Chtěl se dotknout vzdáleného světla před sebou
Paprsek světla náhle prolomil hustou, těžkou temnotu a kalné mraky se rozptýlily.
Démonické plameny poletovaly kolem nahodile jako můry a odletěly daleko do nekonečné noci.
Paprsek světla se postupně šířil kupředu a pohlcoval černé plameny. Kamkoli světlo šlo, tam byly démonizované rostliny pokryty jinovatkou.
Zdálo se, že pro ně čas přestal plynout a život ztratil smysl.
Každý tvor mlčel, jako by zamrzl hořkou zimou.
To však neodpovídalo cílům princezny Linglong.
Chtěla vidět konec světa, kde démoni ovládnou lidský svět a lidstvo bude zredukováno na otroky a služebníky, plazící se pod nohama démonů.
Ne tuhle mdlou destrukci před jejíma očima.
Luomei byl mazaný starý lišák, a s tím se na jeho konci nemělo nic pokazit. Yun Weisi by nebyl schopný uniknout sám, i kdyby mu narostla křídla, tak co by se mohlo stát?
Paprsek světla se šířil viditelnou rychlostí a získával znovu území, které bylo pohlceno černými plameny. Černá a bílá byly nyní jedinými barvami na tomto světě, jako by smrt a život byly dvě síly, které mu vládly nezávisle a bojovaly, aby rozhodly o konečném pánovi světa.
Princezna Linglong stěží věřila tomu, co se děje. Už neměla čas se starat o Suna Buku, a tak stáhla ruku zpět a spolu s ní i démonické plameny, než se rychle vrhla na horu Xianlai.
Nebyla jediná, koho tento vývoj událostí překvapil. Luomei by to také nikdy nečekal.
Jiufang Changming, který měl být na pokraji smrti, obsadil meč Chunzhao svými prchavými dušemi. Poté přivolal své tělo a spolu s duší je spojil dohromady.
Na Changminga padaly černé plameny, ale rychle se odpařily jako vroucí voda. Luomei měl pocit, jako by jeho duše obklopoval zuřící oheň, který je nemilosrdně spaloval. Byl v agónii a nemohl si pomoci a sténal. Navzdory tomu se tvrdohlavě odmítl pustit a pevně se chopil paže Jiufang Changminga. Tělo Luomeie se nemohlo vyhnout svému osudu proměnit se v prach a popel.
„Tři květiny se vracejí do svých původních pozic a pět čchi se vrací k základům; vzácný duch vede čchi, srdce prorazí Devíti říšemi a nejvyšší božstvo vymýtí všechno zlo!“
*Tři květiny: odkazuje na podstatu člověka (v jeho vervě), čchii a mysli. Je to typické pro WJIC.
*Pět čchi se vrací k základům: taoistická praxe ve vnitřní kultivaci. Je to nezbytný krok na cestě stát se nesmrtelným, jednou z nejvyšších úrovní, které lze dosáhnout.
*Vzácný duch: také taoistická praxe, která podporuje duchovní podstatu člověka.
*Devět Říší: budd. existuje celkem 10 říší (stavů existence) a těchto 9 je říší „klamu“.
*Nejvyšší božstvo: taoismu.
Mantru vyslovil tiše, přesto padla k uším Luomeie jako těžké kladivo!
Zpočátku byl Luomei ohromený, ale brzy se rozzuřil.
Jak se opovažuješ, Jiufang Changmingu!
Jak se opovažuješ použít techniky wanjianského nesmrtelného klanu, aby na mě zaútočily!
Pro Jiufang Changminga mohly být kultivační techniky v konkrétní situaci buď užitečné, nebo zbytečné, a bylo mu jedno, která sekta je vynalezla.
Lhostejně se podíval na Luomeie a nevěnoval pozornost černým skvrnám pokrývajícím jeho paže, které stále tmavly.
Ti dva stáli blízko sebe, takže Luomei jasně viděl, že oči Jiufanga Changminga jako by nesly náznak výsměchu, jako by se vysmíval pokusům druhého nabírat vodu bambusovým košem.
*Nabírat vodu bambusovým košem: všechno jím proteče – marný pokus.
V tomhle okamžiku by Yun Weisi také přispěchal.
Ve zlomku vteřiny by jeho drtivý útok zabil Luomeie.
Právě v tuto chvíli se však Luomei zlomyslně ušklíbl.
„Myslíte si, že moje smrt vyřeší každý problém?“
Během posledních několika let se připravoval na všechny možné výsledky dnešních událostí.
Měl plány jak na strhující úspěch, tak na úplný neúspěch.
Když Chi Bijiang pokládala formaci pro Luomeie, jeho spirituální duše byla svázána s formací Liuhe Zhutian. Pokud formace existovala, žil; pokud selhala, zemřel.
Naopak, pokud Luomei zemře, zhroutí se také formace Liuhe Zhutian.
Devět vrstev propasti, posvátná hora Wan, pohoří Zhongfa…
Pokud by se tyto vzdálené pilíře, vysoké hory a duchovní meridiány světa zhroutily naráz, byl by zničen i lidský svět.
Pokud by došlo k výbuchu takového rozsahu, všechno by bylo srovnáno se zemí a roztrháno na kusy a přestalo existovat.
Země se otřásla a jak bílá a černá postupně mizela, objevila se slabá červená záře.
Yun Weisi dorazil!
