičemž zchramstl končetinu figurky.
Xiao-Shen Qiao byl zkoprnělý, už to nemohl vydržet, naříkal!