Shen Qiao chtěl ustoupit, ale sevření na jeho pasu zesílilo, nebe a země nic netušily, v příštím okamžiku byl zatlačen na kamennou zeď vedle.
Yan Wushi mu samozřejmě nedal šanci zaváhat, jejich těla byla pevně přitisknuta k sobě, jejich stíny táhnoucí se po zemi byly téměř jedním, Shen Qiao si neuvědomil, co se děje, než jeho nohy byly roztaženy, noha druhého se pevně mezi ně vklínila a odmítla ho pustit pryč.
Shen Qiao byl zaskočený, najednou cítil, že byl trochu impulzivní. Ale bylo příliš pozdě, ten druhý mu obemkl rty a jazyk a spolkl všechny jeho hlesy.
Tato nemilosrdná gesta, když je Yan Wushi chladně vykonal, mohla lidi opravdu přimět, aby se začervenali, bylo to, jako by ochutnával pokrm nejvyšší kvality, nejprve si skrze řádící bouři nárokoval svoji celkovou kořist, pak se jeho pohyby zpomalily, důkladně rozžvýkal pokrm a prohloubil své uznání podstaty tohoto jídla.
Ve srovnání se Shenem Qiao, měl Yan Wushi bezpochyby více zkušeností, ale kvůli svým tisícům známostí dokázal strategizovat každý krok, pečlivě plánovat a nakonec přimět Shena Qiao, aby se položil u jeho prahu. Mít toto vynikající jídlo zcela pro sebe, ta chuť byla o to ještě cennější.
Vypáčil ústa Shena Qiao, jednou rukou mu uchopil bradu, jazykem mu vklouzl dovnitř, po počáteční otupělosti se Shen Qiao vzpamatoval natolik, aby se začal učit trajektorii jeho jazyka, snažil se ho nemotorně napodobit, Yan Wushi mu nedovolil žádnou šanci demonstrovat to, co se naučil, místo toho se zlomyslně a rozhodně stáhl, kousl ho do brady, pak ho pomalu cucal a pomalu olizoval směrem dolů.
Jeho ústa byla zaneprázdněná, stejně jako jeho ruce, ruka, která pevně tiskla zápěstí Shena Qiao ke zdi, její palec a ukazováček kreslily malé kruhy, hravé, neschopné se odtrhnout.
Ruka Shena Qiao byla velmi mozolnatá z jeho cvičení bojového umění, ale to nedělalo z ruky hrubou, místo toho to bylo jako Nefritová soška, hladká a jemná, ve srovnání s nefritovým ekvivalentem měla o několik dílků více tepla a života, byl to opravdu nedosažitelný, neocenitelný poklad.
Ruka Yana Wushiho vklouzla do širokého rukávu a pomalu se vydala nahoru, uchopil toho druhého za loket, jeho druhá ruka dala najevo, že tápe po pasu Shena Qiao, jeho oblečení zůstalo neposkvrněné tváří v tvář těmto nevýslovným činům, Shen Qiao jako někdo, kdo tyto věci nikdy nezažil, z tohoto škádlení zkřehl, jeho tvář byla úplně zrudlá, oči zamlžené.
„Víš, čeho teď nejvíc lituju?“ řekl Yan Wushi náhle.
Shen Qiao se na něj zmateně podíval, jeho myšlenky byly chaotické, jako by se nějakou neviditelnou rukou proměnily v kaluž, jeho oči odhalily jeho dezorientaci, vlasy měl pocuchané, vypadal jako neškodné a naivní malé stvoření, které čekalo, až ho zlý člověk rozhodně zpustoší.
Yan Wushi: „Kdybych to věděl, koupil bych celou tuhle řadu domů.”
Co mají společného nákup domů a lítost?
Shen Qiao tuto myšlenku omámeně přetáčel ve své mysli, pocit, že je jeho hrdlo obemčeno ústy, která ho sají, chtěl odolat, ale byl příliš slabý. Zvedl ruce, ale dokázal je položit jen na ramena toho druhého, vypadalo to spíš jako pozvání než odmítnutí.
Yan Wushi se tiše zasmál, viděl mnoho lidí naivních ve svých citových výlevech, ale předtím nebyl nikdo jako Shen Qiao, který by ho mohl ovlivnit a přimět ho cítit laskavost od srdce.
Kdyby jen mohl toho druhého rozdrtit ve svém objetí, držet ho po svém boku, opatrně ho tam usadit, někde, kde to nikdo jiný neviděl, dostupného jen pro jeho oči.
A přesto Shen Qiao nebyl tak slabou bytostí, byl to někdo, kdo by mohl stát jako rovný vrcholovým bojovým mistrům, byl jemný na venek a uvnitř jako ocel, v jeho dřeni byla divoká vůle, která by se nepodmanila tváří v tvář krutosti nebo trestu nebo pustošící bouři, kráčel svou vlastní taoistickou cestou, ochotný se prodírat vpřed, aniž by se ohlédl.
