„Cože, jakou lásku?“ Liu-biaoshi vyprskl.
Shen Qiao zavrtěl hlavou a nemohl se neusmát: „To nic, jen jsem to plácl, neměl bych se ptát na tenhle druh otázek.”
Liu-biaoshi se vzpamatoval, projel si prsty vlasy, myslel si, že víceméně ví, na co narážel: „Shen-daozhang se kultivoval od mládí, čistý od myšlenek a touhy. Vsadím se, že jsi se moc nesetkal s obyčejným životem. Li-xiaoniangzi tě musela vyděsit, je naprosto normální nevědět, co dělat dál!”
Ti dva právě bojovali bok po boku, Liu-biaoshi udělal obrat o 180 stupňů ze svého dřívějšího postoje a vypadal mnohem přátelštěji: „Po pravdě řečeno v téhle věci nemám co říct. Nezažil jsem nic z lásky a romantiky nebo nějaké sladké štěbetání, měl jsem to štěstí trénovat v sektě Zhongnan. Opustil jsem horu a vrátil se domů v sedmnácti letech, moji rodiče mi domluvili manželství. Slyšel jsem, že ta dívka neznala bojové umění, ale byla vychována správně, měla dobrý a laskavý charakter, takže jsem samozřejmě souhlasil s žádost rodičů, takže nikdy nevyvstala otázka, zda se mi líbí nebo nelíbí. Poté, co jsme se vzali, moje žena pilně spravovala domácnost. Myslím si o ní jen to nejlepší, pokud se chystáš mluvit o romantice, to jsou věci, o kterých básní básníci poté, co snědli jídlo a nemají nic lepšího na práci. Ale my, kteří se touláme jianghu, jsme každý den vystaveni živlům nebo bojujeme o přežití. Kdyby nás daozhang na této cestě nedoprovázel, pak bychom nejspíš tady naposled vydechli!”
Shen Qiao: „Liu-xiong mi nemusí děkovat, jelikož máme stejnou cestu, měli bychom na sebe navzájem dávat pozor.”
Liu-biaoshi se zasmál: „Až se dostaneme do Jiankangu, musím pozvat daozhanga na luxusní hostinu. Neopovažuj se odmítnout!”
Shen Qiao: „To je skvělé, nikoho tam neznám, budu počítat s Liu-xiongem.”
Liu-biaoshi: „Tak přímočarý! Po pravdě řečeno, když jsem poprvé viděl daozhanga, myslel jsem, že vypadáš trochu slabě, bál jsem se, že jsi jako ti učenci, kteří nosí meč jenom pro okrasu, nečekal jsem, tsktsk, že je tvoje gongfu možná silnější než mého shifu!”
Shen Qiao: „Liu-xiong je příliš velkorysý.”
Liu-biaoshi: „Vzhledem k tomu, že daozhang není cizí řeknu to přímo, vtip je vtip, ale Li-xiaoniangzi je hluboce zamilovaná do daozhanga. Byla by dobrá volba, dnešní časy jsou chaotické. Daozhangovo bojové umění je dostačující pro sebeochranu. Než putovat po jianghu, co přijmout Li-xiaoniangzi jako manželku, s bohatstvím a podporou rodiny Li, i když nemůžeš být hrdinou, alespoň budeš bohatým zetěm, který může jíst a oblékat se bez obav!”
Shen Qiao nevěděl, jestli se má smát či plakat: „Liu-xiong nerozumí, nemám žádné neobvyklé úmysly s Li-xiaoniangzi. Moje srdce už patří jiné osoba. Jenom, že to předtím pro mě bylo všechno zmatené, a nebyl jsem schopný se na věci pečlivě podívat. A před chvílí to bylo, jako by mě Li-xiaoniangzi udeřila přímo do hlavy a tak jsem si to uvědomil.”
Liu-biaoshi byl zaskočený: „Takže je to takhle, není divu, že jsi mi položil tu otázku! Tahle daozhangova láska, co si myslí o daozhangovi?”
Shen Qiao byl mírně zamračený: „… zpočátku na mě ta osoba tlačila, mohl jsem jen ustupovat, avšak později mi přišlo, že je naštvaná.”
Liu-biaoshi beze slov: „V dnešní době jsou ženy odvážnější než muži!”
Obrátil tu myšlenku v hlavě: tenhle daozhang je tak charizmatický a má tak silný wugong, není divu, že mu ženy padají k nohám a že když ho Li-xiaoniangzi viděla jen několikrát a většinu dne trávila v kočáru, byla přesto ochotná vyskočit a riskovat její život, aby zablokovala ten šíp.
