Thousand Autumns – kapitola 1

PROSÍM O NEŠÍŘENÍ PŘEKLADU, TEN PATŘÍ VÝHRADNĚ NA STRÁNKY TAKENOKOKORO.CZ. DĚKUJI. 🙂

**Pozn. od takenokokoro.cz na začátek. Na tuto webnovelu jsem narazila náhodou, když jsem projížděla žánry wuxia. Měla velice dobré hodnocení a také ohlasy. Musím říct, že ve mě zanechala velice příjemný dojem, který vás nutí o příběhu a postavách přemýšlet dokola a dokola, celou jsem ji při čtení doslova hltala a nemohla se dočkat, jak to dopadne. Jelikož chci vzdát hold autorce, za toto krásné a propracované prozaické dílo, rozhodla jsem se ji přeložit a dát na své stránky.

Je to opravdu jiný příběh než ostatní díla, která jsem četla, ale zároveň někdy smutný a v některých pasážích krutý a brutální. Avšak potom… Hlavní postava zde ukáže svůj charakter, což pro mě bylo v nejtěžších časech inspirující.

*

Pozn. aj překladatele – román Thousand Autumns je žánru wuxia. Je to ten typ wuxia, který je na pomezí žánru xianxia, takže nebuďte překvapeni, když uvidíte spoustu kultivačních termínů.

---

Tento příběh nám říká, že se máte jít projít a že vás čeká překvapení.

Vrcholek Půl kroku, jak už jeho název napovídá, byl jen pár čtverečních palců široký, aby na něm člověk mohl stát, takže jen půl kroku vpřed by vás přivedlo na okraj útesu vysokého tisíce metrů. Na jeho vrcholu se tyčily prapodivné skály a divoce rostly podivné stromy, zatímco pod ním se bezmezně vznášely mračna a mlha. Obraz křičícího boha nebo stojícího ducha by nebyl ve srovnání s touto rozeklanou a nebezpečnou scenérií bizarní; dokonce i nebe a země jako by se zde nemohly navzájem dotknout.

Naproti němu byl další vrchol zvaný vrchol Lítosti, strmější než vrcholek Půl kroku a který neméně pronikal skrze mraky. Jeho hřeben se vertikálně zvedal stovky metrů vysoko, jako by ho někdo rozřízl nožem, a zdánlivě nezůstal žádný prostor, na který by si člověk mohl nohama stoupnout. I když tam bylo ještě trochu zeleně, vše bylo mělce zakořeněné na kamenech, bez jakýchkoli nečistot, které by zakrývaly jejich kořeny, takže každý, kdo se odvážil pohlédnout, se třásl a litoval, že vyšplhal na špičku vrcholu. To bylo přesně to, odkud pochází „lítost“ v jeho názvu.

Mezi oběma vrcholy byla přirozená bariéra. Při pohledu z jejího vrcholu se moře mraků zdálo stagnující, takže nebylo možné rozeznat hloubku rozestupu mezi nimi. Nejasně bylo slyšet zvuk vody z řeky, která nekonečně proudila v mocném tempu jako žíznivý tygr nebo běžící lev. Ani obyčejní zálesáci a lovci si na něj netroufli vylézt. Pokud by tam někdy měl stát expert [1] na Xiantian [2], byl by také dojat bezvýznamností lidské vůle ve srovnání s vůlí Nebes.

Přesto dole pod mračny a mlžným oparem, na úpatí útesu a mezi řekou a úbočím hor, ležela úzká a členitá kamenná cesta dlážděná skalami podivného tvaru. V tu chvíli po ní šli dva lidé, jeden za druhým.

Rozbouřená řeka se valila kupředu a její vlny se občas stočily a rozbíjely se o mokré a kluzké skály. Ti, kteří šli po stezce, byli snadno promočeni, když už ne pádem do řeky, tak alespoň jejími silně šplouchajícími vlnami. Ale kdyby se někdo pokusil opřít o útes, skončil by nárazem do ostrých, rozeklaných kamenů na povrchu naklánějících se strmých kamenných stěn. V tak těžké situaci by každý uvízl jako utopená myš. Bylo naprosto nemožné zůstat bezstarostný a elegantní při klidné procházce, jako by člověk přecházel po nádvoří – jako ti dva lidé tady.

