Thousand autumns – kapitola 53

Ještě než začnete číst, chci se podělit o jednu věc, a to je 2. opening Thousand Autumns. Nikdy jsem nebyla na 3D anime a tak, ale když jsem to viděla, jak propracované a realistické to bylo, už se nedivím, proč má tolik fanoušků a pozitivních hodnocení. Takže až se teď vrhnete na to čtení, nezapomeňte si k tomu pustit tenhle skvělý song! Mně už hraje nějakou dobu v autě… ⁽⁽ଘ( ˊωˋ )ଓ⁾⁾

Dnešek se stane tvým posledním dnem

Cesta do Chibanu je klikatá,
dokonce i hlavní silnice se nekonečně kroutí.
Studený vítr do mých kostí proniká,
dokonce i mé tělo je pokryto ledem.
—— Výňatek z básně Shena Yue

*

Nebylo to poprvé, co Shen Qiao navštívil Changan, a tentokrát už bylo jeho myšlení úplně jinde.

Do města vstoupil sám. I když nesl meč a měl na sobě taoistické roucho, kvůli svému vzhledu nemocného, špatným očím a pomalé chůzi vůbec nevypadal jako někdo z pugilistického světa. Spíše připomínal cestujícího taoistického kněze, který si s sebou přinesl nějaký meč, jen aby se ochránil před nepokoji ve světě. Člověk z něj necítil sebemenší hrozbu.

Město bylo plné talentů z celého světa, přesně tak, jak si ho pamatoval. Ale tentokrát vypadalo ještě živěji než předtím.

Ještě se trochu vyptával a nakonec se dozvěděl, že mnoho z nich je na cestě na veletrh Svíjejícího se draka, který se konal v hlavním městě Tuyuhunu, a to vše proto, že nějaký milovník problémů roznesl zprávu, že se objeví Strategie rumělkového jangu na letošním veletrhu. Objevily se také zvěsti, že tam bude také meč Tai’a, který byl kdysi pohřebním předmětem prvního císaře Qin a později ho objevil král Západního Chu.

Dávno už nebylo novinkou to, že tři z rukopisů Strategie rumělkového jangu vlastnily Severní Zhou, sekta Tiantai a hora Xuandu. Sice byly ve vlastnictví, ale lidé se nikdy nevzdali snahy je získat.

Nikdo se však do dnešního dne skutečně nedokázal zmocnit žádného z těchto tří rukopisů, takže bylo jasné, jak těžké to musí být, že to nezvládnou ani běžní experti na bojové umění. Pokud jde o ten uložený v sektě Tiantai, nemluvě o dalších lidech, dokonce ani velmistři jako Yan Wushi a Ruyan Kehui nemuseli být schopni vyváznout bez újmy.

Zbývající dva rukopisy byly rozesety po zemi a nikdo nevěděl, kde jsou. Jeden z nich získala Asociace šesti harmonií. Původně ho zamýšleli dopravit na jih mezi ostatním eskortovaným nákladem, ale Yan Wushi plán zhatil. Rukopis byl zničen a od té doby už v tomto světě neexistoval.

Pokud by se tedy rukopis Strategie rumělkového jangu skutečně objevil na veletrhu Svíjejícího se draka, stal by se jediným svazkem bez majitele na tomto světě. Získat ho by bylo mnohem snazší než hledat po celé sektě Tiantai nebo na hoře Xuandu nebo vyzvat experty v císařském paláci Zhou. Jak by po něm mohl bojový mistr nezatoužit?

Lidi přitahovalo bohatství, ale pro bojové mistry nebylo pokušení peněz srovnatelné ani s bezkonkurenčními dovednostmi bojového umění. Například Qi Fengge se mohl volně pohybovat po pugilistickém světě jen proto, že byl ve své době bojovým mistrem číslo jedna a každý musel podlehnout jeho rozmarům a potěšením. Jak mocný musel být! Nebylo to to, pro co se člověk narodil?

Co se týče meče Tai’a, ten byl kdysi národním pokladem Chu a později padl do rukou císaře z Qinu. Vždy se věřilo, že je to královský meč, a proto, přestože byl sám o sobě skvělou zbraní, měl mnohem více symbolického významu než užitku v praxi. Říkalo se, že ten, kdo se zmocní meče, bude vládnout světu, díky čemuž byl téměř srovnatelný s onou slavnou dědičnou pečetí říše. Výsledkem bylo, že Jižní Chen i Severní Zhou věnovaly letošnímu veletrhu Svíjejícího se draka extrémně vysokou pozornost a dokonce vyslaly své muže, aby zprávu potvrdili.

