Thousand autumns – kapitola 45

Pouze jeden typ člověka má právo stát při mně, a to je můj rival.

*Pozn. Odteď bude několik velice smutných a krutých kapitol. 🙁

*

Ve skutečnosti, pokud Yan Wushi nebyl ochoten spát v pokoji, ve kterém spal opat, nebo kdyby jednoduše neopustit klášter a hledal někde jinde, zůstat u Shena Qiao byla jeho jediná volba.
Naštěstí Shen Qiao právě uklidil pokoj a opatův nejmladší učedník před pár dny vyndal ložní prádlo na sluníčko – – stále na něm byla ta sladká, svěží vůně.

Postel byla jednolůžková, takže nebylo divu, že pro dvě osoby vypadala trochu úzká. Ale Shen Qiao mu řekl: „Můžete na ni spát. Já si krátce zdřímnu, když budu meditovat.“

Místnost byla jednoduchá a prostá. Když měsíční světlo vklouzlo do místnosti škvírami v okenním papíře, vklouzl dovnitř spolu s ní i noční vánek. Naštěstí v tuto roční dobu už nebylo chladné počasí a oba byli experti na bojové umění, takže se nemuseli bát, že by se nachladí.

Shen Qiao seděl se zkříženýma nohama. Jeho záda byla rovná jako zelená borovice nebo zelený bambus. Bylo už brzké léto, takže jeho oblečení bylo tenčí. Člověk mohl pod ním nejasně vidět linii pasu.

Čas pomalu plynul. Měsíc dosáhl nejvyššího bodu na obloze a studna zvlnila jeho studený odlesk.

Yan Wushi zezadu zíral na siluetu Shena Qiao. Najednou bleskurychle napřáhl prst do středu zad Shena Qiao!

Shen Qiao, ponořený do meditace, vstupoval do tajemného stavu. Avšak bojoví mistři, pokud nebyli v meditaci Za zavřenými dveřmi, téměř vždy oddělovali část své mysli stranou, aby sledovali možné nebezpečí v okolním prostředí a mohli se tak vyhnout přepadení ostatními. Nemluvě o tom, že Shen Qiao také pobýval na neznámém místě. Hlídal však pouze nepřátele zvenčí a nikdy si nemyslel, že by proti němu Yan Wushi plánoval útok.

Tento pocit bdělosti ho rychle vyvedl z meditace, ale propast mezi jejich současnou úrovní bojového umění byla prostě příliš velká a také byli příliš blízko u sebe, takže v době, kdy zareagoval, už druhá osoba uzamkla všechny jeho klíčové akupunkturní body na zádech a už se nemohl hýbat.

Yan Wushi ho pohladil po tváři. Nemohl si pomoct, ale zlehka si povzdechl: „A-qiao, proč vždycky tak snadno důvěřuješ druhým?“

Shen Qiao se zamračil: „Myslel jsem, že jsme přátelé.“

Yan Wushi se mírně usmál: „Můžeš vinit jen sám sebe. Kdybys neřekl nic o přátelích, možná bych počkal trochu déle, než bych na tebe zaútočil. Proč by člověk jako já potřeboval někoho tak zoufalého, jako jsi ty, někoho, kdo ještě nenabyl své bojové umění, byl vykopnut ze sekty a všichni se mu posmívali – jak bych tě mohl považovat za svého přítele?“ Shen Qiao přestal mluvit.

Yan Wushi ho vzal do náručí a odešel, aniž by to komukoli řekl.

I když s sebou nesl člověka, jeho kroky byly stejně lehké, jako by nic nevážil. Pod měsíčním světlem klouzal po spadaném listí s takovou grácií a lehkostí, nezanechával za sebou žádné stopy a dlouhé rukávy mu vlály ve větru. Kdyby tu byl kdokoli jiný, nevěřili by, že tak nesmrtelně vypadající postava je ve skutečnosti Démonský suverén, jehož jméno samo o sobě každého vyděsilo.