„Říká se, že před dvaceti lety taoistický mistr Qi z hory Xuandu porazil Huluga, experta číslo jedna v Tujue [3], přímo zde na vrcholku Půl kroku a donutil ho přísahat, že nevstoupí znovu na Centrální pláně [4] po dalších dvacet let. Škoda, že jsem byl příliš mladý na to, abych byl tenkrát svědkem boje, i když si myslím, že jeho brilantnost musela být nepřekonatelná.“

Mladík, který promluvil, byl ten, kdo ho následoval. Jejich tempo bylo mírné, přesto zůstali tři kroky od sebe.

Muž vepředu dělal malé kroky a vypadal tak uvolněně, že to skutečně vypadalo, jako by šel po rovné zemi. Mladý muž vzadu měl trochu delší kroky; ačkoli byl také elegantní jako nesmrtelný, když jste ho viděli samotného, nebylo těžké rozlišit nepatrný rozdíl, pokud je měl člověk porovnat mezi sebou.

Yan Wushi se ušklíbl: „Vezmeme-li v úvahu všechno, co bylo pod Nebesy, Qi Fengge si v té době skutečně zasloužil být nazýván ‚číslem jedna‘. Hulugu, který byl jen necivilizovaný barbar, si za to mohl sám, protože to byla jeho přílišná sebedůvěra, která na něj snesla hanbu. Právě Qi Fengge se příliš pevně držel odtažitosti taoistických sekt a odmítl mu zasadit smrtící rány a trval na tom, že místo toho uzavře nějakou dvacetiletou dohodu. Na místo toho zasadil sémě budoucích problémů pro horu Xuandu, v čem to bylo užitečné?“

Yu Shengyan se zvědavě zeptal: „Mistře, jsou Hulugovy bojové schopnosti opravdu tak dobré?“

„Kdybych s ním měl bojovat právě teď, pořád by nebylo jisté, jestli bych vyhrál.“

„Opravdu je tak silný?!“ Yu Shengyanův výraz se změnil ve strach. Věděl přesně, jak silné a nevyzpytatelné jsou bojové schopnosti jeho mistra. Jelikož Huluga Yan Wushi takto okomentoval, musela být jeho úroveň stejně děsivá. Možná by se dokonce mohl dostat mezi tři nejlepší pod Nebesy.

Hlas Yana Wushiho zněl lhostejně: „Proč bych jinak říkal, že Qi Fengge zanechal svým generacím žáků nekonečné potíže? Byla pravda, že před dvaceti lety byl Hulugu ve srovnání s Qi Fenggem o něco horší, ale tento rozdíl nebyl něčím, co by bylo nemožné dohnat do dvou desetiletí. Nyní, když je Qi Fengge mrtvý, nemůže hora Xuandu nikdy najít druhého Qi Fengga.“

Yu Shengyan si tiše povzdechl: „Správně, taoistický mistr Qi před pěti lety vstoupil na Nebesa [5].“

„Kdo je teď vůdcem sekty hory Xuandu?“

„Je to žák Qi Fenggeho jménem Shen Qiao.“

Yan Wushi na to jméno sotva projevil jakoukoli reakci. S Qi Fenggem se setkal pouze jednou, a to před pětadvaceti lety. V té době byl Shen Qiao právě přijat Qi Fenggem jako jeho osobní žák [6].

I když byla hora Xuandu nazývána „taoistickou sektou číslo jedna pod Nebesy“, v očích Yana Wushiho, který právě vyšel z desetileté meditace Zavřených dveří [7], kromě Qi Fenggeho na hoře Xuandu nebyl nikdo, kdo byl dost hodný na to, aby se mu mohl vyrovnat.