Bez ohledu na to, jaké cíle měli všichni, jedna věc byla jistá: Shen Qiao nebude na této cestě osamělý.

Když viděl, že hostince jsou plné, rozhodl se jít ještě o kousek dál a přenocovat ve městě za velkoměstem.

K jeho překvapení se zde sešli vynikající muži z celého světa – nejen že všude viděl učedníky velkých sekt, ale dokonce i ty malé sekty, o kterých málokdo věděl, vysílali své lidi jednoho za druhým. Zatímco někteří z nich tu byli jen kvůli rušné scéně a aby si otevřeli svou mysl, někteří chtěli také zjistit, zda by z tohoto blázince mohli profitovat. Celkově vzato, jak Shen Qiao pokračoval v chůzi, obloha úplně ztmavla, ale i hostince v malém městečku mimo Changan se zdály být plné.

Zastavil se u několika a každý z nich mu sdělil, že i komory na košťata byly obsazeny. Narůstal v něm pocit bezmoci. Kvůli jeho špatným očím bylo velmi nepohodlné tábořit někde venku: ve dne ještě rozeznával rozmazané obrysy všeho, ale v noci se nelišil od úplného slepce. Jak ironické. Cesta z hory Tai byla tak hladká, zatímco velké město jako Changan mu dělalo problémy.

„Omlouváme se, taoistický knězi, ale momentálně jsme plně obsazeni. Dokonce i kůlna na dříví je obsazena. Opravdu není v mých silách, abych vám dal další pokoj!“ Sluha v hostinci se na něj hořce usmál a rozpačitě zkroutil ruce.

Právě když se Shen Qiao chystal znovu se zeptat, zaslechl vedle sebe sladký, jemný hlas: „Zarezervovala jsem si prémiový pokoj. Je docela prostorný. Pokud ti to nebude vadit, můžeš se mnou sdílet postel.“

Hala byla plná lidí. Ti, kteří byli blízko nich, poté, co viděli, že dokonalá kráska vrhá očko na nějakého nemocného kněze, byli téměř okamžitě uraženi.

Někdo ji škádlil: „Pokud se tahle mladá dáma cítí osamělá, měla by si najít alespoň někoho silnějšího. Tenhle kněz vypadá, jako by ho mohl odfouknout vítr. Jste si jistá, že dokáže naplnit vaše potřeby?“

Lidé se okamžitě začali smát.

Kráska se sladce usmála: „Ale já mám ráda hezké kněze, jako je on, ne oplzlé chlapy!“

Jakmile skončila, osoba, která ji škádlila, vykřikla. Více než polovina vlasů mu zmizela, aniž by si všiml jak. Nahmatal je rukou a byl tak šokovaný, že ani nedokázal mluvit.

Kráska se zasmála: „Dneska mám velmi dobrou náladu, protože jsem potkala starého přítele. Nechci vidět krev. Měli byste se opravdu snažit chovat co nejlépe. Pro případ, že by se mnou můj přítel odmítl mluvit, pak máte smůlu.“

Zatímco ještě mluvili, Shen Qiao již opustil hostinec.

„Kdo sakra jsi?!“ Člověk, který právě přišel o polovinu vlasů, vykřikl hrozivým způsobem, ale v srdci byl zbabělý.

Ale dívka už je ignorovala. Pohnula se z místa, kde před chvílí stála a zůstala po ní jen parfémová vůně.

„Jmenuju se Malá pivoňka. Nemyslíte, že je to krásné jméno?“

Její hlas jim stále zněl v uších. Podívali se na sebe, všechny jejich tváře se změnily hněvem, „Bai Rong ze sekty Harmonie?! Proč přišla i tahle démonka?!“

Bai Rong odešla z hostince. Když viděla, že osoba před ní je jen vzdálenou siluetou, zatnula zuby, využila své dovednosti lehkosti, aby ho dohnala, a vykřikla: „Shene Qiao! Stůj!“

Možná ji uslyšel a silueta se konečně zastavila.

Shen Qiao se otočil a lehce si povzdechl: „Co pro tebe mohu udělat?“

Poté, co Bai Rong vyrostla v sektě Harmonie, viděla tu nejkrutější mysl a ten nejšpinavější možný pohled na lidskou bytost. Myslela si, že její srdce se už dávno muselo proměnit v kámen a že jím nemůže nic pohnout. Ale v tuhle chvíli, když viděla, jak nuceně a neochotně ji Shen Qiao vidí, jí hlavou projel silný pocit křivdy.