„Proč se mě nezeptáš, kam jdeme?“

Shen Qiao nic neřekl. Lidé, kteří nevěděli, co se stalo, by si asi mysleli, že byl také němý.

Yan Wushi se na něj podíval a zjistil, že Shen Qiao zavřel oči.

Neubránil se smíchu: „Vezmu tě na setkání s někým a cestou tam ti povyprávím příběh.“

„Jelikož jsme toho člověka ještě nepotkali, můžete nejdřív začít s příběhem.“

„Před více než deseti lety, když jsem poprvé získal Strategii rumělkového jangu, nemyslel jsem si, že by to stálo za jediný pohled. Protože v té době jsem si nemyslel, že existuje lepší bojové umění než Hluboké základy čchi-lina a fénixe. I když jsem prohrál s Qi Fenggem, věřil jsem, že to bylo z velké části kvůli osobě, která ji praktikovala, ne kvůli samotnému bojovému umění. První mistr sekty Slunce a Měsíce kdysi dosáhl desátého stupně, neboli závěrečná fáze, Základů čchi-lina a fénixe. Nikdo z taoistických nebo konfuciánských sekt proti němu v té době nemohl ani bojovat. Říkalo se, že žil více než sto dvacet let a na konci života prohlédl skrze vrchol cesty bojového umění. Se svým duchem očištěným znovu do prázdnoty byl sám vysvobozen ze své smrtelné schránky.“

„Později jsem ale zjistil, že legenda se mýlí. I když se ten člověk mohl dožít sto dvaceti let, nevystoupil do nebe kvůli své snaze o vyšší úroveň bojového umění, jak to lidé říkali. Zemřel na odchylku čchi, protože ačkoli Hluboké základy čchi-lina a fénixe bylo mocné bojové umění, mělo také fatální slabinu. Jednoduše řečeno, můžeš si představit tělo člověka jako nádobu. Jak člověk buduje svou vnitřní čchi, je tato nádoba neustále přetvářena, aby se přizpůsobila nárůstu jejich dovedností bojového umění. Proto čím silnější je člověk z hlediska bojového umění, tím silnější jsou jeho meridiány.“

Shen Qiao stále nic neřekl, ale výraz v jeho tváři naznačoval, že poslouchá.

Yan Wushi pokračoval: „Ale s Hlubokými základy čchi-lina a fénixe jsou věci naopak. Čím vyšší je úroveň bojového umění člověka, tím více omezuje jeho tělo. Když ‚nádoba‘, která už nemůže držet krok s bojovým uměním toho člověka, jeho tělo exploduje a zemře.“

Shen Qiao konečně otevřel ústa: „Problém, který jste právě zmínil, existuje ve všem bojovém umění. Zatímco snaha o bojové umění je nekonečná, schopnosti člověka jsou omezeny jeho konstitucí a omezenou délkou života. Dokud se člověk stále snaží o zlepšení, nakonec se jednoho dne ocitne ve svízelné situaci. Ve skutečnosti můj mistr selhal v meditaci Zavřených dveří a zemřel ze stejného důvodu.“

I když se jeho bojové umění již nemohlo srovnávat s tím předchozím, přesto získal přehled a nebyl pro něj problém o tom diskutovat.

Yan Wushi řekl: „To je pravda. Nepředstavovalo by to však pro něj hrozbou, kdyby byl ochotný přestat. Základy čchi-lina a fénixe jsou jiné. Nebezpečí, které představuje pro lidské tělo, se s postupem času zvětšuje, i když ho přestanou praktikovat. Proto mě napadla Strategie rumělkového jangu. Pokud dokážu integrovat bojové umění z různých škol, může to vést k nějakému nečekanému objevu.“

Shen Qiao řekl: „Ale selhal jste.“

Yan Wushi se lehce usmál: „Nepovedlo se mi to. Byla to moje dychtivost uspět, co ve mně zasadilo skryté nebezpečí odchylky čchi.“