Ale Qi Fengge už byl mrtvý.

Když Yu Shengyan viděl, že jeho mistr nejeví velký zájem, pokračoval: „Slyšel jsem, že Hulugův žák, Kunye, král levice Tuqi [8] a také expert číslo jedna v Tujue, dnes vyzval Shena Qiao na souboj na vrcholku Půl kroku a prohlásil to jako pomstu za tehdejší ponížení. Měl by mistr zájem se tam podívat?“

Yan Wushi se neobtěžoval odpovědět, ale místo toho se zeptal: „Byla během těch deseti let, co jsem byl v meditaci, nějaká další významná událost kromě smrti Qi Fengga?“

Yu Shengyan se na okamžik zamyslel: „Nedlouho poté, co jste vstoupil do meditace, nastoupil Gao Wei na trůn jako nový císař Qi [9]. Ale je to muž, který se utápí ve smyslových požitcích a oddává se bohémskému životu, takže za posledních deset let národní moc země Qi drasticky poklesla. Proslýchá se, že Yuwen Yong, císař země Zhou [10], plánuje zaútočit na Qi. Obávám se, že severní oblast brzy padne do rukou Zhou.“

„Po smrti Qi Fengga se také změnil žebříček deseti nejlepších expertů. Mezi nimi Yi Bichen z Chunyangského taoistického chrámu na hoře Qingcheng, zenový mistr Xueting ze Zhou a vedoucí mistr Ruyan Kehui z Linchuanského institutu [11] jsou obecně uznáváni jako tři nejlepší a tři z nich náhodou reprezentují Tři školy [12] taoismu, buddhismu a konfucianismu.“

„Někteří ale říkají, že mudrc [13] Jushe z Tuyuhunu [14] by měl být také jedním ze tří nejlepších. Hulugu také. Pokud za posledních dvacet let pokročil v dovednostech dále, pak, když znovu vstoupí do Centrálních plání, tentokrát by pro něj nemuselo být nemožné ani usilovat o pozici čísla jedna.“

Když Yu Shengyan viděl, že jeho mistr stále kráčí vpřed, aniž by odpověděl, dále přesvědčoval: „Mistře, Kunye dnes vyzval Shena Qiao na souboj, nejspíš k nádhernému duelu, který se dá těžko překonat. Shen Qiao jako člověk žije velmi separovaně od světa. Od té doby, co se ujal vedení Purpurového sídla na Xuandu [15], se ještě méně zapojuje do bojů s ostatními. Jednoduše kvůli proslulé pověsti svého mistra Qi Fengga je také zařazen mezi deset nejlepších expertů. Pokud se chce mistr podívat na skutečnou sílu hory Xuandu, je dnešní souboj rozhodně něco, co si nechceme nechat ujít. Obávám se, že v tuto chvíli je špička vrcholu Lítosti již zahlcena experty, kteří se na něj přišli podívat.“

„Myslíš, že důvodem, proč jsem sem dnes přišel, bylo sledovat souboj?“ Yan Wushi se konečně zastavil.

Yu Shengyan byl trochu nervózní: „Takže mistrův plán je?“

Bylo mu pouhých sedm let, když si ho Yan Wushi vzal za svého žáka. O tři roky později byl Yan Wushi poražen v boji proti velmistrovi démonické sekty Cui Youwangem a zraněný vstoupil do meditace Zavřených dveří – meditace, která trvala deset let.

Za těchto deset let Yu Shengyan pokračoval v učení pokynů Yana Wushiho a také cestoval na mnoho míst. Jeho pokrok byl daleko za tím, co býval, protože již dávno patřil mezi prvotřídní experty. Bylo to však deset let, co se naposledy viděli, přirozeně mezi nimi byly určité rozdíly a vzájemná neznalost. Navíc, jak se bojový stav Yana Wushiho prohluboval a prohluboval, rostla také bázeň v srdci Yu Shengyana. I jeho obvyklá ležérnost před ostatními se před jeho mistrem změnila v jakousi opatrnou obezřetnost.