„Knězi Shene, ty se ale rychle obracíš k lidem zády. Ten den, když ses skrýval v klášteře Bílého draka, jsme tě na příkaz mého mistra hledali. Kdybych ti nekoupila čas, dneska bys tu nestál. Takhle mi to oplácíš? S tímhle postojem?“

Když viděla, že Shen Qiao neodpověděl, nemohla si pomoct a ušklíbla se: „Neříkej mi, že mi připočítáváš i smrt těch dvou taoistických kněží. Starší v mé sektě stál vedle a Xiao Se na mě také zíral, připravený, že mě kdykoli nachytá. Žádáš mě, abych riskovala kvůli dvěma cizím lidem?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Musím ti poděkovat za to, co se ten den stalo, ale bratr Zhu a Chuyi jsou také mrtví. Je to zločin spáchaný sektou Harmonie. Chyba má svůj zdroj. Požádám je, aby za to dříve nebo později zaplatili. Mnoho věcí je už nenávratně pryč a nemělo by smysl se teď dohadovat, čí je to chyba.“

Bai Rong se kousla do spodního rtu. Po chvíli ticha řekla: „Slyšela jsem, že jsi chtěl společně se sebou stáhnout mého mistra a riskoval jsi, že ztratíš veškeré bojové umění, a byl jsi jím vážně zraněn tak moc, že jsi málem zemřel. Ty… už se cítíš lépe?“

„Jsem v pohodě. Děkuji za optání.“

„Mistr byl taky velmi vážně zraněn. Bál se, že Yuan Xiuxiu využije příležitosti, aby se ho úplně zbavila, a tak si našel skrýš, kde se zotavuje. Nikdo neví, kde je.“

„Ani ty ne?“

Bai Rong se hořce usmála: „Proč? Neříkej mi, že si opravdu myslíš, že mi věří.“

Shen Qiao věděl, že ten výraz pravděpodobně předstírá, jen aby s ní sympatizoval, ale stále neměl to srdce pronést nějaké ostré poznámky.

Bai Rong tiše řekla: „Vím, že chceš najít mého mistra a pomstít se. I když vím, kde je, neřeknu ti to. Momentálně se mu nemůžeš rovnat. Nemůžu se dívat, jak takhle zahazuješ svůj život.“

Shen Qiao přikývl: „Děkuju, že jsi mi dala vědět, ale zatím nemám v plánu ho hledat.“

„Koho tedy hledáš? Chystáš se na veletrh Svíjejícího se draka do královského hlavního města Tuyuhunu? Chceš zachránit Yana Wushiho?“

Vždy byla výjimečně chytrá a jen chvíli jí trvalo přijít na to, co Shen Qiao plánuje.

Když Bai Rong viděla, že Shen Qiao neodpovídá, povzdechla si: „Pane Shene, máš vůbec ponětí, co děláš? Je pravda, že bojové umění Yana Wushiho dosáhlo vrcholu a jen málo lidí v tomhle světě se mu vyrovná. Společný útok těch pěti bojových expertů ale nepřežije ani nesmrtelný. Vždyť se k tobě tak choval. Jak mu můžeš jen tak odpustit? I kočka nebo pes si pamatují ty, kteří jim ubližují a příště se k nim neodváží přiblížit, natož k lidem. Opravdu ho tak miluješ?“

Shen Qiao se zamračil: „Musím ho milovat, abych ho zachránil?“

„Pokud ne, tak proč se obtěžovat riskováním vlastního života? Neexistuje žádný způsob, jak můžeš sám zadržet pět nepřátel, ať už jsi jakkoli silný. Nedokážeš to, Yan Wushi to nedokáže, můj mistr to nedokáže, i kdyby se Qi Fengge vrátil k životu, nebyl by toho schopný! Veletrh Svíjejícího se draka je 9. září, ale útok má proběhnout 8. září.“

„Dneska je už 5. I když si teď pospíšíš, stejně to nestihneš!“

Shen Qiao mlčel. Dokonce i její vždy usměvavá tvář vykazovala vzácnou stopu hněvu. „Jen nechci vidět, jak zahazuješ svůj vlastní život! Opravdu to nechápeš?“

Bai Rong ho měla ráda. Shen Qiao nebyl kus dřeva. Cítil to.