Shen Qiao se náhle zamračil: „Na základě toho, co jste řekl, mají Hluboké základy čchi-lina a fénixe velkou chybu. Protože to praktikují téměř všichni ze sekty Očistného měsíce a dalších dvou sekt, neocitnou se všichni ve stejné situaci?“

Yan Wushi se se smíchem konečně zastavil a položil Shena Qiao. „A-qiao, vždycky mě překvapuješ. Myslel jsem, že se mě zeptáš, proč ti to všechno říkám, ale nakonec se místo toho staráš o životy jiných lidí. Můžeš se uklidnit. Tato chyba se odhalí jen v těch, kteří dosáhl určité fáze, a pokud člověk může dosáhnout deváté fáze jako já, má v tomto světě jen málo rovnocenných soupeřů. I když si uvědomují chybu bojového umění, budou se příliš zdráhat se vzdát.“

„Můj příběh je u konce. Máš nějaké dotazy?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou.

Yan Wushi vypadal, že ho jeho reakce nudí. Právě když se chystal něco říct, zaslechli z dálky smích, „Mistr sekty Yan vypadá stejně elegantně jako vždy. Opravdu mi moc chybíš!“

Hlas zněl daleko i blízko. V jednu chvíli přicházel z obzoru, ale v další vteřině byl jako u uší. Zdálo se, že ten hlas obsahuje nepopsatelné kouzlo a v Shenovi Qiao se náhle probudil pocit potopení.

Yan Wushi chladně řekl: „Sang Jingxingu, snažíš se zahanbit sám sebe tím, že na mě použiješ Ďábelské zaříkání?“

Druhá osoba odpověděla smíchem. Jako by se dokázal teleportovat vesmírem, jen pár kroků, už k nim z dálky dorazil.

Ve srovnání s Yanem Wushmi měl Sang Jingxing mnohem horší pověst v pugilistickém světě. Ale protože byl děsivě silný v bojovém umění, nikdo by mu nikdy otevřeně neoponoval. Raději by spolkli svůj hněv a v tichosti trpěli, aby se vyhnuli hádce.

Nejlepším příkladem bylo to, co se stalo Ren Yinovi, který byl také známý jako Divoké ostři, z prefektury Xian. Nejmladší dcera Rena Yin, krásná dívka se sněhově bílou kůží, se náhodou stala terčem zájmu Sang Jingxinga a ten požadoval, aby se stala jeho učednici. Každý věděl, že důvod „učedník“ byla jen Sang Jiangxingova výmluva pro jeho nekonečnou nenasytnost dívkami, které by mohl použít pro duální kultivaci. Ren Yin byl vždy vznětlivý, ale ani on se neodvážil bojovat. Místo toho nesl ponížení, že se stal světu posměchem a svou dceru nakonec předal Sang Jingxingovi, zatímco on sám se spolu se zbytkem své rodiny zcela stáhl z pugilistického světa. Říkalo se, že nemnoho let poté Sang Jingxinga a další mocné členy sekty Harmonie omrzela a dali ji svému žákovi Huo Xijingovi. Ten jí stáhl obličej a použil ho pro jednu ze svých sbírek loutkových panenek.

Ale poté, co se Yan Wushi znovu objevil v pugilistickém světě, protože byl mnohem panovačnější než Sang Jingxing, lidé na něj začali soustředit většinu své pozornosti a postupně zapomněli, jak krutý a děsivý Sang Jingxing byl.

Jako učedník Cui Youwanga nebyl Sang Jingxing nikdy osobou, na kterou by se dalo pohlížet svrchu. Jeho ambice byly dobře skryty pod jeho cynickým a frivolním vzhledem. Všichni si mysleli, že se dobrovolně stal milencem Yuan Xiuxiu a měl radost z toho, že za ni řídil sektu Harmonie, zatímco ve skutečnosti mezi nimi konflikt a rozpory existovaly už nějakou dobu. Yuan Xiuxiu nemohla Sang Jingxingovi nic udělat, ani Sang Jingxing v tuto chvíli nemohl Yuan Xiuxiu zabít. Jejich jedinou možností bylo to překousnout, když udržovali dočasné divadélko o bratrství.