Yan Wushi s rukama sepjatýma za zády řekl prostým hlasem: „Viděl jsem souboj mezi Qi Fenggem a Hulugem před mnoha lety. Shen Qiao i Kunye jsou jejich učedníci, ale stále mladí; bez ohledu na to, jak jsou zruční, je nemožné, aby jejich boj předčil podívanou na boj mezi Qim a Hulugem. Přivedl jsem tě sem, protože s rychlým tokem vody a její drsnou krajinou, se toto místo spojuje směrem nahoru se stíny Nebes a dole s duchem Země – optimální místo pro cvičení a porozumění bojovému umění. Když jsem byl v meditaci, neměl jsem čas se o tebe starat. Teď, když jsem vyšel ven, tě už nemohu nechat setrvávat ve tvém současném stavu bez nějakého pokroku. Dokud nepochopíš a nedosáhneš pátého stupně Hlubokých základů čchi-lina* a fénixe, zůstaneš zde.“

Yu Shengyan se najednou cítil trochu ukřivděně. Za posledních deset let, ani během svých cest, nevynechal ani jeden den cvičení. Teď mu bylo sotva dvacet, přesto už dosáhl čtvrtého stupně Hlubokých základů čchi-lina a fénixe a byl uznáván mezi nejlepšími z mladší generace. Byl se sebou docela spokojený, ale po slovech svého mistra se zdálo, že nedosáhl ničeho, co by stálo za uznání.

Jako by si byl vědom Yu Shengyanových pocitů, na tváři Yana Wushiho se objevil sarkastický úsměv, když stočil koutek úst: „V době, kdy jsem dosáhl tvého věku, jsem již dosáhl šesté fáze. Na co jsi tak hrdý? Místo toho, abys soutěžil s těmi rybkami a krevetami, proč nebojuješ proti mně?“

Mezi jeho skráněmi byly rozptýleny šediny, ale to nijak nesnižovalo jeho kouzlo. Ve skutečnosti stopy toho nepatrného úsměvu ještě více ztěžovaly odtrhnout oči od jeho pěkného vzhledu.

Bílé roucho ve vichřici zašustilo, ale osoba v něm zůstala neotřesitelná. Jen tam stál s rukama sepjatýma za zády a neviditelná dominantní aura nedotknutelnosti se vytvořila s takovou arogancí, jako by se díval dolů z vrcholu světa a vyzýval každého, kdo vstoupil.

V tu chvíli se naproti němu postavil Yu Shengyan a pocítil tlak, který ho přinutil udělat pár kroků dozadu. V hluboké úctě a strachu řekl: „Mistr ovládá nebeské nadání, jak bych se já, váš žák, opovážil, bojovat proti vám!“

„Pozdrav mě svými nejmocnějšími údery. Chci vidět tvůj pokrok během těchto let.“

Od doby meditace svého mistra, Yu Shengyan nikdy neotestoval své bojové dovednosti, takže po vyslechnutí výzvy mírně váhal, ale zároveň toužil to zkusit. Toto váhání však zmizelo, jakmile uviděl náznak netrpělivosti, který se objevil na Yan Wushiho tváři.

„Pak prosím omluvte svého žáka za jeho hrubost!“ Než stačil jeho hlas zeslábnout, jeho tělo se již pohybovalo v souladu s myslí a rukávy jeho róby vyletěly do vzduchu. Bez většího pohybu už byl dost blízko Yana Wushiho.

Yu Shengyan zvedl rukáv a zaútočil dlaní. V očích ostatních nebyl jeho pohyb ani v nejmenším mocný, podobně jako sbírání květiny za jarního dne nebo utírání prachu za letní noci. Jeho lehkost byla téměř z jiného světa.

Jen ti, co byli poblíž, cítili, že když jeho dlaň narážela, všechny rostliny v dosahu metru se otřásly a řeka začala proudit zpět, její vlny byly bouřlivé a pěna létala v proudu vzduchu, který se s řevem vzedmul a řítil se směrem k Yanu Wushimu!