Koneckonců Liu-biaoshi byl někdo, kdo už přešel na druhou stranu, začal dávat Shenovi Qiao rady: „Ženy mají tendenci být plaché, nestává se každý den, že vyznají svůj záměr, ale nebyl jsi ochotný ji přijmout. Po pár pokusech by se ty s nízkým sebevědomím příliš styděly, aby ti znovu čelily. Pokud převezmeš iniciativu a vysvětlíš jí co a jak, jako když se bambus setká se sekerou, všechno se vyřeší!”
Ústa Shena Qiao škubla: „Sebevědomí té osoby… není vůbec nízké.”
Liu-biaoshi se smíchem dodal: „To je ještě lepší, řekni jí to přímo, s daozhangovým vzhledem, ta druhá osoba určitě stydlivě přijme, pak můžeš jít za její rodinou a požádat ji o ruku!”
Shen Qiao odpověděl: „Je docela arogantní, po tomhle přijetí bude pro tu osobu těžké znovu souhlasit.”
Liu-biaoshi: „To je snadné, pokud je člověk, bude mít něco, co se jí líbí. Daruj jí něco, co se jí líbí, všechno ostatní bude následovat potom!”
Shen Qiao, vážně se učíc: „Liu-xiongu, prosím, poraď mi.”
Liu-biaoshi: „A co vlásenka, nemilují ženy doplňky a drahé kameny? Pokud má jednoduchý styl, pak jí můžeš darovat jednu z broskvového dřeva nebo nefritu, pokud má ráda více lesku, pak něco zlatého nebo stříbrného pokrytého drahokamy. Říkám ti, že to zaručeně bude fungovat!”
Shen Qiao myslel na cestovní oblečení Yana Wushiho, na všechno dohlíželi jeho lidé. Dokonce i vlásenka na jeho hlavě by se rovnala sumě ročnímu platu obyčejného člověka a stejně jí nevěnoval tolik pozornosti, takže Shen Qiao zavrtěl hlavou: „O tyhle předměty se moc nestará.”
Liu-biaoshi svraštil obočí: „Pak … jídlo? Je to potřeba každodenního života. Má nějaké oblíbené?”
Shen Qiao o tom přemýšlel a váhal: „Pochutnává si na … tangrenu?”
Ale to platilo pro Xie Linga.
Má Yan Wushi také rád tangren? Shen Qiao si představil arogantní tvář Yana Wushiho, jak olizuje tangren, a jeho vlastní výraz se okamžitě proměnil na velmi zvláštní.
Liu-biaoshimu to také připadalo divné: „Tangren… není to to, co malé děti rády jedí?”
Pak dospěl k vlastnímu závěru a znovu se mu ulevilo: „Daozhangova milá je ještě mladá?”
Shen Qiao si tiše odkašlal a cítil se trochu provinile: „Myslím, že ano.”
Liu-biaoshi si pomyslel, jeho vzhled rozhodně přitahuje xiaoniangzi, nestačilo Li-xiaoniangzi vidět ho jen několikrát, než se do něj úplně zbláznila?
„Pak je to ještě jednodušší, čím mladší, tím méně zkušeností. Pár slov a uděláš jí radost, Takže, Shene-daozhangu, tvoje budoucí manželka má k tobě stejné city a ty jsi jí také nakloněný, ale jak to, že jsi ani nezjistil, co má tvoje xiaoniangzi ráda?”
Shen Qiao to vlastně věděl, ale věděl, že to stejně není užitečné: „…ta osoba ráda trénuje a vyzývá ostatní na souboj v bojovém umění.”
V jianghu rozhodně nebyl nedostatek žen posedlých bojovým uměním, Liu-biaoshi nebyl překvapený: „S daozhangovým wugongem, kdybys jí chtěl poradit, určitě máš více než dost odborných znalostí.”
Shen Qiao si promnul nos: „Nemůžu ji porazit v boji.”
Liu-biaoshi byl šokovaný – ženy v dnešní době jsou něco jiného, není divu, že Shen-daozhang se stále stahoval. Kdybych to byl já, také bych nebyl dost odvážný, abych si vzal takovou tygřici!
„Pak, pak… “ došla mu slova, „zkus prostě všechny strategie naráz, jak říká staré rčení. Upřímnost překoná vše, dokonce i skálu a ocel, musí na tom být něco pravdy, pokud se o tebe také zajímá, i když věc, kterou jí daruješ, není podle jejích představ, i tak pochopí tvůj záměr.”
Shen Qiao si také uvědomil, že už není co pochytit: „Děkuji Liu-xiongovi za poučení.”