Byl to vysoký a mocný muž, ale jeho tvář byla nesmírně krásná a elegantní. Ve skutečnosti byla jeho kůže tak jemná a hladká, že byla srovnatelná s ženskou, spolu s párem vodnatých očí. Bohužel pohled vycházející z těch očí byl dost chladný a zlomyslný a lidé se kvůli němu báli podívat se přímo do nich.

S úsměvem na tváři pozdravil Yana Wushiho: „Slyšel jsem, že plán Zhou napadnout Qi znepokojil Yuan Xiuxiu tak hluboce, že navštívila mistra sekty Yana, aby požádala o tvoji pomoc při mém zabití. Je to pravda?“

Kdyby tu byla Yuan Xiuxiu, tato slova by ji určitě překvapila. Měl to být tajný plán. Nikdo jiný by neměl znát její dohodu s Yanem Wushim, ale z nějakého důvodu tato zpráva unikla.

Yan Wushi řekl: „To je pravda.“

„Takže důvod, proč mistr sekty Yan dnes přišel, je zabít mě?“

„Přivedl jsem ti člověka.“

Oči Sang Jingxinga padly na Shena Qiao. „Kdo to je? No, alespoň nevypadá zle.“

„Shen Qiao.“

Sang Jingxing přimhouřil oči. Bezstarostný výraz v nich okamžitě vystřídal ostrý pohled. „Ten Shen Qiao, který zabil Huo Xijinga?“

„Ano.“

Sang Jingxing náhle vybuchl smíchy: „Slyšel jsem, že mistr sekty Yan a on spolu měli docela intimní vztah. Jak to, že jsi najednou ochotný mi ho přivést? Nejsem milosrdný ani starostlivý člověk, takže pokud bude tou dobou zlomený, než ho budeš chtít zpátky, už bude pozdě!“

„Od teď, když ti ho dávám, s ním samozřejmě můžeš zacházet, jak chceš. Už se na něj nebudu ptát.“

Když slyšel tento slib, úsměv na tváři Sang Jingxinga se jasně rozšířil. Obvykle preferoval dospívající dívky a chlapce. Shen Qiao do této kategorie očividně nespadal, ale vypadal dobře, a co je nejdůležitější, byl žákem Qi Fengga. Prohnilá loď stále měla tři libry hřebíků. I když se postavení a bojové umění Shena Qiao v žádném případě nedaly srovnávat s minulostí, jeho základ tam stále byl. Z pohledu Sang Jingxinga by nebylo špatnou volbou jen absorbovat to, co zbylo z bojové síly Shena Qiao poté, co by ho „použil“.

„Takže mistr sekty Yan mi ho dá jen tak? Žádná jiná podmínka?“

„Žádám tě, abys mi vrátil můj meč.“

Sang Jingxing si nemyslel, že by takovou žádost vznesl. Po krátkém šoku se zasmál: „Jaká smůla! Dnes ho u sebe nemám. Doufám, že ti nebude vadit, že ti to doručím jindy.“

Mluvili o meči Taihua, meči, který Yan Wushi používal předtím, než byl poražen Cui Youwangem. Poté, co prohrál, si meč odnesla druhá strana. Nyní, když byl Cui Youwang mrtvý, meč přirozeně padl do rukou jeho žáka Sang Jingxinga.

„To je v pořádku.“

Sang Jingxing se pokusil zkoumat dále: „Myslel jsem, že mistr sekty Yan již dosáhl vrcholu bojového umění. Mít meč nebo ne, to by pro tebe už neměl být rozdíl. Proč najednou chceš zpátky meč Taihua?“

Nebýt jeho omezujícího strachu z bojového umění Yana Wushiho, s osobností a stylem, kterou měl Sang Jingxing, nikdy by s lidmi nemluvil s takovou zdvořilostí.