Tento proud s hybností, která dokázala zastavit řeky nebo dokonce obrátit mořský příliv, se však při dosažení Yana Wushiho rozdělil a proudil na dvě strany, jako by byl blokován neviditelnou clonou.

Stále tam stál. Jeho držení těla se nezměnilo ani trochu. Když se Yu Shengyanova dlaň přiblížila k jeho očím, jednoduše udeřil prstem.

Pouze jeden prst a nic víc.

Tento jediný prst doslova zastavil útok Yu Shengyana ve vzduchu.

Yu Shengyan cítil, že celý proud vzduchu obklopující dlaň, kterou právě vystřelil, se obrací zpět k němu. Protitlakový zpětný ráz, který mu šlehal zpět do obličeje, byl několikrát silnější, než jaký právě vytvořil. Užaslý použil sílu proudu, aby pomohl svým nohám při spěšném ústupu!

Tento ústup ho vrátil o více než deset kroků!

Dokud se nakonec neustálil na jednom z kamenů, stále se třásl strachy. „Díky mistře za vaši milost!“

V pugilistickém světě bylo jen málo lidí, kteří by vydrželi tenhle jeho úder dlaní. Yu Shengyan byl před tím docela spokojený.

Yan Wushi ho ale jen jedním prstem dokázal přinutit v sebeobraně dlaň stáhnout.

‚Naštěstí mistr pouze testoval můj pokrok a nevyužil výhody s dalšími útoky. Kdyby to byl nepřítel…‘

Když vzal v úvahu tento bod, Yu Shengyan se orosil studeným potem jak zpanikařil a neodvážil se už být v sedmém nebi.

Yan Wushi věděl, že již dosáhl svého cíle, a neměl v úmyslu říkat více. „Neplýtvej svým úžasným talentem. Za pár dní odjedu na nějaký čas do Tujue. Až zde dosáhneš pátého stupně a už tu nebudeš mít nic jiného na práci, můžeš jít najít svého staršího bojového bratra. Ne abys trávil příliš mnoho času poflakováním se venku.“

Yu Shengyan odpověděl velmi uctivě: „Ano.“

Yan Wushi pokračoval: „Výhledy na toto místo byly vytvořeny přírodou a jsou zřídka navštěvovány. Chci si to tady prohlédnout, takže nemusíš…“

Než skončil, nedaleko nad nimi se ozval chrastivý zvuk. Podívali se ve směru zvuku a uviděli někoho, jako by ho shodili shora, jak láme vrstvy větví a naráží na úpatí útesu. Ani Yu Shengyan nedokázal zadržet „au!“ poté, co zaslechl tlumené zadunění přistání.

Spadnout z tak vysokého vrcholu by i pro zkušeného mistra bylo stále těžké přežít.
Nemluvě o tom, že tento člověk rozhodně nespadl bezdůvodně: muselo to být proto, že byl těžce zraněn.

„Mistře?“ Podíval se na Yana Wushiho pro instrukce.

„Běž se podívat,“ řekl Yan Wushi.

Jeho taoistické roucho bylo na mnoha místech roztrhané, pravděpodobně větvemi a ostrými kameny, když padal. S krvavými skvrnami a čerstvou krví křižujícími jeho roztrhané maso, bylo dokonce těžké rozpoznat jeho původní vzhled.

Osoba již omdlela a byla v bezvědomí, nebyla schopna ani držet meč. Když dopadl na zem, jeho meč ho následoval a spadl kousek od něj.

„Obávám se, že má zlomených několik kostí.“ Yu Shengyan chvíli zkoumal ležícího muže se svraštěným obočím a několika mlasknutími jazyka vyjádřil svůj soucit. Změřil mu puls a pak ucítil, že šance na jeho přežití je stále mizivá.

Ale pro člověka, jako je tento, i kdyby se mu podařilo zachránit život, výsledek by pro něj nemusel být o moc příjemnější než smrt.