Liu-biaoshi viděl, že i když byl jeho wugong působivý, v této věci byl naprosto bezradný, a tak mu dal spoustu rad, dokonce mu řekl o tom, jak nosil svou ženu po jejich pokojích: „Jen proto, že žena musí držet krok s vystupováním na veřejnosti, jedna je vážnější než druhá, ale poté, co se zavřou dveře a ona je bez publika, není na škodu jí nechat, ať se chová podle svého, naše životy jsou jen pár desítek let dlouhé, není snadné potkat někoho, koho máš rád, musíš si toho vážit!”
Shen Qiao zadržel smích: „Ano, budu na to pamatovat.”
Do této doby bylo vše víceméně vyjasněno. Aby si pospíšili do dalšího města, kde by si mohli odpočinout, všichni zrychlili tempo, Shen Qiao a Liu-biaoshi se umístili na konec průvodu a kryli tak skupinu zezadu.
Jejich koně jeli cvalem, vítr svištěl kolem, nikdo nic neřekl, nevěděli, že v kočáru probíhá další soukromý rozhovor.
Li-xiaoniangzi, která by měla být stále v mdlobách, zasténala a probudila se. Zeptala se osoby vedle sebe: „Jak jsem si tam vedla?”
Li-niangzi mluvila upřímně: „Bylo to poněkud přehnané.”
Li-xiaoniangzi na ni převrátila oči: „Aby si Shen-daozhang uvědomil svoje skutečné city, musela jsem opravdu podstoupit ten lest fyzického zranění. Pokud tenhle čin povede k Shen-daozhangově uvědomění, pak moje zranění nepřijde vniveč!”
Li-niangzi, soucitně: „Muselo to pro tebe být těžké, ve skutečnosti jsi schytala ten šíp!”
Li-xiaoniangzi posmutněle: „Tak to není, tolik to bolí, ale Shen-daozhang je tak úžasný, pokud bych to neudělala přesvědčivé, prohlédl by to!”
Li-niangzi ji uklidnila: „Nevadí, víš, že to byla naše mise, čím lépe ji dokončíme, tím lépe na tom budeme. Vůdce sekty je velkorysý, určitě tě dobře odmění.”
Po incidentu s bandity byli všichni na hraně, kdyby jen mohli okamžitě dorazit do města a vyhnout se dalším incidentům.
Kvůli zranění Li-xiaoniangzi zůstali ve městě ještě několik dní, dvě tři jídla denně plus ubytování čítalo nemalou částku, naštěstí byla rodina Li dobře zaopatřená a nevzala si tyto dodatečné náklady k srdci. Aby si její dcera ještě pár dní odpočinula, její matka se nestarala o žádnou částku, dokonce i Shen Qiao obdržel její mnohonásobné poděkování za to, že zpacifikoval bandity. Li-niangzi ho neobviňovala ze zranění těla a zraněného srdce své dcery, dokonce vnutila Shenovi Qiao velkou sumu peněz.
Jejich skupina po půl měsíci konečně dorazila do Jiankangu.
Po vstupu do města našla matka a dcera své příbuzné, všichni měli jít každý svou cestou, ale Liu-biaoshi byl velmi nadšený. Tahal Shena Qiao přes celý Jiankang, pak ho pozval na jídlo, dal mu svoji adresu, slíbil Shenovi Qiao, že ho v budoucnu navštíví, až bude mít čas, teprve poté se rozloučil.
Po rozchodu s Liu-biaoshim našel Shen Qiao Baimenguan, o kterém se zmínil dříve, a měl v úmyslu tam zůstat pár dní. Místo toho narazil přímo na dvorního úředníka s císařským dekretem, který svolával talentované taoisty do paláce. Shen Qiao vyčníval mezi ostatními, a tak se kolem něho shlukli, aby se zeptali na jeho minulost. Shen Qiao odpověděl věcně, byla to stejná odpověď, jakou tehdy dal Liu-biaoshimu.
Úředník spěchal, aby splnil kvótu požadovanou císařem, takže se podrobněji nemohli zeptat. Lidé byli náchylní k vnějšímu vzhledu a vzhled Shena Qiao rozhodně splňoval kritéria pro to, co většina lidí považovala za „nebeské“.
„Mohu se zeptat daozhanga, zahrnuje vaše kultivační praxe vaření elixírů?“
Shen Qiao se chystal říct ne, slova měl už na rtech, něco si ale uvědomil a obrátil to: „Moje kultivační cesta je záměrem srdce. Souvisí to jen vzdáleně s vařením elixírů, ale mám zkušenosti ve čtení lidí a míst.”