Yan Wushi se v předchozích desetiletích svého života neztotožňoval s tímto druhem taoistické cesty, k takovému druhu soucitu a laskavosti nejen, že se ho to netýkalo, byl více než šťastný, že za tím hodil kámen dolů do studny, ale tento postoj se nějak setkal se zdí, pokud šlo o Shena Qiao. Pouze pro Shena Qiao byl ochotný ustoupit, i když to bylo něco, co zrovna nebylo podle jeho vkusu a moc to neupřednostňoval.
Sečteno a podtrženo, byl ochotný udělat výjimku jen pro tuto osobu.
„Nn, někdo tu je…“
Sluch Shena Qiao byl výjimečný, slyšel mírné kroky nesoucí se z ulic, byly ještě daleko, ale trochu ho to přivedlo k rozumu, natáhl ruku a zatlačil pořádnou silou, z úst mu unikl zvuk, který byl podobný sténání, jakmile uslyšel sám sebe, uvědomil si, že se jeho hlas změnil, a byl šokovaný.
Yan Wushi zavrčel souhlasně, ale ani v nejmenším se nezdálo, že by se držel zpátky, když se rozhodl použít deset tisíc dílů trpělivosti ke škádlení člověka, pak se osoba, kterou škádlil, mohla jen bezmocně potopit.
Nehledě na Shena Qiao, tento typ naivního taoisty.
Vynikající dovednosti Yana Wushiho rychle přiměly Shena Qiao na tyto kroky téměř zapomenout.
Téměř.
Po chvíli popadnul ruku toho druhého, jeho tvář byla červená: „Za bílého dne…“
Yan Wushi: „Za bílého dne mě Shen-daozhang zneužívá.”
Shen Qiao: „…“
Yan Wushi: „Ale odolával jsem strachu ze smrti, bránil jsem se vším, čím jsem mohl, vrátil jsem se zpět do útoku, přiměl jsem Shena-daozhanga, tohohle chlípníka, aby se vzdal bez boje.”
Opravdu popadl obě ruce Shena Qiao a zkroutil mu je za zády: „Nečekal jsem, že Shen-daozhang se svým poctivým vzhledem a ctnostnou pověstí bude skrytě osobou, která ztratí veškeré sebeovládání, jakmile uvidí někoho krásného.”
Shen Qiao: „…“
Na jedné straně byl šokovaný tímto ohromujícím obratem černé a bílé v jeho slovech, nemyslel si, že na tomto světě může být někdo s tak otrlou tváří, na druhé straně jeho schopnost myšlení byla z většiny vyhozena z okna toulavýma, zručnýma rukama toho druhého.
Část, která zůstala, přirozeně nebyla pro Yana-zongzhu žádný soupeř.
Kroky se přiblížily, mladý muž v krátkém rouchu, jako by právě vyšel z práce, nesl xianbing, který si právě koupil na rohu ulice. Chystal se tudy projít zkratkou, nečekal, že vedle něj budou i další lidé v této uličce, když se náhle setkali.
Přesněji řečeno, většinu těla Shena Qiao, včetně jeho tváře, blokoval Yan Wushi, takže na něj nebylo vidět, pouze Yan Wushi zvedl hlavu z ohybu krku Shena Qiao, sebevědomě, spokojený sám se sebou, otočil hlavu a podíval se na toho druhého.
Muž zařval, jeho první myšlenka ve skutečnosti nebyla: tihle dva taoisté dělají takové prasečinky za bílého dne, ale: jeho oči jsou děsivé!
Ten pronikavý pohled šokoval toho druhého, že ustoupil o tři kroky, nebyl čas nic říct, než se otočil a utekl.
Yan Wushi se otočil zpět k Shenovi Qiao a řekl: „Podívej, podmanil jsem si nepřítele bez boje.”
Shen Qiao: „…“
Nebylo to tak, že by neměl co říct, ale že nemohl.
Yan Wushi také cítil, že tohle místo není vhodné, i když bylo vystaveno obloze a zemi, mělo své limity, nemohl jen pokračovat proti zdi.
Podebral Shena Qiao, zvedl ho do náruče, nohama se odrazil od země, vznášel se, pohyboval se po střechách domů, jako by to byla rovná země, směrem k nejbližšímu hostinci.
Majitel hostince byl v poslední době nervózní, kvůli vzpouře mistra Shixinga byly všechny státní silnice používány k přepravě zásob a přídělů, vedlejší silnice byly také trochu nebezpečné, obchodníků ve městě, kteří přijeli za prací, bylo ve srovnání s jinými roky méně, což vše vedlo k tomu, že tento velmi průměrný hostinec byl ještě tišší než obvykle.