Yu Shengyan byl koneckonců učedníkem démonické sekty. Přestože byl ještě mladý, míra laskavosti, kterou měl, byla dost omezená. Proto, i když měl v té době u sebe Velké léčivé pilulky, neprojevil žádný úmysl je na osobu použít.

Ale…

„Mistře, dnes je den duelu mezi Shenem Qiao a Kunyem. Tato osoba spadla shora, mohl by to být…“

Yan Wushi přišel. Místo toho, aby se na muže podíval, nejprve zvedl jeho meč. Čepel byla studená jako podzimní voda, bez nejmenšího poškození, a odraz řek a mlhy na ní způsobil, že se zdálo, jako by se čepel sama vlnila. Poblíž jílce meče byly čtyři znaky pečetí [16].

Yu Shengyan přistoupil blíž, aby se podíval, a pak překvapeně vykřikl: „Meč Nebeské truchlení [17]! Tenhle meč patří vůdci sekty z Purpurového sídla Xuandu, takže je to opravdu Shen Qiao!“

Při pohledu na Shena Qiao, který byl vážně smrtelně zraněný, se mu to zdálo téměř neuvěřitelné: „Qi Fengge byl nejsilnější bojový mistr. Jak to, že Shen Qiao, jeho osobní žák a zároveň vůdce sekty hory Xuandu, byl poražen tak úplně?“

Yu Shengyan si dřepl před Shena Qiao a svraštil obočí. „Je možné, že Kunyeho bojové dovednosti dosáhly bodu, kdy dokonce překonal svého mistra Huluga?“

Pokud by někdo jiný z hory Xuandu spadl, Yan Wushi by se o to nezajímal a dokonce by mu ani nevěnoval pohled. Ale Shen Qiao, který byl nakonec vůdcem sekty, byl skutečně výjimečný.

Hodil meč Nebeské truchlení Yu Shengyanovi a pak chvíli zíral na Shen Qiaovu nerozpoznatelnou tvář. Najednou se mu na tváři objevil významný úsměv.

„Dej mu zatím Velkou léčivou pilulku.“

Poznámka překladatele:
[1] Expert: do budoucna bude „expert“ používán jako synonymum pro „odborník na bojové umění“.

[2] Xiantian/Houtian (先天/后天): názvy dvou kultivačních fází, které se objevují v novelách/románech, přičemž stádium Houtian předchází stádiu Xiantian. Houtian může znamenat posteriorní nebe/ post-nebeský / získaný. Xiantian může znamenat přední nebe / před-nebeský / vrozený. Laicky je myšlenka, že něco „xiantianského“ je prvotní, a tedy blízké Tao, zatímco něco „houtianského“ je degradováno nebo vzdáleno od Tao (nebo také Dao = cesta).
Tyto dva termíny jsou odvozeny z taoismu a vnitřní alchymie. Existuje přesvědčení, že lidé se rodí s malým množstvím xiantianských pokladů (esence, čchi a duch). Cvičením taoistické kultivace a vnitřní alchymie mohou absorbovat a zušlechťovat houtianskou čchi z přírody, aby neustále zvyšovali své zásoby xiantianských pokladů (které poskytují výhody pro zdraví a dlouhověkost).

[3] Tujue (突厥) – v češtině turkuti, též Gökturci, Modří anebo Nebeští Turci, Orchonští Turci, čínsky v českém přepisu Tchu-ťüe, byla starověká konfederace středoasijských turkických nomádských kmenů Turkutů a Tieleských kmenů. Odpradávna obývali usedlosti v oblasti Ötükenu (mongolsky Odigan) s centrem v Ordu, na řece Orchon (Mongolsko). (zdroj: wikipedia.org)

[4] Centrální pláně (中原 zhongyuan): Oblast na dolním toku Žluté řeky, která tvořila kolébku čínské civilizace. In byl starověkými Číňany považován za střed světa a v širším kontextu tento termín také odkazuje na čínskou civilizaci a vlastní Čínu, tedy oblasti přímo ovládané centralizovanými čínskými vládami a dynastiemi. (zdroj: wikipedia.org)

[5] Vstoupit na Nebesa (登遐 dengxia): zdvořilý výraz pro „smrt“.