Yan Wushi chladně odpověděl: „Co je moje, bude vždy moje bez ohledu na čas. Jde jen o to, jestli to chci zpět nebo ne.“

Sang Jingxing se chápavě usmál a řekl zdánlivě škádlivým tónem: „Slyšel jsem, že mistr sekty Yan a Shen Qiao spolu nějakou dobu cestovali jako zlatý pár. Překvapuje mě, že pro tebe Shen Qiao stojí jen za meč Taihua. Je to smutné slyšet!“

Když spolu mluvili, oči Shena Qiao zůstaly zavřené. Nezvedl hlavu, ani neotevřel oči. Ve skutečnosti byl jeho výraz klidný, jako by s ním celý tento rozhovor vůbec nesouvisel.

Yan Wushi řekl: „Na jedné straně to vypadá, že se Yuan Xiuxiu se mnou snaží spolupracovat, abych tě zabil, zatímco na druhé straně také tajně udržuje vztah s Tujue. Co budeš dělat?“

Sang Jingxingovi se na tváři mihla stopa hněvu, ale brzy se znovu usmál: „Ta děvka byla vždycky dvousečná zbraň. Není to poprvé, co jsem se s něčím takovým setkal. Kdy a kde jsi souhlasil, že se s ní setkáš?“

„6. června, ve tři hodiny odpoledne se sejdeme v klášteře Sněžné pivoňky východně od města. Říkala, že tam rád trávíš čas.“

Sang Jingxing zvedl obočí, „No, musím říct, že zná můj vkus.“

Klášter Sněžné pivoňky. Už jen při poslechu jeho jména bylo jasné, že nejde o seriózní chrám, ale o soukromý majetek přestrojený za klášter. Sang Jingxing si nedávno zamiloval nový styl hry. Nechal dívkám oholit hlavy, oblékl je jako malé jeptišky a nechal je bydlet v klášteře, zatímco on sám hrál roli násilníka, který přijde do chrámu a svévolně si s nimi hraje. Takový akt trval často i více než půl dne. Mělo to být nejvyšší tajemství, ale když věděl o pohybech Yuan Xiuxiu, Yuan Xiuxiu by samozřejmě věděla i o jeho.

Sang Jingxing se zasmál: „Pak pozvu mistra sekty Yana, aby se přišel podívat na divadlo. Jestli mě ta mrcha chce zabít, nemůže mě vinit za to, že je mi fuk naše stará láska.“

Yan Wushi se o minulost mezi těmito dvěma nezajímal, ale mocná a jednotná sekta Harmonie by mu nepochybně neposloužila ku prospěchu. Vzhledem k tomu, že Yuan Xiuxiu a Sang Jingxing byli nyní v módu vzájemného zabíjení, bylo to přesně to, co chtěl vidět. Nevadilo by mu nechat oheň hořet trochu výš.

Sklonil se a popadl Shena Qiao za bradu. „Vidíš mě ještě jako svého přítele?“

Shen Qiao nic neřekl.

Yan Wushi se najednou zasmál: „A-qiao, jsi příliš naivní. Lidé se k tobě chovali všemožně špatně. Jak jsi na to mohl tak brzy zapomenout? Už dávno jsem ti řekl, že jediný důvod, proč jsem tě zachránil bylo proto, že jsem chtěl soupeře. Ale ukázalo se, že jsi byl takovým zklamáním. Když ti ukážu jen malý kousek laskavosti, držel by ses toho a nepustil se. Přiměli tě Yu Ai a zrada ostatních toužit po přátelství a náklonnosti víc než kdy jindy?“

Možná kvůli dechu, když promluvil, se Shen Qiaovy řasy mírně zachvěly, ale jeho tvář zůstala zcela bezvýrazná. Těžko říct, jestli to bylo proto, že jeho srdce bylo tak zoufalé, že ho už nic nemohlo zarmoutit, nebo proto, že se mu prostě nechtělo odpovídat na otázku Yana Wushiho.