Pro někoho, jako je Bai Rong, která od přírody dělala jen věci, které jí vyhovovaly, by nikdy neriskovala svůj život ani nezradila svou sektu jen proto, že měla ráda Shena Qiao. Kvůli němu by svého mistra ani nikdy neuposlechla. Byla ochotná nabídnout Shenovi Qiao trochu pohodlí a trochu pomoci, když to bylo možné, aniž by to poškodilo její vlastní zájmy – – to už pro ni byla velmi vzácná věc.

Ale Shenovi Qiao nerozuměla a ani Shen Qiao neměl v úmyslu dále něco vysvětlovat. Nechtěl, aby si Bai Rong špatně vyložila jeho postoj. Bylo by pro ni lepší, kdyby mezi nimi hned od začátku vytyčil jasnou hranici.

„Moc ti děkuji za radu, ale musím jít.“ Zíral na Bai Rong. „Sekta Harmonie může být v očích ostatních místem nebezpečným nebo dokonce kanibalistickým, ale zdá se, že si to užíváš jako ryba ve vodě.“

„Koneckonců opovrhuješ zlými ženami jako já. Tak je to.“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Špatně jsi pochopila, co jsem tím myslel. Vím, že se nespokojíš s tím, že budeš jen obyčejným učedníkem v sektě Harmonie. Nemám právo ti říkat, co máš dělat. Vše, v co doufám, je, aby ses o sebe dobře starala a nestala se někým jako Huo Xijing a Sang Jingxing. Jsi jiná než oni.“

‚Jsi jiná než oni.‘ Bai Rong ucítila knedlík v krku, ale na obličeji to nedala znát. Rychle odpověděla se sladkým úsměvem: „Tak proč se mnou nezůstaneš? Tak na mě budeš moct dohlížet a ujistit se, že nebudu jako oni!“

„Omlouvám se.“

To bylo vše, co řekl, než se otočil a odešel.

Bai Rong dupla nohama a zakřičela: „Shene Qiao!“

Shen Qiao však pomocí Duhového stínu klouzal po obloze jako pták, aniž by rozvířil jakýkoli prach. Během mrknutí oka už byl několik metrů daleko, roucho se mu třepotalo ve větru, až nakonec zmizel, aniž by se otočil.

*

8. září. Město Fuqi, v královském hlavním městě Tuyuhunu.

Západní oblasti mívaly vždy více písečných bouří než dešťů, ale tento rok byl trochu neobvyklý. Od podzimu celé dny nepřetržitě pršelo. I povrch královského hradu, který po celý rok zapadal prachem, jako by získal nový lesk.

Pod vlivem kultury Centrálních plání, šlechta a aristokraté v Tuyuhunu všichni mluvili a psali hanskou čínštinu; dokonce i oděvy ve stylu Han byly oblíbeným trendem. Poté, co byl zahájen veletrh, se za několik dní ve městě také shromáždilo mnoho lidí z Centrálních plání. Na první pohled to skoro vypadalo, jako by se člověk vrátil do Changanu.

Za městem se nacházel pavilon zvaný pavilon Jin-Jang. Datum, kdy byl postaven, již nebylo známo, ale název pochází z jeho umístění: pavilon se nacházel mezi horou nalevo a vodní plochou napravo – dalo by se říci, že odděloval jin od jangu.

Z větší části byl pavilon postaven ve stylu Centrálních plání. Pouze na místech, jako byly římsy a okapy, lze občas zaznamenat tento exotický vliv. Po tolika letech se dokonce i většina ze tří postav „pavilonu Jin-Jang“ odloupla a odhalila původní dřevěný lesk pod černou barvou.

Yan Wushi stál v pavilonu s rukama sepjatýma za zády. Nikdo nevěděl, jak dlouho tam byl.

Zíral z pavilonu s poněkud uvolněným držením těla, skoro jako by na někoho čekal nebo si prostě užíval déšť.

V dálce se mezi vlhkou trávou a lesy objevila silueta člověka.

Měl na sobě černou kasayu. Na hlavě neměl jediný vlas. Jeho tvář byla nesmírně pohledná; člověk si však nemohl nevšimnout v koutku očí záblesků stop, které zanechal věk. Pomalu se blížil a v jedné ruce držel deštník.