[6] Osobní učedník (入室弟子 rushi dizi): také označení jako „vnitřní“ učedník, žák, který má velmi důvěrný vztah se svým mistrem a je vybrán, aby ho jeho mistr osobně učil. Obvykle mistr předává vše, co ví svým osobním žákům.

[7] Meditace Zavřených dveří/meditace Za zavřenými dveřmi (闭关 biguan): také se nazývá jako trénink Zavřených dveří nebo kultivace Zavřených dveří. Trénink prováděný v ústraní, obvykle se zaměřením na prolomení nějaké překážky, na hojení zranění/rán nebo na to, aby se člověk v rozhodující chvíli nerozptyloval a neutrpěl v důsledku toho zpětnou reakci.

[8] Tuqi král levice (左屠耆王 zuo tuqi wang / 左贤王 zuo xian wang): vůbec nevím, jak se tento titul překládá do češtiny, nemohla jsem k tomu na netu nic najít. Vysoký úřad Xiongnu, titul známý také jako „levý hodný/moudrý princ/král“, který je výraz používaný čínskými analytiky v souvislosti s Východním turkutským kaganátem (zde známým jako Tujue) v 6.–8. století, což je historické prostředí, ve kterém se tento román odehrává.
Tuqi král levice byl obecně označen jako nástupce chána, vůdce konfederace nomádských skupin (Xiongnu/Tujue). Dva tituly byly uděleny každému vrchnímu veliteli, který svou moc čerpal z východního a západního území. Ty sloužily jako dvě křídla vedle hlavní domény vůdce. Čínské analystické vysvětlení bylo „důstojný princ levice (Východ)“ a „hodný princ pravice (Západ)“. Toto uspořádání státu bylo tradiční pro euroasijské nomádské státy od chánů po turkické chanáty. (zdroj: wikipedia.org)

[9] Qi: odkazuje na Severní Qi, jednu ze severních dynastií během období Jižní a Severní dynastie v čínské historii.

[10] Zhou (čte se „čou“: také reálný pojem z dějepisu, stát v severní Číně.

[11] Institut (学宫 xuegong): oficiální konfuciánská škola založená vládou. V tomto románu tato škola slouží také jako konfuciánská sekta.

[12] Tři školy: od teď se bude používat jako zkratka pro „tři školy taoismu, buddhismu a konfucianismu“.

[13] Mudrc (智者 zhizhe): pocta udělená mnichům z tibetského buddhismu s vysokými hodnostmi.

[14] Tuyuhun (吐谷浑): mocné království založené euroasijskými nomády spřízněnými s Xianbei v pohoří Qilian a horním údolí Žluté řeky.

[15] Purpurové sídlo na Xuandu (玄都紫府 Xuandu Zifu): Purpurové sídlo (Zifu) se často používá k označení místa/paláce/státu, kde žijí nesmrtelní. Purpurové sídlo na Xuandu, je místo, kde žil „nejvyšší velký starší mistr (太上老君 Taishang Laojun)“, který je také známý jako „Všeobecně ctěný Čestný (道德至尊 Daode Zhizun)“ nebo taoistický předek. Zde se používá jako název pro taoistickou sektu na hoře Xuandu.