Yan Wushi pokračoval: „Lidé, kteří jsou naivní jako ty, jsou předurčeni žít krátký život. Bez hory Xuandu, bez svatozáře Qi Fengga nejsi nic a nedokážeš nic udělat. Nemůžeš obnovit svá bojové schopnosti, ani nemůžeš odpovědět na otázky, které mám. Pokud souhlasíš s tím, že se připojíš k sektě Očistného měsíce a budeš studovat Hluboké základy čchi-lina a fénixe, pak bych ti mohl dát šanci žít.“

Shen Qiao konečně otevřel oči a klidně řekl: „Důvod, proč jsem znovu a znovu zrazen, není ten, že bych byl příliš naivní, ale protože věřím, že v tomto světě existuje laskavost. Kde by našel mistr sekty Yan bez hlupáků, jako jsem já, své potěšení?“

Yan Wushi se srdečně zasmál: „To jsou zajímavá slova!“

Řekl Shenovi Qiao: „Nepotřebuji přátele. Pouze jeden druh lidí má právo stát při mně, a to je můj rival.“

„A ty už jsi ztratil svou kompetenci.“

Po této větě Yan Wushi vstal. Hodil Shenovi Qiao jeho meč do náruče a pak jemně řekl: „A-qiao, modli se za sebe.“

Sang Jingxing je pozoroval z povzdálí s úsměvem a nedal najevo, že je chce zastavit ani přerušit. Až když Yan Wushi odešel, konečně mlaskl jazykem a řekl: „Jaké to je být opuštěný?“

Shen Qiao znovu zavřel oči a nic neřekl.

Jako ryba chycená do sítě nemohl dělat nic jiného, než být pošlapán. Takže Sang Jingxing nespěchal, když\ se k němu začal přibližovat.

Chytání Shena Qiao pro něj bylo spíše příjemným překvapením. Byla pravda, že druhá strana byla v mnohem horším stavu než předtím a nemohla mu přinést mnoho výhod, ani nebyl ten typ, který měl Sang Jingxing rád. Nicméně fakt, že byl Qi Fenggovým žákem a bývalým vůdcem sekty hory Xuandu, ho už dost vzrušoval.

Představa, že by ten druhý pod ním plakal a prosil, nebo že by ho ponižoval před všemi jeho učedníky, úsměv na tváři Sang Jingxinga se ještě rozšířil.

„To je meč Nebeské truchlení, který Qi Fengge používal, že? Ano, to musí být on. Stále si pamatuju, že mě tvůj mistr jednou porazil pomocí tohohle meče. Ale v té době jsem byl natolik nestydatý, abych poklekl a žalostně před ním prosil, a tak souhlasil, že mě nechá jít. Hluboká jizva, kterou mi zanechal na zádech, je viditelná i dneska. Kdyby věděl, že jednoho dne jeho žák padne do mých rukou, zajímalo by mě, jestli by litoval, že mě tehdy nezabil?“

Sang Jingxing jemně pohladil Shena Qiao po tváři: „Kterou rukou jsi zabil Huo Xijinga? Nemusíš se bát. Nezabiju tě. Až se mi omrzíš, useknu tu ruku jako obětinu mému ubohému učedníkovi. Pak, stejně jako to, co udělal Gao Wei konkubíně Feng, tě svléknu do naha a nechám každého přijít a ocenit ostudný výkon bývalého vůdce sekty hory Xuandu. Jak to zní?“

Pod měsíčním světlem vypadala tvář Shena Qiao bledá a bez emocí, jako nádherná, křehká socha z bílého nefritu.

Ale čím víc byl takový, tím víc se o něj Sang Jingxing zajímal.

Oblíbenou věcí Sang Jingxinga v životě bylo zničit ty, kteří byli krásní, a učinit je tak zlomenými a špinavými, že mohli po zbytek života akorát bojovat a nakonec úplně padnout na dno.