Když Yan Wushi vstoupil se Shenem Qiao, majitel stál u dveří se založenýma rukama a tvrdě přemýšlel.
Najednou, jako poryv větru, než mohl zareagovat, uslyšel číšníka stojícího za ním vyjádřit překvapení: „Pokud vy dva langjunové chcete zůstat, tento skromný hostinec má vynikající pokoje. Je langjun v náručí nemocný? Chcete, aby tento služebník pomohl zavolat lékaře…“
Brblání číšníka bylo přerušeno Yanem Wushim: „Kde jsou pokoje?”
Majitel hostince nakonec přiběhl a spěšně řekl: „V prvním patře jsou k dispozici všechny čtyři pokoje, vyberte si, cena je o něco vyšší. Noc je za sto padesát…“
Když to řekl, cítil se trochu provinile, tento hostinec nebyl velký, pokoj v podobném hostinci by tolik nestál.
Ale než dokončil větu, ucítil na hrudi tíhu, majitel to chytil, sklonil hlavu a viděl, že je to kus stříbra, pěkně velký.
To stačilo na pobyt na půl měsíce!
Majitel s potěšením zvedl hlavu, ale druhý už zmizel do prvního patra s osobou v náručí.
Číšník se naklonil a zeptal se: „Měl bych ještě dojít pro toho doktora?”
Majitel chvíli zaváhal: „O žádného nepožádali, nechme to být. Připravíme jim horkou vodu, jídlo jim připravíme také předem, až si ho hosté vyžádají, bude už hotové!”
Yan Wushi odnesl Shena Qiao do místnosti, interiér byl skutečně prostornější než běžný pokoj, také byl pečlivě uklizený. Dokonce i postel byla větší než standardní postel, přikrývky byly měkké, byla tam také cítit slabá vůně santalového dřeva, nešetřili tu na tom, není divu, že cena nebyla nízká.
Během tohoto rozruchu se Shen Qiao trochu vzpamatoval, přitiskl ruku k hrudi Yana Wushiho a skočil dolů, udělal dva kroky zpět, zakolísal: „Jak to tak vidím, nechme to…“
Yan Wushi s chladným smíchem: „Políbil jsi mě, teď mě opustíš poté, co sis se mnou pohrál?”
Shen Qiao: „…“
Ta fráze nepatřila úplně do toho kontextu.
Uklidnil se uvnitř: „Venku je ještě světlo…“
Yan Wushi zvedl obočí: „Chceš říct, že když je tma, budeme moct pokračovat?”
Shen Qiao byl rudý jako rajče, naštěstí si nevšiml, že jeho šaty jsou mírně rozhalené a že na klíční kosti mu přibyly dva červené fleky.
Napůl rozhalený, napůl zakrytý, příběh právě začínal, ale už vypadal nekonečně lákavě.
Byl tam jeden typ člověka, že dokonce i úsměv či ruměnec, mohl způsobit, že se srdce zachvěje a zničí jeho sebeovládání.
Ačkoli Yan Wushi nedosáhl stádia, kdy se nedokázal sebeovládat, byl ochotný sledovat, kam jeho touha povede, ochotný spokojeně obdivovat tohoto krasavce a nechat své oči sledovat ho po každém zamračení a každém úsměvu.
Shen Qiao také netušil, jak tam mohl toho druhého bez výhrad políbit, i kdyby o tom předtím přemýšlel sto tisíckrát, byl to muž zdrženlivosti; kdyby to bylo jindy, nebyl by schopný to udělat. Teď, když na něj Yan Wushi tlačil, měl zdání, že se stáhne zpět do své ulity.
Yan Wushi ho samozřejmě nenechal, natáhl se, aby chytil toho druhého za ruku, Shen Qiao to instinktivně zablokoval, vyměnili si několik úderů, Yan Wushi poté, co udělal několik fint, ho chytil za opasek, přitáhl si ho přímo do náruče. Ozvalo se „buch“, opasek spadl na podlahu, přitlačil Shena ke stolu a díval se na něj shora.
Následovalo světlo svíček a závěs, prostěradla se převalovala jako červené vlny.
„Co se děje v prvním patře?“ Číšník zaslechl několik ran a řinčení, po nichž rychle následovalo ticho. „Když ti dva vešli, nenesli toho jednoho? Jak to, že teď bojují, měli bychom se jít podívat nahoru? Nechci, aby někdo umřel!”
Majitel měl oči na počítadle, ani nezvedl hlavu: „Bohové bojují, nezasahuj!”
Co bohové bojují, říkám, že je to boj v posteli! číšník zamumlal.