*Hluboké základy čchi-lina a fénixe: ééé, v aj je to jako _Fundamental Records of Phoenix-Qilin“. Nikde jsem nenašla, že by čchi-lin byl zkřížený s fénixem, takže ta bájná stvoření jsou v tom názvu asi separátně, na děj tenhle překlad žádný vliv nemá. 😀 Každopádně, „čchi-lin“ je chiméra, má jeden nebo více rohů, zelenomodrou šupinatou kůži, tělo a kopyta koně nebo jelena, dračí hlavu a medvědí oháňku. Žije více než dva tisíce let, ale vidět je jen zřídka (například byl viděn nedlouho před smrtí Konfucia). Podobně jako evropský jednorožec, čchi-lin symbolizuje dlouhověkost a štěstí. Proto byl malován na předměty používané císařem. (zdroj. wikipedia.org)

[16] Znaky pečeti (篆体): starověký styl psaní čínských znaků, který byl běžný během druhé poloviny 1. tisíciletí př. n. l., původně se vyvinul ze skriptu dynastie Zhou. Později byl široce používán a objevuje se pouze v dekorativních rytinách a pečetích. (zdroj. wikipedia.org)

[17] Meč Nebeské truchlení (山河同悲 Shan He Tong Bei): doslova znamená „Hory a řeky truchlí spolu [s nimi/tím]“, zatímco „Hory a řeky“ je termín často používaný k označení „svět/celý“. země/příroda“. V čínštině jsou čtyři znaky, proto „čtyři znaky pečeti“ v odstavci výše.

*

Co je svět Jianghu?

Jianghu je fiktivní svět, v dnešní době má mnoho interpretací. Jsou v něm bojoví mistři, kteří jsou obvykle členy sekt, klanů a různých škol bojových umění. Nachází se v něm různí příslušníci společnosti zvaní „youxia“ (putující hrdinové), šlechtici, zloději, žebráci, kněží, léčitelé, obchodníci a řemeslníci. Nejlepší spisovatelé žánru wuxia vykreslují živý obraz složitých témat cti, loajality, lásky a nenávisti mezi jednotlivci a komunitami v tomto prostředí.

*Pozn. svět v této próze se označuje jako jianghu, pugilistický nebo bojového umění. Všechny pojmy mají stejný význam. Pracovala jsem s různými překlady, takže záleželo na vnímání aj překladatele.

Zdroj: http://en.chinaculture.org/chineseway/2012-10/09/content_443948.htm

*

Characteristiky žánru wuxia

Wuxia (武侠), česky „wu-sia“, doslovně znamená „bojoví hrdinové“, je žánr čínské fikce týkající se dobrodružství bojových mistrů ve starověké Číně. Ačkoli je wuxia tradičně formou historické fantasy literatury, její popularita ji způsobila, že byla adaptována do rozmanité umělecké formy, jako je čínská opera, manhua, televizní dramata, filmy a videohry. Tvoří součást populární kultury v mnoha čínsky mluvících komunitách po celém světě.

Slovo „wuxia“ je složenina slov z wu (武, doslovně „bojový“, „vojenský“ nebo „ozbrojený“) a xia (侠, doslovně „rytířský“, „bdělý“ nebo „hrdina“). bojový mistr, který se řídí kodexem xia, je často označován jako xiákè (侠客, doslovně „následovník xia“) nebo yóuxiá (骑侠, doslovně „putující xia“). V některých překladech je bojový mistr označován jako „šermíř“ nebo „šermířka“, i když nemusí nutně ovládat meč.

Hrdinové ve wuxii obvykle neslouží pánovi, nemají vojenskou moc ani nepatří k aristokratické třídě. Často pocházejí z nižších společenských vrstev starověké čínské společnosti. Kodex rytířství obvykle vyžaduje, aby wuxia hrdinové napravovali křivdy , bojovali za spravedlnost, odstranili utlačovatele a přinášeli odplatu za křivdy minulosti. Čínské tradice xia lze přirovnat k bojovým kodexům z jiných kultur, jako je japonský samurajský bušidó.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Wuxia

***MÁTE SVŮJ FAN ART A CHCETE SE S NÍM PODĚLIT? DÁT HO K URČITÉ KAPITOLE? PÍSNĚTE MI TŘEBA NA FB NEBO INSTÁČ A JÁ HO VLOŽÍM NA WEB, SAMOZŘEJMĚ SE VŠEMI POCTAMI*** 🙂