„Amitábha. Doufám, že se máš dobře od chvíle, kdy jsme se naposledy potkali, mistře sekty Yane?“

Znělo to, jako by vedl nezávaznou konverzaci, ale jeho hlas byl v uších lidí tak jasný, že ho vůbec nezeslabovala vzdálenost mezi nimi.

Yan Wushi chladně odpověděl: „Od té doby, co jsme se naposledy viděli v klášteře Za hranicí mraků, ti nenarostl ani jeden vlas, což je evidentní známka toho, jak moc si děláš starosti a jak otravný musel být tvůj život. Je pro tebe život jako obyčejného mnicha opravdu tak těžký?“

Xueting cítil v jeho tónu trpkost a sarkasmus. Přinutil se k úsměvu: „Slova mistra sekty Yana jsou stejně nemilosrdná jako obvykle!“

„Mám schůzku s Duanem Wenyangem. Proč ses objevil? Neříkej mi, že bývalý vyšší preceptor Zhou se sám degradoval do té míry, že se dohodl s lidmi z Tujue.“

Zenový mistr Xueting řekl: „Opětovný příchod mistra Yana do pugilistického světa přinesl do země hrůzovládu a zničil všem pokojný život. Podle mého skromného názoru je pro tebe lepší najít si místo a soustředit se na své osvícení v bojovém umění, abys svýma rukama nepáchal další vraždy.“

Yan Wushi propukl v hlasitý smích: „Vždycky jsem tě nenáviděl, plešatý osle, jsi tak plný svých buddhistických doktrín. Ale dneska jsi byl chytrý, neplácal ty nesmysly a šel rovnou k věci. Dobře!“

Zenový mistr Xueting se podíval dolů: „„Buddha dokáže být shovívavý a radí lidem, aby jednali laskavě. „Odlož řeznický nůž a člověk se stane Buddhou,“ říkají. Ale pro ty, kteří jsou nekajícní, může také uplatnit sílu blesku a hromu. K čemu je poučování lidí, jako je mistr sekty Yan, o Buddhově učení? Není jiná možnost, než si tě podmanit násilnými prostředky, zastavit zabíjet zabíjením.““

„Nech mě hádat důvod, proč jste se s Duanem Wenyangem dohodli, že mě přepadnete společně. Yuwen Yong odmítá dát buddhistickým sektám jakýkoli politický význam, takže jsi poslal své muže, aby infiltrovali Tujue. Ze dne na den se dokonce i chán Taspar stal buddhistou. Lidé z Tujue jsou však od přírody nemilosrdní a vliv buddhismu zůstává omezený.“

„Nezbývá ti nic jiného, než obrátit svou pozornost zpět na Severní Zhou.“

„Yuwen Yong si je velmi dobře vědom buddhistických sekt. I když vymažete sektu Očistného měsíce, pořád nepostaví buddhistické sekty do důležité pozice. Proto je nejlepší možností zabít nejdřív mě, pak Yuwena Yonga a udělat z korunního prince Yuwena Yuna císaře. Na rozdíl od svého otce má Yuwen Yun velmi rád buddhismus – musím říci, že ty roky tvého lobbistického úsilí nebyly přinejmenším vůbec promarněny. Jakmile získá moc, budou moct buddhistické sekty opět obnovit svou bývalou slávu v Severním Zhou.“

„Amitábha. Yuwen Yong má na rukou příliš mnoho krve. Moudrý vládce by nikdy neměl vykořisťovat lidi a takto vysávat státní pokladnu. Jeho vyhlášení války vůči Qi je mnohem více zatěžující pro mysl a tělo každého občana, že je jen otázkou času, kdy je to přemůže úplně.“

Yan Wushi projevil docela zájem: „Chceš říct, že korunní princ Yuwen Yun je skutečný moudrý vládce?“

Zenový mistr Xueting pouze odpověděl: „Korunní princ hluboce věří v buddhismus. Jeho čisté srdce je důkazem jeho osudové spřízněnosti s Buddhou.“

Yan Wushi se pomalu usmál: „Vzhledem k tomu, jaký Yuwen Yun byl, musí tě to stát trochu úsilí, abys takhle lhal skrz zuby. Jestli mě chceš jen zabít, tak do toho! Kde je Duan Wenyang? Řekni mu, ať vyjde ven!“

Když skončil, vzduchem zazněl jasný, čistý smích: „Mistr sekty Yan je stejně povýšený jako obvykle. Nikdy jsi nepřemýšlel o možnosti, že dnešek se stane tvým dnem záhuby?“