„Feng Xiaolian si ale účtuje tisíc zlatých za každý pohled. Možná nebudeš schopný téhle ceně odpovídat. Proč tedy nezačneme s deseti? Vsadím se, že pořád bude mnoho těch, kteří jsou ochotni utratit peníze, aby viděli, v jak v hrozné jsi tísni. Myslíš, že by tam byl i Yan Wushi?“ řekl Sang Jingxing pomalu.

Jako by konečně dost vyprovokoval svou kořist, natáhl se, aby uchopil meč Nebeské truchlení.

Sang Jingxing se o meč nezajímal, protože meč nebyl jeho hlavní zbraní. Meč předchozího nejlepšího bojového mistra na světě má však svůj zvláštní význam. Pokud by byl dán k dispozici pugilistickému světu, stal by se bezpochyby legendární zbraní, za kterou by každý bojoval.

„Pokud souhlasíš s tím, že mě budeš prosit a říkat nějaká hezká slova, možná bych byl ochotný s tebou zacházet jemněji…“ řekl Sang Jingxing. Jeho prsty se už dotýkaly jílce meče.

V tu chvíli se však věci změnily!

Před očima mu náhle explodoval pruh světla meče, který se z jasně bílé proměnil v tisíce třpytek!

V extrémně zářivém a duhovém světle meče se však objevil nelítostný vražedný úmysl. Bojová síla obsahující silnou vnitřní čchi se hnala jako přílivové vlny. V krátkém okamžiku se celá obloha zaplnila vichřicí a hromy, jak se po zemi přehnal sníh a déšť!

Sang Jingxing byl zaskočen. Nezbylo mu nic jiného, než stáhnout ruku a co nejrychleji ustoupit, aby se vyhnul tomuto náhlému útoku druhého muže.

Člověk, který dokázal zabít Huo Xijinga, nemohl být slaboch, kterého by se dalo snadno využít. Ačkoli slova Sang Jingxinga byla plná urážek, ve skutečnosti byl po celou dobu tajně ostražitý, protože bylo běžné, že se lidé v démonické sektě navzájem bodali do zad. Čím vyšší pozici člověk zastával, s tím více počtem skrytých čepelí se musel vypořádat. Kdyby byl Sang Jingxing člověk plný slepé sebedůvěry, byl by dávno zabit.

Ale až do této chvíle si uvědomil, že podcenil Shena Qiao.

Napřáhl dlaň a pohnul se dozadu. Světlo meče však bylo všude kolem něj. Dokonce ani vnitřní čchi z jeho dlaně nemohla najít místo, kam by mohla proniknout, protože každý jeho útok byl rozpuštěn v nicotě.

Byla tato osoba skutečně tím Shenem Qiao, který ztratil téměř všechno své bojové umění?!

Překvapený a zmatený Sang Jingxing měl málem podezření, že Yan Wushi a Shen Qiao spolu připravili past.

Ale neměl čas svou teorii dále rozvádět. Světlo meče už bylo blízko jeho tváře, jeho zvuky byly ohlušující jako hrom a jeho světlo jasné jako slunce. Stejně jako nebe, vítr nebo obrovský oceán a zelené hory si přivlastňovaly každý projev přírody, přijímaly jeden a proměňovaly jej v myriádu, ve světle meče byly nekonečné potenciální pohyby, každý z nich nepřerušený a propojený. Následovaly Sang Jingxinga neúnavně jako stín za jeho tělem, takže nebylo možné se schovat nebo uhnout. Zdálo se, že jedinou cestou, která mu zbývá, je smrt.

Ale se Sang Jingxingem nebylo snadné se vypořádat. Ušklíbl se a během pouhých několika kroků vystřídal řadu pozic a beze spěchu prošel mezi světlem meče. Udeřil dlaní přímo do světla, jeho vnitřní čchi se proměnila v modrý vzduch, který burácel a hvízdal jako mocná síla hory. Světlo Nebeského truchlení okamžitě trochu pohaslo.