Jakmile úředník uslyšel, že nemá žádné odborné znalosti v elixírech, bylo to trochu zklamáním, ale když slyšel, že umí číst lidi, byl znovu šťastný: „Pak umí daozhang věštit budoucnost?”
Shen Qiao skromně: „Umím jen pár věcí.”
Úředník: „Současný císař má sklon k taoistickému umění, hledá talentované taoisty, kteří by mu poradili o skrytých nástrahách; je daozhang ochotný mě doprovodit do paláce, abych mohl zařídit audienci u císaře? Pokud si vás císař oblíbí, to, co čeká na daozhanga, není nic menšího než moře bohatství!”
Shen Qiao, který přišel do Chenu, měl v úmyslu přiblížit se novému panovníkovi, vidět, jaký je v porovnání s Yang Jianem, který věděl, že jakmile se mu zachtělo spát, někdo mu přinesl polštář. Nebyl si blízký s Ruyanem Kehuim, kdyby promarnil tuto příležitost, nebylo by snadné získat druhou šanci na takovou příležitost setkat se s císařem.
Nyní byl úplně v sekulárním světě, věděl, jak komunikovat s lidmi, a tak to přijal bez velkých okolků. Ale nemohl vypadat příliš nadřazeně, vedlo by to pouze k tomu, aby ho úředník podceňoval.
Jeho výraz tedy odhalil určité váhání, když řekl: „Tento prostý složil přísahu mým předkům, že musím několikrát denně nahlas recitovat písma. Ještě jsem nedokončil svůj úkol pro tento den, Zdá se, že můj osud s císařem bude pokračovat někdy jindy.”
Sekty Ru byly v dynastii Chen velmi vlivné, takže v Jiankangu nebyl žádný velký daoguan. Tento Baimenguan nebyl mezi všemi daoguany nejokázalejší, protože byli utlačováni tak dlouho, ostatní taoisté po vyslechnutí předvolání od císaře byli všichni extrémně dojatí. Jejich tváře zářily, pouze tento neznalý taoista prokázal vyrovnanost.
Zjevně na úředníka zapůsobil, dokonce i ostatní taoisté z Baimenguanu se ho pokusili přesvědčit: „Daoyou, proč nepřijmete pozvání, jste přece hostem Baimenguanu, pokud císaře popadne amok a bude chtít někoho obviňovat, snese se na nás neštěstí, které postihne všechny ryby v rybníku!”
Teprve tehdy si Shen Qiao povzdechl: „Pak prosím úředníka, aby mi ukázal cestu.”
Císařský dvůr předvolával taoisty, Shen Qiao nebyl jediný předvolaný. Jakmile Shen Qiao přijal, jeho jméno bylo zaznamenáno na listinu uchazečů. Po třech dnech úředník sehnal asi deset taoistů, kteří odpovídali popisu, Shen Qiao a dva další taoisté z Baimenguanu byli v té době už uvedeni do paláce.
Chenský palác byl přibližně stejně velký jako palác v Sui, ale byl mnohem zdobnější a rafinovanější ve svých detailech, zobrazující nádheru Jiangnanu. Většina taoistů by nikdy v životě neviděla takový luxus, i když se usilovně snažili udržet si vážnou tvář, jejich oči odhalily překvapení a potěšení.
Shen Qiao a jeho skupina po vstupu do paláce byla přivedena do Wangxiandianu.
Uvnitř vlevo a vpravo bylo osm židlí, většinou obsazených. Poslední tři židle u dveří byly přirozeně ponechány skupině Shena Qiao.
Shen Qiao nechtěl bojovat o pořadí míst s baimenguanskými taoisty, nechal jim dvě vpředu, sám si sedl nejblíže ke dveřím a získal vděčné pohledy ostatních dvou.
Nejblíže ke dveřím znamenalo nejméně ceněný.
Sluha prohlásil: „Císař ještě nedorazil, všichni by měli zůstat klidní a mlčet.”
Taoisté by se samozřejmě neodvážili způsobit rozruch, ale mírný šepot byl nevyhnutelný, pohled Shena Qiao náhodně sklouzl po jeho okolí, když spadl na konkrétní osobu, jeho vlasy se mu zježily a zpočátku si myslel, že ho šálí zrak.
Ten člověk měl zavřené oči, předstíral spánek, nebavil se s lidmi kolem sebe. Obraz odstupu, ale v příštím okamžiku otevřel oči a podíval se směrem Shena Qiao.
Jejich oči se setkaly a druhý odvrátil pohled, jako by se nic nestalo.
Shen Qiao: „…“