Jiufang Changming se mírně zachvěl. Zdálo se, že si uvědomil skrytý význam slov Luomeie.
Spirituální duše Luomeie byla jádrem formace Liuhe Zhutian!
Jakmile bude duše zničena, svět skončí.
Ale už bylo příliš pozdě!
Yun Weisi už oddělil část své duchovní síly k útoku. Luomei, kterého si Jiufang Changming podmanil a neměl šanci udeřit nazpět, byl touto nesmírnou duchovní silou okamžitě přeměněn na jemný prášek, aniž by po sobě zanechal byť jedinou kost!
Oslepující světlo vybuchlo a trhlina v zemi pod jejich nohama se začala rychle rozšiřovat. Rostliny a živí tvorové tam padali, jak ztratili pevnou půdu pod nohama.
Vysoké hory se hroutily, řeky tekly pozpátku, mraky se roztrhaly a duchovní meridiány byly přerušeny. Byl to skutečný konec světa. Všichni byli navždy mrtví a cokoli bylo zpustošeno k nepoznání.
Všechny hory, které byly bohaté na duchovní energii, a očistné řeky, které se objevily poté, co se země před dlouhou dobou oddělila od oblohy, již neexistovaly.
Všichni na zemi byli uvrženi do propasti utrpení a žádné stvoření, ať už pták, zvíře, kultivátor či obyčejný člověk, nemohli uniknout této pohromě.
Za cenu obětování vlastního života zničil Luomei lidský svět.
Po tisíce let hledal nesmrtelnost, přesto ji nedokázal získat ani nyní. Jeho rozzuřený nářek otřásl světem, a když se hora Xianlai hroutila, vytratil se jako kouř a jeho duchovní duše skonala.
Yun Weisi pevně objal Jiufang Changminga.
Měl jen jedinou myšlenku: ať už to bylo za života či ve smrti, ať už mají být jeho duše rozptýleny nebo se jeho tělo rozpadne, chtěl být s tímto mužem.
Ani nelitoval skutečnosti, že nikdy nemohl dostat to, co si přál. Od chvíle, kdy nechal své démonické srdce vstoupit do svého těla a dovolil mu, aby ho postupně proměnilo v démona, byl Yun Weisi připravený zemřít. Neskrýval ani nepravděpodobnou naději, že Jiufang Changminga znovu uvidí.
Neviděl nic než bílé světlo. V naprostém chaosu, který přišel se zničením světa, se jeho duchovní síla utrhla ze řetězu a bariéra, která ho chránila, byla již dávno prolomena. Kameny a úlomky dřeva ho neustále řezaly, ale bolest způsobená jeho pokřivenou duchovní silou byla ještě větší. Nevyzpytatelně se rozšiřovala všude a řádila jako zběsilá. Yun Weisi měl pocit, jako by ho nějaký nůž krájel na kousky, a nakonec zůstala jen jeho spirituální duše, která se stále držela Changminga. Yun Weisi nemohl ani otevřít oči a nevěděl, zda je stále naživu nebo ne.
Možná se čas zastavil, nebo možná stále plynul. Možná už byl svět zničený a všechno se vrátilo do nicoty prvotních časů.
„Nebeské Dao mělo své vlastní zákony, bez ohledu na válku mezi lidmi a démony. Pro lidi byl prvotní chaos koncem světa, ale pro nebeské Dao to znamenalo pouze nový začátek.“
Ani skutečný nesmrtelný nemohl být bez síly nebeského Dao.
Jiufang Changming a Yun Weisi byli pouhými smrtelníky.
Yun Weisi si myslel, že svět nikdy nebyl tak mírumilovný od té doby, co se objevil. Možná že, nebeské Dao s potěšením pozorovalo zánik světa.
Vypadá to, že moje cesta konečně skončila. Byl velmi unavený a jen sledoval, jak jeho spirituální duše slepě následovala větry a vlny, než se konečně rozplynula.
Bloudil černočernými řekami v nekonečné noci věčných utrpení, nebyl si jistý, zda chodí v kruzích nebo jde vpřed. „Rychlý příval a ostré kameny pod vodou ho přiměly klopýtnout, ale nikdy se nevzdal“.
Chtěl se dotknout vzdáleného světla před sebou.
I když bylo světlo slabé, téměř neexistující a nekonečně vzdálené, Yun Weisi cítil, že to hřejivé světlo je ve skutečnosti blízko něj.
Stále pokračoval bez váhání a nikdy se neotočil nazpět.
…
Yun Weisi otevřel oči.
Světlo, které viděl, bylo tak jasné, že ho téměř oslepilo.
Nemohl si pomoci, zamračil se a stěží mohl snést pocit mravenčení, a tak pevně zavřel oči a poté je znovu pomalu otevřel.
Nejprve cítil bolest a poté zoufalství.
On nezemřel?
Tahle síla, která zničila svět, byla naprosto ohromující, přesto nějak přežil a světu se nic nestalo?
Yun Weisi se najednou podíval dolů. Když viděl temeno hlavy muže v jeho náručí, nemohl dlouho přijít k sobě.
„Shizune…”
Snažil se mluvit. Jeho hlas byl chraplavý a nemohl skrýt, že se mu chvěl.
Bál se, že znovu ztratí naději.
Pokud to byl sen, nechtěl se probudit.
Poznámka překladatele:
Tato kapitola je poslední z knihy 4. Kniha 5. se nazývá [Zachráněním kurzu událostí znovu nastane teplé jaro]~