Než byl jeden pohyb dokončen, další už dorazil. Bojové umění sekty Harmonie pocházelo ze stejného původu jako umění sekty Očistného měsíce, ale byl ještě proměnlivější a nepředvídatelnější. Tuto sestavu „Dračích stop“ již zvládl a vypiloval Sang Jingxing k dokonalosti. Každá otočka a převrácení bylo jako otisk, který za sebou zanechal drak. Po použití všech devíti dlaní se ve vzduchu objevil skutečný drak. Projevil se ve formě vnitřní čchi, zavyl a okamžitě pohltil světlo meče.

Všechno třpytivé světlo najednou zmizelo. Byl tam stále stejný les a titíž dva lidé. Shen Qiao vyplivl hrst krve. Jeho tělo nekontrolovatelně spadlo dozadu a narazilo do kmene stromu. Stěží držel svůj meč.

Na jeho bezvýrazné tváři se konečně objevil výraz překvapení a hněvu!

Právě teď použil vše, co se kdy v životě naučil, k boji se Sang Jingxingem. Byl to už tak namáhavý úkon, protože jeho bojová síla nestačila, aby ho udržela. Avšak poté, co spotřeboval všechnu svou vnitřní čchi, nejenže jeho dantian nevygeneroval žádnou novou doplňkovou vnitřní čchi, ale jako by se v něm náhle objevilo víření, začalo chtivě absorbovat to, co zbylo.

Mezitím Shen Qiao cítil, jak v něm vnitřní čchi řádí jako splašený kůň. Neúnavně poskakovala mezi jeho orgány, což způsobilo, že jeho mysl začala být úzkostně neklidná. Velké množství vnitřní horkosti se zvedlo a zahalilo celé jeho tělo jako temný stín, takže mu nezbylo místo, kam by mohl uniknout. Byl na pokraji odchylky čchi.

Yane! Wu! Shi!

Yane Wushi!!!

Yan Wushi do něj vložil démonické jádro, když byl v bezvědomí!

Možná se to všechno stalo, když byl ještě v bezvědomí po pádu z vrcholku Půl kroku, nebo to možná byl jeden z mnoha případů, kdy spal celý bezbranný kvůli zraněním. Toto vlákno démonické čchi se tiše vplížilo a nenápadně zakotvilo v jeho těle jako semínko, odmítalo vyjít ven za každou cenu, takže bylo téměř nemožné odhalit jeho existenci. Až nyní bylo plně probuzeno démonickou bojovou silou Sang Jingxinga v jeho plném potenciálu. Semeno nakonec prorazilo zemi a vyrostlo ve vysoký strom.

Ale s Yanem Wushim se v minulosti potýkal nesčetněkrát. Proč nikdy nepocítil existenci démonického jádra?

Nebo je možné, že Yan Wushi na tento den čekal už dávno, takže při boji se Shenem Qiao nepoužil svou plnou sílu?

Shen Qiao ani nenašel slova, která by popsala, co cítil.

Měl pocit, jako by jeho tělo bylo spalováno ohněm. Ten oheň se změnil v ostré zuby a pomalu okusovaly jeho meridiány a orgány. Trpěl tak extrémní bolestí, ale zároveň nemohl cítit větší čistotu mysli.

Shen Qiao nedokázal říct, jestli to byl momentální výbuch před smrtí, nebo iluze způsobená nesnesitelnou agónií, ale ve skutečnosti viděl očima, které před chvílí pálily, jak na něj Sang Jingxing zaútočil dlaní.

Bylo to tak rychlé, ale také tak jasné a viditelné.

Byl to okamžik života nebo smrti, ale to, co mu jednou řekl Yan Wushi, mu najednou přišlo na mysl.

Když se dostaneš do skutečně zoufalého stavu, jsi izolován a zrazen všemi kolem sebe, nebudeš i tak chovat vůči ostatním jakoukoli zášť a budeš trvat na tom, abys lidem oplácel laskavostí?

Shen Qiao zavřel oči. Cítil krev i v dechu.

Mezitím už mu do obličeje foukal spalující vzduch vycházející z dlaně.